Hůl Aloise Eliáše

Mezi významné představitele domácího odboje patřil i předseda první protektorátní vlády generál Alois Eliáš (1890 – 1942), který byl za svou činnost popraven.

Alois Eliáš zahájil svou vojenskou kariéru za první světové války, na východní frontě upadl do ruského zajetí, kde se přihlásil do československých legií. V roce 1917 byl odeslán do Francie a zařazen k 21. střeleckému pluku. Po válce zůstal v armádě a ve dvacátých letech absolvoval Vysokou válečnou školu v Paříži. Po návratu do Československa začala jeho vojenská kariéra rychle stoupat a ve třicátých letech dosáhl hodnosti divizního generála.

Do politiky se Alois Eliáš zapojil v období druhé republiky po boku gen. Syrového, za něhož vedl ministerstvo obrany. V dubnu roku 1939 přijal funkci premiéra protektorátní vlády. Současně se však zapojil do odboje a úzce spolupracoval s londýnskou vládou. Svou funkci bral jako prostředek k účinnému boji proti nacistickému režimu.

V den faktického nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora byl Eliáš zatčen a odsouzen k smrti. Vykonání rozsudku však bylo prozatím odloženo a z Eliáše se stal jakýsi rukojmí za klid v zemi držený v pankrácké věznici. V motáku manželce napsal: „…mám dobrý pocit člověka obětovaného ve prospěch národa a vlasti. Snad to nebude nadarmo…“

Po atentátu na Heydricha Eliáš věděl, že jeho dny jsou sečteny. Svou vycházkovou hůl, která ho doprovázela i ve vězení, věnoval na své poslední cestě dozorci Ludvíku Horákovi se slovy, že už ji nebude potřebovat. K výkonu rozsudku došlo dne 19. června 1942 na střelnici v Kobylisích. Alois Eliáš se stal jediným premiérem okupovaného státu, který byl za svou odbojovou činnost popraven.

Vycházková hůl je vyrobena z bambusového dřeva, ve spodní části chybí bodec a je patrné, že bez něj byla hůl nějakou dobu používána (pravděpodobně se jedná o úpravu pro pobyt ve vězení), rukojeť je ohnuta o 180 stupňů a na konci vyřezaná do podoby drobných ornamentů.

Petr Bjaček

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha