Zátkový bodák, Francie, 1688

 

První typy bodáků se objevily ve druhé polovině 17. století ve Francii a velmi záhy se jako revoluční vojenská novinka rozšířily po celé Evropě. Zátkový bodák, který se rukojetí zasunoval přímo do hlavně vojenské pušky, umožňoval využít nejen výhod palné zbraně, ale díky nasazenému bodáku i funkce kopí. Nejrozšířenější typ zátkového bodáku byl opatřen jílcem z tvrdého dřeva, který byl pro lepší držení v ruce i pevnější zasunutí do hlavně často opatřen soustruženým vrubováním. Některé zátkové bodáky byly také doplněny širokou kulovitou záštitou, která zajišťovala ochranu ruky při použití bodáku jako samostatné sečné či bodné zbraně. Rozšíření zátkového bodáku znamenalo významnou změnu ve vojenské strategii. Pěchota nebyla již nadále odkázána na ochranu svých pikenýrů, ale mohla se sama bránit nájezdům nepřítelova jezdectva a nabíjet pod ochranou svých spolubojovníků. Mohla tak využívat nejen funkce střelců, ale i nezanedbatelnou ofenzivní úlohu kopiníků. Zátkové bodáky se však ve výzbroji evropských armád neudržely příliš dlouho. Jejich hlavní nevýhodou byla skutečnost, že při zasunutí bodáku do hlavně pušky bylo znemožněno jak nabíjení tak samotná střelba. Krátce po roce 1700 byly proto zátkové bodáky postupně nahrazovány prvními bodáky tulejovými.

Čepel přímá, dvoubřitá, trojúhelníkového průřezu s oblými výbrusy a středovým hrotem. Na vnitřní straně ke hrotu krátký a úzký výbrus. Na dvou třetinách plochy čepele leptaná výzdoba se zbytky zlacení – oboustranně rostlinný ornament, na vnější straně monogram “GD” ve věnci a nápis “Guillaume Duges”. Na vnitřní straně nápis “DU CANEL FOUBISSEUR RUE St. HONORE A LA CHASSE ROYAL A PARIS 1688″. Souprava železná. Rukojeť dřevěná, lakovaná. Příčka přímá, ramena zakončena šroubovákem a ploskou kladiva.

Délka 487 mm, délka čepele 331 mm, šířka čepele 25 mm, hmotnost 170 g.

Bodák byl do sbírky VHÚ získán nákupem v roce 2016.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha