Žádost vojáků 1. čs. samostatného polního praporu o odeslání na frontu

 

V červenci 1942 byla dokončena transformace první vševojskové čs. jednotky na území SSSR do podoby 1. čs. samostatného polního praporu. Jednalo se shodou okolností o rozhodující období války – sovětská obrana na jižním úseku východní fronty se nacházela v hluboké krizi, v Africe stála německá vojska na hranici Egypta a v Atlantiku vrcholila ponorková válka. Nejbolestivější však pro vojáky byla situace doma v Protektorátu, kde právě doznívala Heydrichiáda.

Za této situace se osvědčila vysoká morálka československých vojáků, kteří při vědomí nepříznivého vývoje událostí žádali o urychlené vyzbrojení a nasazení na frontě. Velitel jednotky, pplk. Ludvík Svoboda, přání vojáků vyhověl a obrátil se čtyřstránkovým dopisem přímo k vrchnímu veliteli Rudé armády J. V. Stalinovi:

„V době, kdy Rudá armáda vede úporné a krvavé boje proti německo-fašistickým útočníkům, všichni naši vojáci a velitelé jsou si vědomi toho, že nemohou a nesmějí zůstat stranou, a jsou pevně rozhodnuti zúčastnit se co nejdříve aktivně boje bok po boku s chrabrou Rudou armádou.

Hrdinný a těžce zkoušený národ doma žádá od Čechoslováků v zahraničí, aby pomstili aktivním bojem všechna utrpení a zločiny spáchané na našem národě a jiných národech světa. Chceme a musíme tento požadavek našeho lidu se ctí splnit.“

Odpovědi se českoslovenští vojáci dočkali až o tři měsíce později. Dne 22. listopadu bylo pplk. Svobodovi sděleno: „Vaše žádost o odeslání 1. československého praporu na frontu byla předložena vrchnímu veliteli Rudé armády J. V. Stalinovi. Po přečtení žádosti vydal J. Stalin rozkaz, aby prapor byl ihned vyzbrojen a odeslán na frontu.“ Zatímco zbraně obdrželi Čechoslováci již v průběhu října, odjezd na frontu se protáhl až do 30. ledna 1943 a v prvních březnových dnech se prapor u vesničky Sokolovo zapojil do obranných bojů, známých jako třetí bitva o Charkov.

Nutno podotknout, že svým postupem porušil Ludvík Svoboda vojenskou subordinaci. Tato skutečnost byla po válce vysvětlována jako opatření proti „defétistické“ snaze některých politiků ušetřit jednotku skutečného boje, respektive zneužita k očernění exilové politické reprezentace.

Rozměry: 295 x 210 mm

Žádost o odeslání na frontu byla do sbírek VHÚ Praha předána po 2. světové válce.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha