Vojáci v uniformách britského Commonwealthu 1915

 

Rok trvající bitva o Gallipoli (1915‒1916) byla pro spojence nejen neúspěchem, ale do určité míry i ukázkou neschopnosti části velení, zejména pokud šlo o britské síly. Francouzi a Britové, zastoupení jednotkami samostatného Australsko-Novozélandského sboru ANZAC (Australian New Zealand Army Corps), se na poloostrově Gallipoli vyloďovali a útočili na mnoha místech od 24. dubna 1915, avšak bezúspěšně. Stejně tak probíhalo vylodění na samém cípu poloostrova v místě označeném jako Cape Helles, kde se silám Dohody nepodařilo prorazit tureckou obranu v první bitvě u Krithie na konci dubna. Mezi 6.‒8. květnem následoval druhý pokus, avšak ani tentokrát spojenci nezvítězili a nedokázali postoupit dále do nitra poloostrova.

Dvojice figurek stejného vzoru představuje pěšího vojáka ve výstroji jednotek britského Commonwealthu z období první světové války. Voják je oblečen do hnědozeleného battledressu, skládajícího se z blůzy a kalhot. Uniforma jednotek ANZAC téměř zcela odpovídala standardnímu britskému stejnokroji vzor 1902 a lišila se jen v detailech. Součástí výstroje jsou ovinky a typická britská přilba MK I, kterou však vojáci ANZAC dostali do výzbroje až později, takže do prvních bojů vyráželi v australských kloboucích. Vybavení pěšáků tvoří popruhová výstroj, jež odpovídala britskému vzoru 1908, ale místo z textilie byla zhotovena z kůže. K ní náležela také textilní brašna a druhá brašna na plynovou masku, kterou mají figurky vojáků na hrudi. Pěšáci jsou situovaní do pozice boje muže proti muži, u pasu mají prázdné pochvy na bajonety a pravou rukou se rozmachují improvizovaným zákopovým bijákem. Figurkám dominuje hnědozelená barva stejnokroje a tmavě hnědý odstín, použitý na části popruhové výstroje, brašny, boty, pochvu bajonetu a násadu bijáku, jehož hlavice je černá. Posledními aplikovanými barvami jsou pleťový odstín rukou, obličeje a béžová barva podstavce.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha