Iljušin Il-2 m 3

Mezi nejrozšířenější sovětská letadla patřily na počátku čtyřicátých let minulého století slavné a obávané „Šturmoviky“, jak byly označovány bitevní Iljušiny Il-2. Celkem bylo vyrobeno přes 36 000 strojů Il-2 všech verzí a představovaly jednu z nejúčinnějších sovětských zbraní 2. světové války.

Bitevní letoun S. V. Iljušina, sloužící k ničení živé a pancéřované síly protivníka, byl vyvinut z prototypu původně dvoumístného CKB-55. V říjnu 1940 byl zalétán další prototyp, který byl již jednomístný a měl výkonnější motor AM-37. V březnu 1941 byly ukončeny jeho státní zkoušky a letoun se začal sériově vyrábět pod označením Il-2. Šlo o stroj jehož přední část trupu tvořila pancéřová skořepina a zbytek byl slepen ze dřeva. Do přepadení Sovětského svazu bylo vyrobeno na 250 strojů. Již během prvních bojů se ukázalo, že slabinou letounu je právě nechráněná zadní polosféra letounu. Proto vznikla na jaře 1942 varianta Il-2 m 3. Tato dvoumístná verze měla výkonnější motor AM-38 F a střelec ovládal kulomet UBT ráže 12,7 mm pro obranu při útocích zezadu. Mohl nést různou pumovou a raketovou výzbroj, umístěnou ve schránkách centroplánu a na vnějších závěsnících. Hlavní zbraní proti obrněné technice pak byly dva kanony VJa ráže 23 mm. Postupně byly vyráběny různé varianty „Šturmoviku“ podle dostupnosti deficitních materiálů.

U nás dochovaný stroj čísla 12438, byl vyroben na podzim roku 1944. Sloužil u 3. čs. bitevního pluku, který byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Dne 20. dubna 1945 po zásahu do motoru s ním posádka por. Karol Novotný, čet. Ladislav Leng nouzově přistála mezi frontovými liniemi s plným nákladem bomb. Po ukončení bojů byl letoun odtažen a v rozebraném stavu převezen zpět k pluku.

Po skončení války sloužil v československém vojenském letectvu u 30. leteckého pluku až do roku 1948. Poté byl předán do sbírek Národního technického muzea. To jej však v šedesátých letech vyřadilo ze svého fondu a zapůjčilo na oslavu 20. výročí SNP na Výstavišti. Těžce poškozený a zchátralý letoun pak skončil odložený na letišti v Praze – Kbelích.

Pracovníci Letecké skupiny VHÚ jej v zuboženém stavu nalezli v roce 1966 nedaleko dnešního hangáru H-87. Po renovaci ve vojenských opravnách v Plzni – Líních byl vystaven v nově vzniklé expozici Leteckého muzea VHÚ, kde setrval dlouhá léta jako významný exponát z období 2. světové války.

V letech 2005 až 2006 se stroj podrobil další rozsáhlé opravě u firmy BMZ Air Service, kdy byla mimo jiné staticky zajištěna těžce napadená dřevěná část konstrukce trupu. Následně byl letoun opatřen autentickým zbarvením z doby služby u 3. čs. bitevního pluku v roce 1945 a vystaven v nové expozici 2. světové války Leteckého muzea VHÚ, jako jeden z nejvýznamnějších původních sbírkových předmětů VHÚ.

Technická data:

Motor: AM-38F o výkonu 1 250 kW (1 700 k)

Rozpětí 14,60 m

Délka 11,65 m

Hmotnost prázdného letounu 4 525  kg

Vzletová hmotnost 6 360 kg

Maximální rychlost 404 km/h

Dostup 3 500 m

Dolet 765 km

 

Jan Sýkora

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha