Generál, který stál vždy za svým slovem

“Čest národa a tedy i armády žádá, aby se každý jeho příslušník domácího odboje a tím méně už aktivní důstojník nebo voják nedal gestapem zatknout, aniž by projevil náležitý odpor. Všichni, kteří se nechali a ještě nechají podobným způsobem zatknout, budou postaveni před vojenský soud, jakoby se dali dobrovolně zajmout nepřítelem…” Rozkaz divizního generála Vojtěcha Borise Luži z 4. září 1944

 

Rodák z Uherského Brodu, aktivní sokol, v době vypuknutí 1. světové války student České vysoké školy technické v Brně, bývalý dobrovolník v srbské armádě, ruský legionář – účastník bitvy u Zborova, pozdější velitel Válečné školy a v kritickém roce 1938 zemský vojenský velitel v Brně (za mobilizace potom velitel II. armády na severní Moravě) Vojtěch Boris Luža patřil mezi muže, kteří dokázali naplnit svá slova i ráznými činy. Ne nadarmo mu někteří legionáři přezdívali na Sibiři Boris Hrozný.

Na straně byl ve 30. letech uznávaným vojenským odborníkem a patřil mezi potenciální nástupce armádního generála Ludvíka Krejčího na nejvyšší armádní funkci náčelníka Hlavního štábu. Luža jej tehdy kritizoval pro přípravu obrany formou příliš defenzivního boje v pevnostech. On byl naopak přívržencem útočné taktiky a pozorným čtenářem knihy německého generála Guderiana „Achtung! Panzer!“. Uznával sice opevnění jako nutné krytí kritických míst země. Uvědomoval si však jasně, že souvislá pevnostní linie poutá příliš značné množství vojáků, a proto preferoval tanky, se kterými lze pružně manévrovat.

Na útěku před gestapem byl již od 29. září 1941 (nejdéle se ukrýval u rodiny Seců v Bosonohách). Na jaře roku 1944 stál na Českomoravské vysočině spolu s universitním profesorem JUDr. Josefem Grňou, pplk.jezd. Josefem Svatoněm, kpt.gšt. Karlem Štainerem-Veselým a dalšími odbojáři u postupného formování záhy velice rozvětvené vojensko-partyzánské organizace Rada tří (R3). Ta působila později od Domažlic přes Prahu až po Beskydy a jižní Moravu a s pomocí několika radiostanic parašutistů z Velké Británie byla ve spojení s čs. exilem v Londýně.

Luža se však záhy dostal do sporů s levicovým radikálem Štainerem-Veselým a v červenci 1944 se přemístil do Říčan u Prahy, kde jeho ochranu převzala odbojová skupina Avala-Modrý kruh s cílem prohloubit Lužovy kontakty s Prahou. Po zatčení generála Zdeňka Nováka gestapem v předchozím měsíci, tak Luža zcela logicky aspiroval na nejvyššího vojenského představitele domácího odboje.

Na Říčansku tak vznikl i jeho výše uvedený nekompromisní rozkaz, který řadě odbojářům, již dříve zatčeným, ale i důstojníkům dosud mimo odboj, mohl vadit z řady důvodů, ale také proto, že jej vydal muž, jehož charakter, postoje a činy byly nezpochybnitelné a mohly být vysokým a v některých případech těžko splnitelným závazkem.

V té době však pražské gestapo začalo zatýkat v řadách Lužových spolupracovníků a tak byl generál 28. září nucen opustit Říčansko a ve společnosti jednoho ze svých ukrývatelů a nyní i svého pobočníka sedmadvacetiletého poručíka v záloze Josefa Koreše vydat se zpět na Moravu…

Dne 2. října 1944 za chladného a deštivého počasí dorazili do obce Hřiště u Přibyslavi dva muži a pokusili se usušit v místním hostinci. Ten starší byl oblečen v hubertusu, na hlavě měl klobouk, na nohou vysoké šněrovací boty, v ruce hůl a pod kabátem na prsou dalekohled. Jeho vzezření potvrzovaly doklady na jméno Václav Musil – lesní správce ve výslužbě…

Vystrašený starosta obce Jaroslav Honza však pro jistotu kvůli dvou neznámým mužům aktivoval přibyslavské četníky a tak po určitém čase vpadli do hostince s voláním „Ruce vzhůru!“ s napřaženými pistolemi vrchní strážmistr Bohuslav Mečíř, štábní strážmistr Josef Navrátil a strážmistr Stanislav Kunderka. Ani jeden z nich nebyl aktivní v domácím odboji…

Starší z dvojice mužů, zahřívajících se u kamen, sáhl do své tašky a rovněž vytáhl pistoli. Stačil ještě vystřelit na Mečíře, střela však zasáhla pouze jeho služební brašnu. Souběžně s tím zahájili palbu četníci…

Starší muž byl vzápětí mrtev, mladší, ačkoliv byl zraněn, stačil ještě vyběhnout z hostince, ale po několika desítkách metrů ukončil svůj život střelou do hlavy. Četníci okamžitě informovali o incidentu jihlavské gestapo.

Při ohledání staršího muže, byly nalezeny pistole FN a ČZ s celkem 150 náboji, francouzská publikace o partyzánské válce, mapy a letáky. Celkem jej zasáhl osm projektilů! Přivolaný obvodní přibyslavský lékař MUDr. Miloslav Liška ještě stihl před příchodem gestapa včas nenápadně odebrat mrtvému zápisník s různými číselnými šiframi a několika rodinnými fotografiemi.

Až za několik dní gestapo po převozu těl obou mrtvých do Brna teprve zjistilo, že zastřelený Václav Musil je ve skutečnosti jím tak dlouho hledaný divizní generál Vojtěch Boris Luža! Záhy identifikovalo i jeho mladšího společníka jako Josefa Koreše. Generál Luža tak svou smrtí plně naplnil svůj nekompromisní rozkaz z počátku září…

Kolem 6. října 1944 se o generálově smrti po krátkém zjišťování o incidentu v Hřišti dozvěděli i partyzáni z Rady tří. Lužův nástupce podplukovník Josef Svatoň tehdy rozhodl o tvrdém potrestání přibyslavských četníků i starosty Honzy. To je však již jiný příběh z dějin domácího odboje…

Jindřich Marek

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha