Ulice v Soluni kolem roku 1911

Snímek, pořízený rakousko-uherskými námořníky, zachycuje ulici v Soluni kolem roku 1911, tedy těsně předtím, než se toto město za první balkánské války vrátilo pod řeckou vládu.

 

Soluň byla významným městem již ve starověku. Roku 1430 přešla do osmanských rukou a po vyhnání Židů ze Španělska roku 1492 se stala domovem velké židovské komunity. Na konci devatenáctého století její význam ještě vzrostl – byla spojena železnicí se střední Evropou. Tou dobou se tehdy osmanská Makedonie stala jablkem sváru mezi balkánskými státy. Problém však pro sultána nepředstavovali pouze křesťané – roku 1908 zahájili osmanští důstojníci právě v Makedonii mladotureckou revoluci. O osudu Soluně bylo rozhodnuto za první balkánské války (1912–13) – 8. listopadu 1912 ji osvobodila řecká vojska, den předtím, než k městu dorazili Bulhaři. Následujícího roku došlo k nové válce, v níž bylo Bulharsko poraženo a Srbové a Řekové si rozdělili velkou většinu Makedonie mezi sebe. Řecký král Jiří I., jehož vojska Soluň osvobodila, se toho již nedožil – 18. března 1913 byl v Soluni zavražděn řeckým anarchistou.

První světová válka postavila Řecko do těžké situace. Král Konstantin I. prosazoval neutralitu, zatímco premiér Eleftherios Venizelos byl stoupencem vstupu do války na straně Dohody. Roku 1915 byla Soluň obsazena dohodovými silami, a přestože bylo Řecko stále neutrální, stabilizovala se po pádu Srbska podél severní řecké hranice tzv. soluňská fronta. Roku 1916 Venizelos zřídil v Soluni vzdorovládu. O rok později byl král svržen Francouzi a Řecko vyhlásilo Centrálním mocnostem válku. Dohodová vojska na soluňské frontě zahájila v září 1918 ofenzívu, jež vedla k vyřazení Bulharska z války a k vytlačení vojsk Centrálních mocností ze Srbska.

Utrpení se nevyhýbalo ani civilistům. 18. srpna 1917 zničil třetinu Soluně požár, který zásadně změnil tvář města. Změnilo se i složení obyvatelstva severního Řecka: usadila se tam část maloasijských Řeků, vyhnaných z jejich domovů po prohrané válce s Tureckem, a naopak z největší části řeckého území byli vyhnáni zbývající muslimové. Soluňští Židé se stali oběti holocaustu a část slovanského obyvatelstva severního Řecka opustila své domovy na konci občanské války (1944–49). Soluň tedy prošla výraznou proměnou, stejně jako řecká část Makedonie, avšak stále zůstává městem prvořadého významu.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha