Vojsko a duchovno

První snímek zachycuje rakousko-uherské důstojníky s katolickým biskupem a polním kurátem na italské frontě, na druhém snímku rovněž z italské fronty je polní mše 4. října 1916.

 

Válka byla odjakživa spojena s různými rituály. U primitivních etnik nebylo neobvyklé, že po bitvě byli zajatci obětováni. Válečníci se rovněž pokoušeli prostřednictvím věštění zjistit, jak zamýšlený boj dopadne; nejznámější je pythická věštba lýdskému králi Kroisovi před jeho válkou proti Peršanům. Staří Římané používali před bitvou k věštění kuřata, kterým nasypali zrní: když kuřata dychtivě zobala, šlo o šťastné znamení. Výsledek tažení však mohla víra v nadpřirozeno ovlivnit i jinak – nepochopitelné úkazy byly chápány jako pokyn shůry. Tak bitva mezi Lýdy a Médy roku 585 př. n. l. byla ukončena, když došlo k zatmění slunce, a poté obě strany uzavřely mír. Athénská výprava na Sicílii v letech 415–413 př. n. l. skončila katastrofou, protože se athénští velitelé nechali zastrašit zatměním měsíce a nestáhli včas své síly z ostrova.

Křesťanská vojska čerpala z duchovní útěchy velkou sílu. Například při první křížové výpravě morálku křižáků podpořil nález kopí, kterým byl údajně probodnut Ježíšův bok při ukřižování. Duchovní doprovázeli vojáky i v následujících staletích. S nástupem moderní doby v armádách narůstala pestrost, objevili se i židovští polní rabíni nebo například polní muftí u bosenských pluků u c. a k. armády. I v dnešní době vojenští duchovní představují samozřejmou součást mnoha armád.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha