WACHHOLTZ, Friedrich Ludwig von. Aus dem Tagebuche des Generals Fr. L. von Wachholtz.

V těchto dnech si připomínáme v prvé řadě sté výročí událostí vedoucích k vypuknutí první světové války. Dnes si však připomeneme starší skutečnosti, které se také vztahují, byť okrajově, k našim vojenským dějinám a jež dnes patří mezi polozapomenuté. Prezentovaná kniha je snad důstojně připomene.

Před 205 lety zvolna dohasínala pátá koaliční válka proti Napoleonově Francii. Válečné dobrodružství roku 1809, do něhož se Rakouské císařství neuváženě vrhlo, neskončilo pro císaře Františka I. nijak pozitivně. Rakouské válečné plány počítaly s faktem, že císař Francouzů je plně zaměstnán válkou ve Španělsku. Napoleon ale dokázal včas přesunout svoji Velkou armádu do Německa a čelil rakouské ofenzivě dříve, než se stačila náležitě rozvinout. Po sérii porážek v Bavorsku Rakušané ustoupili až k Vídni a ačkoliv dokázali zasadit Napoleonovi porážku v bitvě u Aspern-Esslingu, na průběhu války to nic nezměnilo. Francouzské vítězství v bitvě u Wagramu rozhodlo o výsledku války, příměří bylo uzavřeno 11. července v průběhu bitvy u Znojma a následný podpis Schönbrunnského míru válku definitivně ukončil.

Rakousko ovšem roku 1809 nečelilo Napoleonovi samo. V německém prostoru již sílil vznikající nacionalismus a odpor proti přítomnosti Francouzů. Po bok rakouského císaře se rozhodl postavit také Friedrich Vilém vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Olešnický, nevlastní bratr britského korunního prince Jiřího. Ten ztratil Brunšvické vévodství v předchozí čtvrté koaliční válce proti Francii a nyní se chopil příležitosti získat svou zemi zpět. Z Olešnického knížectví v pruském Slezsku se proto vypravil do rakouského (dnes českého) Slezska a do Čech. V březnu 1809 sestavil v Náchodě dobrovolnický sbor o cca 2300 mužích, který se od dubna zapojil do bojů v Sasku a ve Frankách, ale také prošel několika šarvátkami v severních Čechách u Rumburku a u Petrovic.

Po uzavření znojemského příměří se ale brunšvický „černý sbor“ (jak se dobrovolníkům přezdívalo s ohledem na jejich černé uniformy) dostal do nezáviděníhodné situace. Buď mohl ustoupit zpět do Čech a nechat se rozpustit, nebo pokračovat v boji na vlastní pěst a doufat v pomoc Velké Británie. Vévoda Friedrich Vilém se rozhodl pro druhou možnost a vydal se na tažení Německem na Halberstadt a Braunschweig. Po několika týdnech dosáhl svého vysněného cíle a 31. července vstoupil jeho sbor do Braunschweigu, kde jej obyvatelstvo přivítalo jako svého právoplatného vládce a osvoboditele. Již následující den ale musel čelit vestfálsko-francouzské armádě v bitvě u Ölperu (dnes součást Braunschweigu) a ačkoliv dokázal nepřítele odrazit, jeho výrazně slabší síly stejně musely následně město vyklidit a pokračovat v tažení k moři. Po dalším týdnu, kdy sbor pronásledovali nepřátelé, dosáhl vévoda ústí Labe, kde se se svými muži v noci z 6. na 7. srpna nalodil na britská plavidla a odplul do Anglie. Za zmínku stojí fakt, že v řadách „černého sboru“ prošlo tažením roku 1809 od Náchoda až k Severnímu moři také několik vojáků z Českých zemí.

Zajímavé jsou i další osudy brunšvického „černého sboru“ reorganizovaného na pouhý myslivecký pluk, neboť od roku 1810 do roku 1814 působil v Portugalsku a ve Španělsku a v dubnu 1814 došel až do jižní Francie. V následujícím roce po návratu Napoleona z Elby se vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelsko-Olešnický opět přidal na stranu koalice a spolu s ní táhl do války opět i jeho „černý sbor“. V bitvě u Quatre-Bras 16. června ale vévodu zasáhla francouzská kulka a ukončila jeho život. Jeho sbor měl o dva dny později u Waterloo příležitost svého velitele pomstít.

Autorem knihy je Friedrich Ludwig von Wachholtz, rodák ze slezské Vratislavi, který sloužil od roku 1798 v pruské armádě, s níž prošel tažením let 1806-1807 a roku 1809 se stal poručíkem „černého sboru“ a velitelem jedné kompanie. S tímto sborem pak prošel celým tažením Německem, působil v jeho řadách také na Pyrenejském poloostrově v bitvách u Salamancy, u Vitorie a během obléhání Ciudad Rodriga a roku 1815 byl v hodnosti majora generálním ubytovatelem „černého sboru“. Stál vedle vévody Friedricha Viléma, když jej u Quatre-Bras zasáhla střela a bojoval i u Waterloo. Po napoleonských válkách zůstal v brunšvické armádě, kde dosáhl hodnosti generálmajora a roku 1841 zemřel v Braunschweigu.

Prezentovanou knihu, jež vyšla až dva roky po autorově smrti, sestavil z jeho deníků Friedrich Karl von Vechelde. Má formát cca A5 s pevnými deskami s polokoženou vazbou a kůží zpevněnými rohy a na hřbetě je zdobena zlaceným slepotiskem. Kvalitní vazba odpovídá dřívějším majitelům svazku, neboť ten pochází z děčínské zámecké knihovny, respektive z knihovny zámečku v Jílovém u Děčína, jehož majitelem byl hraběcí rod Thun-Hohenstein. Značné části této knihovny byly zakoupeny Památníkem osvobození v období první republiky. Kniha neobsahuje žádné obrazové přílohy. Jedná se o klasickou vzpomínkovou publikaci, která se na více než 500 stranách zaměřuje jen na autorovy memoáry z doby jeho působení v pruské armádě a poté na jeho účast v dobrodružném tažení Německem v roce 1809. Text je psán velmi podrobně, živě a dynamicky. Za pozornost stojí také seznam všech důstojníků „černého sboru“ z roku 1809, kde je vedle jména uvedena také hodnost, předchozí působení, místo, kde vstoupil do „černého sboru“, a jeho další osudy. Jedná se tedy o dodnes živý pramen k nepříliš známé anabázi „černého sboru“ roku 1809.

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

Citace:

WACHHOLTZ, Friedrich Ludwig von. Aus dem Tagebuche des Generals Fr. L. von Wachholtz : zur Geschichte der früheren Zustände der preußischen Armee und besonders des Feldzugs des Herzogs Friedrich Wilhelm von Braunschweig-Oels im Jahre 1809. Braunschweig : Friedrich Vieweg und Sohn, 1843. 523 s.