Film „Přísaha České družiny“

Filmový záznam přísahy České družiny a svěcení jejího praporu je nejstarším filmovým dokumentem zachycujícím vznik národních československých vojenských jednotek. Česká družina představovala zárodek armády budoucího samostatného Československa.

 

Po vypuknutí první světové války demonstrovali Češi i Slováci žijící v dohodových zemích svoji vůli účastnit se válečného úsilí proti Rakousko-Uhersku a Německu. Součástí těchto aktivit byla také snaha o vytvoření vlastních ozbrojených jednotek a jejich zapojení do bojů. Na začátku války se podařilo v rámci francouzské Cizinecké legie vytvořit českou rotu Nazdar, ale největšího úspěchu bylo – přes některé problémy – dosaženo v Rusku. Žilo tu velké množství usazených Čechů a existovaly četné národní spolky. Nejaktivnější a nejpočetnější byly ve velkých městech, především v Moskvě, Petrohradu, Varšavě a hlavně v Kyjevě. Ty hned na začátku války iniciovaly vznik československé vojenské jednotky nazvané Česká družina. Podle tehdejších představ Čechů v Rusku mělo být národního osvobození Čechů a Slováků dosaženo společným bojovým vystoupením s ruskou armádou. Souznělo to s ideou odvěkého boje germánského a slovanského živlu a slovanské vzájemnosti. Tedy v duchu myšlenek panslavismu, jako reakce na agresivní pangermanismus 19. a začátku 20. století. Car Mikuláš II. navíc formálně snahu o vznik společného státu Čechů a Slováků podpořil ve svém manifestu i na několika jednáních se zástupci českých spolků. Charakter a míra samostatnosti tohoto státního útvaru, který se měl teprve zrodit, však byly v různých politických kruzích chápány různě.

Na základě nařízení ruské vojenské rady bylo v srpnu 1914 zahájeno v Kyjevě formování České družiny. Družina byla vytvořena v rámci ruské armády a řízena velícími ruskými důstojníky, mužstvo bylo české nebo slovenské národnosti, stejně jako někteří zastupující důstojníci, a bylo přijímáno na dobrovolnickém základě, ovšem s podmínkou, že dobrovolník podal žádost o ruské státní občanství. Dobrovolnickému charakteru odpovídala i specifika jednotky hlásící se k husitským a sokolským tradicím – oslovování bratře, přátelské vztahy mezi vojáky bez ohledu na subordinaci a další zásady, které nebyly v tehdejších armádách běžné. Zformování proběhlo rychle, vytvořila se jednotka v síle střeleckého praporu, která měla být podle ruských plánů nasazena jako jednotka zvláštního (propagandistického) zaměření k vyvolání povstání na historickém území českých zemí, jakmile k nim ruská armáda pronikne. K tomu nakonec nedošlo a celá Česká družina byla již koncem roku 1914 rozdělena na menší části (někde až na poločety) a nasazena na různých úsecích fronty k plnění průzkumných úkolů na divizním stupni 3. ruské armády v Haliči. Předurčovalo ji k tomu několik faktorů – jazykové znalosti družiníků, jejich relativně velká vzdělanost a vysoká bojová morálka. Při tomto nasazení utrpěla Česká družina také první bojové ztráty. Mezi první příslušníky družiny (tzv. Starodružiníky) patřila řada pozdějších významných československých vojenských osobností (např. Stanislav Čeček, Karel Kutlvašr, Otakar Husák a další).

Filmový záznam pořízený ruskými filmaři zachycuje přísahu České družiny v Kyjevě na Sofijském náměstí, která se uskutečnila v den svátku svatého Václava 28. září 1914 podle juliánského kalendáře (11. října podle kalendáře gregoriánského). Přísaha byla spojena s předáním a svěcením praporu, který družině darovaly české dámy z Moskvy. Prvním praporečníkem družiny byl Jaroslav Heyduk, synovec básníka Adolfa Heyduka. Na filmových záběrech jsou i zástupci českých spolků na Rusi a ruští důstojníci – v pěkných detailech velitel České družiny podplukovník Sozentovič, náčelník štábu kyjevského vojenského okruhu generál Chodorovič a další.

Z původního filmového materiálu pořízeného ruskými filmaři se ve VHÚ Praha zachovalo několik starých filmových duplikátů, které jsou technicky horší kvality.

Výrobce: ruští filmaři, 1914

Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, němá, černobílá, 81 metrů (3 minuty)

Kopie filmu byla získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb. Původně patřila do sbírek Památníku osvobození.

Milan Hrubý

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha