Zimní válka mezi SSSR a Finskem z let 1939–1940

Zimní válka mezi SSSR a Finskem z let 1939–1940

Série snímků zachycuje Zimní válku mezi SSSR a Finskem z let 1939–1940 a její dohru. Na prvním snímku, pořízeném během konfliktu, jsou sovětští vojáci na lyžích a se samopaly PPD. Na druhém snímku je zachycen předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR M. I. Kalinin v rozhovoru se sovětskými vojáky, kteří se vyznamenali za Zimní války. Třetí snímek, pořízený 22. října 1941, zachycuje trosky katedrály ve Viipuri (rusky Vyborg, švédsky Viborg) po osvobození tohoto města finskou armádou. Dle popisku byl materiál z katedrály použit Sověty na stavbu vězení a kasáren.

 

Finské území bylo v rozmezí let 1721 a 1809 po částech anektováno carskou říší, poté se těšilo autonomii jakožto Finské velkovévodství. Na konci první světové války došlo na finském území k občanské válce mezi bílými a rudými silami, která skončila porážkou finských bolševiků. Smlouvou z Tartu z 14. října 1920 uznalo sovětské Rusko finské hranice. Přestože politická situace v meziválečném Finsku nebyla zdaleka prosta rozporů, jednalo se o demokratický stát, který uspokojivě vyřešil národnostní problémy.

Pakt Molotov-Ribbentrop však zahrnul Finsko do sovětské sféry vlivu. Sovětský svaz si na podzim 1939 zajistil vliv na Litvě, v Lotyšsku a Estonsku a své požadavky předložil i Finsku. Do Moskvy přijela finská delegace, která si musela vyslechnout Stalinovy návrhy na územní výměnu – SSSR požadoval postoupení území na Karelské šíji v předpolí Leningradu a Rybářského poloostrova u Severního ledového oceánu, a nabízel za to dvojnásobně velké území na sever od Oněžského jezera. Tento požadavek byl pro Finsko nevýhodný, protože území na Karelské šíji bylo hustě zalidněné, zatímco nabízené území bylo hospodářsky naprosto bezcenné. Dále Sověti požadovali poskytnutí námořní základny na poloostrově Hanko u ústí Finského zálivu, demontáž finských opevnění na Karelské šíji a další ústupky. Finové byli ochotni k dílčím korekcím hranic, ty však sovětská strana považovala za nedostatečné. 26. července došlo na sovětsko-finské hranici k dělostřelecké palbě na sovětské postavení ve vesnici Mainila. Jednalo se o provokaci, palba byla vedena z pozic sovětského dělostřelectva, Sovětskému svazu však tento incident posloužil jako záminka k vypovězení smlouvy o neútočení a k rozpoutání války.

Dne 30. listopadu 1939 se obrovská sovětská přesila převalila přes finskou hranici a zároveň sovětské letectvo bombardovalo Helsinky. Hlavní nápor byl směřován přes Karelskou šíji, ale značné sovětské síly postupovaly severně od Ladožského jezera a další jednotky se pokoušely proniknout podél celé společné hranice. 1. prosince byla ve Finy zcela opuštěném pohraničním městečku Terijoki ustavena vláda „Finské demokratické republiky“, složená z exilových komunistických představitelů. Tím přehled sovětských úspěchů končil. Finové přitom mohli postavit maximálně 350 000 mužů, zatímco SSSR postupně nasadil do boje snad až milion vojáků. V letadlech měli Sověti převahu 30 : 1 a v tancích 200 : 1.

Finská obrana na Karelské šíji byla založena na zcela nedostačujícím řetězu pevnůstek a zákopů, který byl podle finského vrchního velitele, maršála Carla Gustava Mannerheima, znám jako Mannerheimova linie. Sovětská materiální převaha dlouho nedokázala tuto překážku zdolat. Finské území dále na sever bylo pokryto lesy a jezery, s minimálním množstvím použitelných cest. Sovětské jednotky byly paralyzovány krutými mrazy, postrádaly vhodné vybavení. Rudá armáda byla ochromena Stalinovými čistkami a vojáci postrádali iniciativu.

Finští vojáci mnohdy neměli ani uniformy, byli však nesmírně motivováni, obvykle uměli dobře lyžovat, pohybovat se v zasněžených lesích a střílet. Nejlepší finský odstřelovač Simo Häyhä si připsal nejméně 505 obětí. Nedostatek protitankových zbraní u finské armády částečně nahradilo užívání Molotovova koktejlu (za svůj název vděčí právě tomuto konfliktu, i když byl poprvé užit nacionalisty za Španělské občanské války). Sovětské kolony, které se po špatných cestách pokoušely proniknout do hloubi finského území, byly v hlubokých lesích obkličovány a postupně ničeny menšími, ale pohyblivějšími finskými jednotkami. Tak byly v bitvě u Suomussalmi z velké části zničeny 44. a 163. divize, jež měly postoupit k přístavu Oulu na pobřeží Botnického zálivu. Velitel 44. divize generál Vinogradov byl za toto selhání popraven, jeho nadřízený, pozdější maršál Čujkov, vyvázl. Do dějin vstoupila i finská obrana na řece Kollaa severně od Ladožského jezera. Stejně zmužile bojovali i finští letci, finskou morálku nepodlomily ani nálety na převážně dřevěná finská města, prováděné s použitím zápalných pum. Na moři nedošlo k velkým střetnutím, obě finská největší plavidla, pobřežní bitevní lodě Väinamöinen a Ilmarinen, válku přečkala.

I přes úpornou finskou obranu se nakonec všeobecná sovětská převaha musela projevit. V polovině února 1940 Sověti prolomili hlavní linii na Karelské šíji, následně postoupili až k druhému největšímu finskému městu Viipuri a uvolili se s Finy vyjednávat o míru. Mírová smlouva byla uzavřena dne 13. března 1940. Finové ztratili Karélii s Viipuri, dále pohraniční oblast Salla ležící zhruba ve dvou třetinách vzdálenosti od nejjižnějšího bodu společné hranice k nejsevernějšímu, a Rybářský poloostrov na nejzazším severu. Hanko se stalo sovětskou základnou. Finské obyvatelstvo se odstěhovalo. Finsko tak ztratilo větší území, než jaké Sověti původně požadovali, přišlo o přístup k Ladožskému jezeru, o 10% své rozlohy, velkou část průmyslu i zemědělské půdy, ale uchovalo si politickou nezávislost. Finské oběti se udávají ve výši 25 904 padlých a 45 557 raněných vojáků, k tomu takřka tisíc civilistů při náletech. Sovětské ztráty byly mnohem vyšší, odhady se pohybují v rozmezí 127 000–270 000 mrtvých a 200 000–300 000 raněných a nemocných.

Konflikt měl i mezinárodněpolitickou dimenzi. Celý svobodný svět pohlížel na Finsko se sympatiemi. Vzhledem k poloze Finska a k obtížím vyvolaným druhou světovou válkou nebylo pro Finy jednoduché získat dostatečnou materiální pomoc z ciziny. Na finské straně bojovali zahraniční dobrovolníci, především Švédové. Sympatie s Finskem se projevily i vyloučením sovětského agresora ze Společnosti národů 14. prosince 1939. Zvažována byla dokonce britsko-francouzská expedice na pomoc Finsku, ta by však musela vkročit na území neutrálního Švédska, které s takovým krokem už z obav před Hitlerem nesouhlasilo, proto až do konce Zimní války k ničemu takovému nedošlo.

Finsko sice prohrálo, udrželo si však svoji nezávislost. Skutečnost, že SSSR nakonec dokázal Finy porazit a zabral finské území, nás však nesmí zmást. Sovětské ozbrojené síly utržily obrovskou ostudu. Je pravdou, že byly po Zimní válce lépe připraveny na boje v zimě, což jim pomohlo na konci roku 1941, stejně tak ovšem je pravdou, že ubohé výkony Rudé armády proti Finům v první řadě posílily Hitlera v jeho úmyslu SSSR vůbec přepadnout. Původně neutrální Finsko se stalo nepřítelem Sovětského svazu a následující rok se přidalo k nacistické invazi do SSSR – pro Finy se jednalo o tzv. Pokračovací válku (1941–1944). I v té bylo Finsko nakonec poraženo, ale přesto mohlo relativně svobodně přežít vedle svého komunistického souseda.

 

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…