Jak to bylo doopravdy: vzestup a pád „králů Šumavy“

09. 10. 2011
Více než čtyřicet let žil československý stát v objetí železné opony, obehnán na své hranici se západními státy ostnatými dráty. Existenci Pohraniční stráže se v obsáhlém materiálu zveřejněném v časopise Historie a vojenství 3/2011 věnuje dr. Prokop Tomek.
V roce 2011 uplynulo šedesát let od přijetí zákona 69/1951 Sb., který uzavřel tehdejší hranici Československa a výrazně zasáhl do života všech obyvatel na dlouhá desetiletí. Co zákonu předcházelo a jak se ochrana státních hranic vyvíjela až do roku 1989? A jakým způsobem fungoval sbor sloužící k této ochraně – tedy Pohraniční stráž?
Historik Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Prokop Tomek se ve své studii nazvané „Ochrana státní hranice a Pohraniční stráž“ věnuje tomuto tématu. Studie je základním materiálem čísla 3/2011 čtvrtletníku Historie a vojenství (vydává VHÚ), které je věnováno právě této problematice.
Zapnuté a vypnuté dráty
Potřeba ochrany hranic vznikla už krátce po roce 1945, navazovala na prvorepublikovou ochranu státu. Ta měla za cíl zabránit průniku nacismu přes hranice a prostřednictvím Finanční stráže prováděla také celní ochranu. Po roce 1945 chránili hranici stále příslušníci Finanční stráže, ale vznikl i Pohotovostní pluk 1 NB (Národní bezpečnosti). Aktivity byly směřovány k ochraně před vnějšími příchozími, hlavně odsunutými Němci, z nichž někteří si chodili přes hranice pro svůj majetek.
Bezpečnostní aparát měli komunisté pod kontrolou prakticky již od roku 1945, samotná Pohraniční stráž však vznikla až 1. ledna 1949. Jak píše Tomek, po únoru 1948 se projevil i vliv sovětských poradců, kteří navrhli vytvoření samostatných, speciálních vojenských jednotek po sovětském vzoru. Proběhlo rozšíření počtu příslušníků PS, hranice byla pokryta hustou sítí pohraničních strážních rot. Změny pak dovršilo přijetí zákona 69/1951 Sb. Tomu ovšem předcházela i jiná právní norma, a to nechvalně známý zákon na ochranu republiky č. 231/1948 Sb. Právě zde bylo poprvé formulováno, že nedovolené překročení hranice a opuštění republiky je trestným činem, nikoli jen přestupkem. Sazba byla stanovena na jeden až pět let těžkého žaláře.
Ochrana hranice byla ale zpočátku zaměřena hlavně proti průniku zvenčí, za účelem ochrany nového komunistického režimu. Nicméně jak píše Tomek, „argumentace ohrožením ze strany nepřátelských agentů chodců (kurýrů) může být brána vážně jen zhruba do poloviny padesátých let. Poté zahraniční služby vlivem změny konfrontační politiky mezi oběma bloky silně polevily v této formě zpravodajských operací. Volily i nové, efektivnější a méně riskantní metody získávání informací.“ Skutečným důvodem postupného vybudování neprostupné hranice se západními zeměmi (a do poloviny padesátých let i s pozdější NDR) se stal problém emigrace.
Podle Tomka se „Pohraniční stráž měla stát privilegovanou složkou bezpečnostního i branného aparátu. Službu v Pohraniční stráži měli vykonávat vybraní „příslušníci pracujícího lidu“, tedy elita společnosti. Jednak pro nespornou fyzickou i psychickou namáhavost služby. Ale také proto, aby pečlivě vybíraní příslušníci PS navazovali na tradice strážců hranic vlasti v minulých dobách…“ Služba u PS byla v mnoha ohledech opravdu náročná. Vykonávala se v obtížných klimatických podmínkách a v odlehlých částech země, kladla velké nároky na psychiku vojáků.
Zákon č. 69/1951 Sb. byl schválen 11. července 1951 a tento den se také od roku 1956 slavil jako Den čsl. Pohraniční stráže. Od počátku byla přitom PS vedena spíše jako vojenská složka, byť spadala pod Ministerstvo vnitra. Postupem padesátých let nastala stabilizace ochrany hranic: oddíly PS střežily hranici s Rakouskem a Německem, pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti dostaly na starosti úseky hranic se SSSR, Polskem a Maďarskem a od roku 1965 i s NDR.
Smutně proslulé elektrické smrtící dráty byly na hranicích vypnuty až v roce 1966. Tehdy se už změnila celková vnitropolitická situace, došlo k uvolněnějšímu režimu cestování. Pokud lidé uvažovali o útěku na Západ, tak ne tím způsobem, že by přecházeli „čáru“ v lese.
V roce 1965 přešla Pohraniční stráž z resortu Ministerstva vnitra pod Ministerstvo národní obrany. V tomto roce čítal počet jejích příslušníků téměř 24 000 vojáků. Vzhledem ke zrušení vojskové ochrany hranic s NDR se zmenšil počet na 15 000. Události roku 1968 ale opět zvýšily potřebu ochrany hranic – a opět šlo o to, aby byl stát uzavřen pro vlastní občany. Pohraniční stráž se od roku 1972 opět vrací po Federální ministerstvo vnitra, poněkud zmrtvělý stav při ochraně hranic pak trvá až do roku 1989. Po 17. listopadu pak události šly rychle. Již 30. listopadu Adamcova vláda rozhodla o odstranění technicko ženijních zátarasů na hranici s Rakouskem, následovaly další úseky a 17. prosince stříhali dráty na hranici československý a rakouský ministr zahraničí. Během února 1990 zanikl politický aparát PS, roty PS byly zrušeny. Příslušníci byli převedeni k Útvaru pohraniční policie.
Vlny exulantů
Prokop Tomek také ve svém materiálu uvádí důležitá čísla týkající se emigrace. Od roku 1948 do roku 1951 uprchlo přes 25 000 lidí. „V následujícím období 1952-1963 se počet uprchlíků rapidně zmenšil na pouhých asi dvě stě úspěšných uprchlíků ročně. Západní hranice se totiž stala v důsledku opatření realizovaných po přijetí zákona č. 69/1951 Sb. prakticky nepropustnou. Zůstat v zahraničí v průběhu legální cesty na západ bylo tehdy prakticky nemožné, protože cestování pokleslo téměř na nulu. V letech 1964-1968 se zvýšil počet uprchlíků zhruba na dva tisíce ročně, protože legální krátkodobé cestování se postupně uvolňovalo.“
Od srpna 1968 do roku 1971 ale odešlo dalších více než 70 000 občanů; šlo o největší vlnu v poválečných dějinách republiky. Restrikce ohledně cestování tento proud přerušily, od roku 1971 do konce 70. let odcházelo v průměru okolo tisícovky občanů. V 80. letech to bylo ale v průměru už šest tisíc ročně.
Na straně Pohraniční stráže můžeme v období 1948-1989 zaznamenat téměř šest stovek vojáků, kteří při službě zahynuli. Tzv. narušitelé státní hranice jich však usmrtili pravděpodobně jen jedenáct. Celkem 185 příslušníků spáchalo sebevraždu, 243 zemřelo na následky nejrůznějších úrazů a nehod. Na následky postřelení zemřelo 39 vojáků, v souvislosti s manipulací s ženijními prostředky (miny, granáty, el. proud) zemřelo dalších 47 vojáků atd.
Až mrazivě přesnou charakteristiku příslušníků PS coby „vykonavatelů moci“ uvádí Prokop Tomek na konci svého článku: „Lidé na hranici ale nebyli žádní fundovaní „marx-leninští“ fanatikové. Byli to lidé poučení, věděli, co se od nich očekává, jaká jsou pravidla. Soustředili se na plnění úkolů. Jako vynalézaví lidé, zvyklí svoji práci dělat pořádně, se postavili k otázce narušitelů jako k technickému problému, který je potřeba vyřešit. O otázce, co vede lidi k tomu, aby riskovali přechod hranice, vůbec nepřemýšleli. V popisech pohraničních akcí jsou uprchlíci „zvlášť nebezpeční narušitelé“, ačkoliv šlo třeba o východoněmecké neozbrojené rodiny s dětmi.“
Celý článek dr. Prokopa Tomka je možné si přečíst v čtvrtletníku Historie a Vojenství na stranách 26-39 v čísle 3/2011. Je zde také uveden text Zákona o ochraně státních hranic číslo 69/1951 sb. Tématu se také věnuje článek Igora Lukeše, který popisuje unikátní akci KÁMEN, kdy StB kontaktovala osoby s protikomunistickým smýšlením a navedla je k odchodu přes hranice, kde fingovala přijetí v úřadovně americké armády. Ivo Pejčoch ve svém článku „Vojenské osoby, usmrcené při pokusu o přechod státní hranice v období 1948-1989“ zase podal přehled těch, kteří se snažili dostat na svobodu.
1 – Elektrické zabezpečení Šumavy v roce 1956
2 – Jedna z mnoha tragických smrtí na hranici: oblast Plané u Mariánských Lázní, květen 1953
3 – Dobová propagační fotografie Pohraniční stráže: vždy ve střehu!
4 – Plakát k 30. výročí existence Pohraniční stráže
5 – Přehlídka příslušníků PS na Staroměstském náměstí
6 – Obálka HaV 3/2011, které je z části věnováno problematice ochrany státních hranic

Aktuálně



Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

26. 09. 2022
Před 84 lety, noci z 29. na 30. září 1938, byla podepsána…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

23. 09. 2022
Druhá část nové expozice v rekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov je věnována období od…
Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

20. 09. 2022
Letošnímu třetímu číslu časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

17. 09. 2022
V naší sérii článků, v nichž vám představujeme novou podobu Armádního muzea Žižkov, se…
Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

11. 09. 2022
Rozměrově největším novým prvkem rekonstruovaného Armádního muzea Žižkov je zastřešení dvorany. Mohutná…