Útok československé jízdy

Snímek, pořízený ve druhé polovině třicátých let, zachycuje útok československé jízdy.

 

Přestože byly jezdecké jednotky na bojištích první světové války do značné míry upozaděny, zůstalo jezdectvo součástí armád i v po roce 1918. Jízdu tak využívalo i meziválečné Československo. Jedenáct jezdeckých pluků, přejmenovaných roku 1936 na dragounské, tvořilo jádro čtyř jezdeckých brigád, jež se před Mnichovem staly základem čtyř tzv. rychlých divizí. Název „dragounské“ nebyl u čs. jezdeckých pluků na místě pouze z historických důvodů. Tehdejší jezdectvo se primárně mělo rychle přesouvat na koních a poté bojovat jako pěchota, stejně jako původní dragouni – čas jezdeckých ztečí s tasenými šavlemi, jako na našem snímku, dávno minul.

Ještě za druhé světové války se jezdectvo do jisté míry uplatnilo. Pověsti o útocích polské jízdy na německé tanky roku 1939 se tradují dodnes. Je ironií, že samotní Němci v průběhu války hojně nasazovali jízdní jednotky zejména na východní frontě, přičemž navíc po celou válku záviseli na koňských spřeženích při přepravě děl nebo zásob. Početné jezdecké síly využíval i Sovětský svaz. Jezdectvo dokonce nasadili na tažení v Sovětském svazu i Italové – 24. srpna 1942 jejich 3. jezdecký pluk „Savoia Cavalleria“ podnikl proti připravené sovětské pěchotě jeden z posledních jezdeckých útoků v dějinách a uspěl, byť s těžkými ztrátami. Nasazení jízdy však již představovalo pouze z nouze ctnost a druhou světovou válkou úloha koní ve vojenství prakticky skončila.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha