Generál Jan Syrový, uctívaný i očerňovaný symbol

Oslavovali jej jako živoucí symbol československých legií. Byl prvním mezi generály. V září 1938 stanul v čele vlády obrany republiky. To jsou pravdivá zastavení na cestě života armádního generála Jana Syrového (24. 1. 1888 – 17. 10. 1970). Po roce 1945 se však neprávem stal opovrhovaným kolaborantem a mužem odsouzeným nejen k mnohaletému vězení, ale i k trvalému očerňování. Od generálova narození uplyne letos v lednu 129 let.

 

Uceleného a plně objektivního zhodnocení, natož pak morální a právní rehabilitace, se dosud nedočkal. Tento příspěvek si klade za cíl připomenout J. Syrového formou biografické črty.

Rodák z Třebíče absolvoval obor stavitelství na průmyslové škole v Brně. Profesní dráhu zahájil ve Varšavě. Jako jeden z prvních dobrovolníků vstoupil do České družiny. Během válečných let zastával řadu velitelských funkcí. Do generálské hodnosti byl jmenován v srpnu 1918 a stanul v čele Čs. armádního sboru v Rusku. Národním dobrovolnickým jednotkám v Rusku velel až do června 1920, kdy se vrátil do vlasti.

Jako první generál čs. branné moci byl jmenován do čela Hlavního štábu v lednu 1926. Ve stejném roce nakrátko usedl do křesla ministra národní obrany. Na místě náčelníka Hlavního štábu setrval do závěru roku 1933. Po odchodu z Hlavního štábu se stal generálním inspektorem branné moci. Dne 23. září 1938 jej prezident republiky jmenoval předsedou vlády a ministrem národní obrany. Z čela vlády odešel v prosinci 1938. V kabinetu nadále setrval ve funkci ministra národní obrany.

Patnáctého března 1939 vydal rozkaz, jenž armádě ukládal, aby se nestavěla na odpor přicházejícím okupantům. Jako nejznámější vojenská osobnost byl fakticky přinucen k pasivitě v souvislosti s protinacistickým odbojem. Nacistický bezpečnostní aparát jej od počátku bedlivě a trvale sledoval. Za těchto mimořádně složitých a nepříznivých podmínek finančně přispíval odbojovým organizacím.

Navzdory svým postojům z doby okupace byl krátce po osvobození zatčen a obviněn z kolaborace. Té se však objektivně nedopustil. Jako kontroverzní důkazy byly proti Syrovému použity propagandistické snímky z nechtěného setkání s A. Hitlerem a jeho přítomnost na přehlídce nacistické armády, jíž se zúčastnil ve stejnokroji čs. branné moci.

Za vinu mu byl kladen podíl na rozhodnutí o prodeji dělostřeleckého materiálu čs. armády, jenž se uskutečnil na počátku roku 1939, a to, že nevydal 15. března 1939 rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Rozsudek Národního soudu v Praze z roku 1947 zněl na 20 let odnětí svobody a zároveň mu byla odňata hodnost. Z výkonu trestu byl propuštěn až v roce 1960. Do důchodu odešel v roce 1964. Zemřel v Praze. Ze života odešel s pocitem hluboké a nezaviněné křivdy a navíc bez sebemenší naděje na rehabilitaci.

Karel Straka

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha