Historie a vojenství číslo 2/2018: zcela výjimečný „speciál“ věnovaný misím našich vojáků v zahraničí

Letošní druhé číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, který vydává VHÚ, lze považovat za opravdu mimořádné. Jedná se o monotematické vydání, které prakticky ve všech svých stěžejních materiálech mapuje československé a české vojenské mise v zahraniční po roce 1945, s důrazem na období po roce 1989. Čtenářům se tak dostává do rukou komplexní i kompletní pohled na to, jak se naši vojáci zapojovali do nejrůznějších vojenských operací v cizině.

 

Výjimečnost čísla 2/2018 Historie a vojenství je vyjádřena i tím, že úvodní slovo napsal ředitel Vojenského historického ústavu Praha, plk. gšt. Aleš Knížek. Zmiňuje zde především skutečnost, že VHÚ se dané problematice věnuje cíleně a v širokém záběru, a to jak ve sféře muzejní, tak badatelské.

Již od roku 2008 se pracovníci VHÚ zabývají problematikou misí, v roce 2012 pak byl ve VHÚ vytvořen samostatný sbírkový fond, který shromažďuje artefakty vztahující se k těmto vojenským operacím a úkolům. „Následně se rozběhla také systematická akvizice písemných a datových záznamů,“ zmiňuje ředitel VHÚ Aleš Knížek, „sbírkových předmětů a vojenské techniky, které dokumentují působení našich vojáků a spojenců v zahraničních misích. Zároveň byly v poslední době učiněny první kroky na poli orálně-historického výzkumu: projekt „Paměť vojáka – příběhy zahraničních operací“, který zachycuje a analyzuje vzpomínky účastníků misí, by se v letošním roce měl dostat do své intenzivní fáze.“ Na závěr ředitel VHÚ Aleš Knížek připomíná, že toto číslo HaV je nejen příspěvkem VHÚ k 100. výročí založení našeho státu, ale také k 25. výročí existence Armády České republiky.

Jaké konkrétní materiály čtenář v Historii a vojenství 2/2018 nalezne?

Jako první je otištěn materiál Petra Janouška Chemici s Havlem proti agresorovi. Článek se věnuje vojenským i politickým aspektům působení Československého samostatného protichemického praporu v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990-1991. Na téměř dvaceti stranách je podrobně rozebráno působení našich vojáků v průběhu bojů. Zajímavé jsou například postřehy týkající se – bohužel mnohdy nefunkčního – vybavení našich vojáků. Autor kromě jiného píše: „Z osobního hlediska se pro mnoho vojáků stalo jejich působení v Zálivu předělem nejen v jejich kariéře, ale i v životě – jeden z členů praporu se pod vlivem teze Francise Fukuyamy o konci dějin domníval, že zažil poslední velkou válku… I díky působení československých chemiků se tak v příštích letech postupně začala České republice otevírat cesta do NATO, která byla úspěšně završena v roce 1999.“

Další text se vrací do staršího období. Prokop Tomek je autorem článku Čtyřicet let československé delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji 1953-1993. Jde o první souhrnný materiál, který se dané problematice věnuje. Zpočátku čítala česká mise neuvěřitelných 300 osob, od druhé půlky 50. let však počet klesl na méně než deset. Tomek v závěru shrnuje, že zatímco zpočátku měli naši vojáci pomáhat severokorejské straně a jejím čínským spojencům, po ochladnutí vztahů mezi Čínou a SSSR se naše delegace stala pro SSSR cenným zástupcem v tomto uzavřeném prostředí. „Zajímavý je i vývoj postojů československých vojáků a diplomatů v delegaci,“ píše Tomek. „Zatímco po většinu doby tyto postoje odrážely oficiální politiku, ve druhé polovině šedesátých let se stal pohled čs. zástupců realističtější.“

Jindřich Marek se v textu V pevnostech z písku pod modrou vlajkou OSN vrací na počátek devadesátých let, do období občanské války v bývalé Jugoslávii. Konkrétním tématem jeho textu je činnost československého praporu v misi UNPROFOR v roce 1992. Text se zabývá nejprve přesunem naší jednotky na Balkán, dále prvním činnostem, posléze je zde líčen každodenní život a práce vojáků v prostředí nebezpečném, fyzicky, sociálně i psychologicky náročném. Příznačný je název jedné z pasáží Markova textu: Jak přežít mezi mlýnskými kameny? Pozoruhodným způsobem jsou zde popsány i zkušenosti s kolovými transportéry OT-64, zmíněna je i příslovečná šikovnost českých techniků-vojáků, kteří dokázali opravit vše.

Samotné vojensko-historické službě, která má za cíl shromažďovat dokumenty a artefakty z misí, se věnuje Leoš Krejča v textu Vojensko-historická služba v zahraničních operacích. Text popisuje, jakým způsobem jsou jednotlivé předměty z misí do sbírek VHÚ získávány, co vše je k tomu potřeba splnit – i formálně vyplnit. Text je také konkrétně cílen na práci Odboru zahraničních aktivit, komunikace a propagace (OZAKP) Vojenského historického ústavu Praha, pod nějž patří i jednotliví historici a pracovníci, jenž se sběru materiálu věnují.

Patří k nim nejen Leoš Krejča, ale také Pavel Löffler, ředitel OZAKP. Společně s Jindřichem Plescherem jsou tito tři jmenovaní autory zcela unikátního materiálu nazvaného Balkán v proměnách času. Jádrem textu jsou fotografie, které dokumentují proměnu nejrůznějších balkánských bojišť z doby občanské války. Vedle sebe jsou tak umístěny dobové fotografie především z devadesátých let (a některé z doby po roce 2000) a ty současné. Čtenářsky neobyčejně vděčný způsob podání informací je ještě zesílen množstvím snímků, které tu jsou k dispozici – je jich více než sto. Jde skutečně o mimořádný materiál, z něhož je znát velká pracnost a zároveň snaha o maximální výstižnost. Jde o špičkovou ukázku práce historiků a pracovníků VHÚ, která navíc podtrhuje smysl a význam práce celého Vojenského historického ústavu Praha i Odboru zahraničních aktivit, komunikace a propagace.

Z hlediska žánrového číslo 2/2018 Historie a vojenství obohacuje další unikátní text: rozhovor se současným náčelníkem Generálního štábu, generálporučíkem Alešem Opatou. Ten zde hovoří především o roli našich vojáků v zahraničí, ale věnuje se v širším záběru i vojenskopolitickým otázkám, které se týkají naší armády. Rozhovor připravili Pavel Löffler a Hana Benešová.

Jan Biederman, kurátor VHÚ, který se věnuje sbírkovému fondu faleristiky, připravil materiál Vyznamenání, čestné a pamětní odznaky ve vztahu k misím Armády České republiky. Především obrazově laděný text ukazuje na čtyři desítky vyznamenání, která naši vojáci mohli obdržet za svou činnost v misích.

Ilona Krbcová, kurátorka VHÚ spravující sbírku výtvarného umění VHÚ, zpracovala další neotřelé a originální téma: kresby afghánských dětí. Ve svém textu Malby dětí základních škol z afghánské provincie Lógar, 2010-2011 vybírá ze zhruba padesáti kreseb, které VHÚ získal, ty nejoriginálnější a zároveň nejtypičtější. V Lógaru působil v letech 2008-2013 Provinční rekonstrukční tým AČR.

Téma zahraničních misí na závěr ještě shrnuje materiál, který rovněž patří k unikátním a každému vojenskému historikovi bude do budoucna jistě sloužit jako vhodná pomůcka: jde o výběrovou bibliografii k tématu zahraniční mise Čs. armády a Armády ČR. Bibliografii zpracovali Martin Lukeš, Zdeněk Munzar a Radka Novobilská.

Druhé letošní číslo čtvrtletníku Historie a vojenství tak nabízí obsah, který nejen zaujme čtenáře, ale zároveň je výrazným a zásadním příspěvkem Vojenského historického ústavu Praha a jeho jednotlivých pracovníků k poznání minulosti naší armády.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 2/2018 vyšlo v těchto dnech a výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha