Vojáci v uniformách britského Commonwealthu 1915

 

Vleklá a pro síly Dohody neúspěšná bitva u Gallipoli (1915‒1916) představovala mimo jiné křest ohněm pro Australany a Novozélanďany, působící v jednotkách britského Commonwealthu v samostatném sboru ANZAC (Australian New Zealand Army Corps). Jejich zapojení do boje počínaje vyloděním v noci z 24. na 25. dubna 1915 nemělo příliš šťastný průběh, mimo jiné i kvůli chybám a částečné nekompetentnosti některých britských velitelů. Vylodění místo u plánovaného Gaba Tepe proběhlo omylem severněji a nedlouho poté se jednotky ANZAC dostaly do bojů s tureckými vojáky pod velením Mustafy Kemala. Do začátku května se boje staly do značné míry pozičními, neboť Australané a Novozélanďané nedokázali postoupit a Turci je pro změnu nedokázali zatlačit do moře. V tomto duchu se situace vyvíjela i v dalších měsících včetně srpna, kdy se síly ANZAC po vylodění na pláži Suvla pokusily získat kontrolu nad danou oblastí útokem na vyvýšené pozice označované jako Scimitar Hill a Hill 60, avšak byli zde Turky odraženi.

Dvojice figurek stejného vzoru znázorňuje pěšáka ve výstroji jednotek britského Commonwealthu z období první světové války. Voják je v nakročení s pozvednutou puškou, oblečen do hnědozeleného battledressu tvořeného blůzou a kalhotami. Uniforma jednotek ANZAC sledovala předlohu britského stejnokroje vzor 1902 a lišila se jen v některých detailech. Výstroj doplňují ovinky a typický australský klobouk. Britskou přilbu MK I jednotky ANZAC obdržely až později. Vybavení pěšáků tvoří batoh a popruhová výstroj britského vzoru 1908, zhotovená z kůže místo z tkaniny. Pěšák je vyzbrojen puškou s nasazeným bajonetem, jež by pravděpodobně odpovídala zbrani Lee-Enfield Mark III. Figurky jsou kolorovány převážně hnědozeleně v místech stejnokroje, zatímco součásti popruhové výstroje, brašny, boty, pochva bajonetu a puška jsou vyvedeny tmavě hnědou. Čepel bajonetu je ve stříbrošedém odstínu. Celek uzavírá pleťový odstín na obličeji a rukou spolu s béžovou barvou podstavce.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha