Ústup Čs. střelecké brigády z Haliče v červenci 1917

Snímek zachycuje ústup Čs. střelecké brigády z Haliče v červenci 1917. Nedlouho předtím čs. legionáři dosáhli u Zborova svého prvního a nejslavnějšího vítězství. 2. července 2017 si připomeneme sto let od bitvy u Zborova.

 

Čs. střelecká brigáda byla zformována 19. května 1917. Tvořily ji tři pluky – 1. čs. střelecký pluk Mistra Jana Husi, 2. čs. střelecký pluk Jiřího z Poděbrad a 3. čs. střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova. Dohromady se jednalo o sedm praporů o celkové síle 3500 mužů. Krátce po svém vzniku měla brigáda prodělat křest ohněm. Ruská Prozatímní vláda naplánovala tzv. Kerenského ofenzívu, jejímž cílem bylo dobýt Lvov a posílit morálku ruského vojska, silně upadlou za Únorové revoluce. Samotní čs. legionáři měli bojovou morálku na vynikající úrovni, byť byli nedostatečně vyzbrojeni, a připadl jim úkol napadnout rakousko-uherská postavení u Zborova.

Městečko Zborov leželo v nejvýchodnější části rakouské Haliče, severozápadně od Tarnopolu. Na jaře 1917 se nalézalo v ruských rukou, těsně na západ od něj se nalézaly zákopy obou válčících stran. Rakousko-uherští vojáci byli mnohem lépe vyzbrojeni než útočící legionáři a zaujímali kvalitní obranná postavení. Frontu u Zborova hájila především 37. pěší brigáda 19. pěší divize – brigádu tvořily 35. pluk z Plzně a 75. pluk z Jindřichova Hradce. Na severu k nim přiléhal úsek uherského 86. pěšího pluku (ze Subotice) ze svazku 32. pěší divize. Do boje se na rakousko-uherské straně zapojilo celkem asi 5500 mužů.

Ruští velitelé Čs. střelecké brigády situaci nekontrolovali, podoba bitvy tak byla výsledkem plánu čs. důstojníků. Dělostřelecká příprava byla zahájena ve čtvrt na šest ráno, po deváté hodině čs. legionáři vyrazili k rakousko-uherským pozicím. Velice progresivní taktický prvek představovala činnost menších úderných skupin, jež zdařile využívaly terénu. Útočící legionáři do třetí hodiny odpolední dobyli první, druhou i poslední zákopovou linii a postoupili až o čtyři kilometry. Přitom ztratili 167 padlých, 11 nezvěstných a zhruba 900 až 1000 raněných, z toho 17 smrtelně. Ztráty na rakousko-uherské straně činily zhruba 4000 mužů; legionáři zajali více nepřátel, než kolik činil jejich vlastní počet. Ukořistěno bylo rovněž velké množství vojenského materiálu.

Vítězství Čs. střelecké brigády znamenalo nemalý úspěch, ruské velení jej však nedokázalo využít a územní zisky z bitvy u Zborova byly záhy ztraceny. Kerenského ofenzíva skončila nezdarem, 19. července přešly síly Centrálních mocností do protiútoku a ruská obrana se zhroutila – na přelomu července a srpna již rakousko-uherské síly stály na předválečné rakousko-ruské hranici na řece Zbruč. Během tohoto tzv. tarnopolského ústupu si Čs. střelecká brigáda zachovala bojeschopnost, ale ztratila dalších 320 padlých. Nehledě na to bitva u Zborova vedla ke změně postoje ruských úřadů k československému odboji – byl povolen neomezený nábor dobrovolníků a jen do konce roku 1917 se čs. legie v Rusku rozrostly na 38 500 mužů. Pro čs. zahraniční odboj jako takový bitva představovala velkou vzpruhu a významně zlepšila jeho vyjednávací pozici. Na rakousko-uherské straně měla porážka u Zborova přesně opačné dopady – prohloubila se nedůvěra vrchního velení vůči vojákům českého původu a dále se zhoršily vztahy mezi národnostmi mocnářství.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha