Jaroslav Oldřich Vrána

Českoslovenští parašutisté, vycvičení v letech 2. světové války ve Velké Británii, měli různá civilní povolání. Jaroslav Oldřich Vrána, parašutista z operace DOLPHIN, však trochu vybočoval z řady, protože byl dunajským lodníkem a odtud vyplynulo i jeho operační nasazení…

 

Narodil se 24. ledna 1914 v obci Jablunka nad Bečvou v okrese Vsetín v českobratrské evangelické rodině. Později se jeho rodina odstěhovala do Hodonína, kde v letech 1925-1929 navštěvoval reálné gymnázium, v letech 1929-1930 studoval na strojnické škole v Napajedlích a ve studiu pokračoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Moravské Ostravě, na které v červnu 1935 úspěšně studium skončil maturitní zkouškou.

Do prvního zaměstnání nastoupil ve funkci konstruktéra v plzeňské Škodovce (automobilové oddělení – speciální vozidla). Od 1. října 1935 do 28. září 1937 absolvoval základní presenční vojenskou službu. Jako maturant v Olomouci s dobrým prospěchem prošel školou důstojníků v záloze, aby po návratu do civilu byl s účinností od 1. ledna 1938 povýšen na podporučíka pěchoty v záloze.

V kritickém roce 1938 stačil Vrána ještě vykonat při květnové pohotovosti čs. armády jako velitel čety u protiletadlové roty frýdeckého cyklistického praporu 2 od 21. května do 17. června mimořádné cvičení. Krátce po té však již nastupuje takřka pětadvacetiletý záložní podporučík jako kadet zaměstnání u Čs. plavby dunajské. Muž, který dosud kromě mateřštiny uměl jen německy, se na Dunaji rychle učí srbochorvatsky a rumunsky a poznává i drsnější stránky života dunajských lodníků, jak o tom svědčí pozdější záznam v jeho evidenční kartě čs. zahraniční armády, kde je u zdravotního stavu poznámka: „jizvy po popálenině a po noži na pravém boku a jizvy na zápěstí pravé ruky“.

Mnichovská tragédie a nacistická okupace zbytku českých zemí v březnu 1939 zastihly Vránu na rumunském úseku Dunaje, kde zůstává jako zaměstnanec Slovenské Dunajplavby. Vrána se však s okupací své vlasti nehodlal smířit a hledal cestu do odboje. Tu nachází v lednu 1940, když si měl 26. ledna 1940 na konsulátu v Temesvaru vyzvednou cestovní Protektoratpass Nr 512. Den předtím však navštívil Bukurešť, kde se dal k dispozici zdejšímu rezidentovi čs. vojenské rozvědky plk. Heliodoru Píkovi.

Je určen jako organizátor sabotážní skupiny mezi českými lodníky SDP a tímto dnem zároveň i evidován jako příslušník čs. zahraniční armády. Strojník tažného parníku Svätopluk Vrána vykonával svou práci velice aktivně, ale 13. října 1940 musí pod tlakem aktivit nacistických tajných služeb opustit svoji loď a přestoupit na parník Štúr, aby druhý den v Gradište vystoupil na jugoslávský břeh.

V Jugoslávii potom zpravodajsky pracoval ve zvláštní skupině s kolegou Františkem Leissem až do 8. března 1941, kdy odjíždí s falešným britským pasem na jméno Josef Pták do Turecka. Odtud se dostává do Palestiny, kde je 23. března 1941 presentován u čs. středovýchodní jednotky pplk. Klapálka. Dne 28. října 1941 je povýšen na poručíka. Spolu s dalšími lodníky SDP, kteří sem uprchli před gestapem, se dává k dispozici Hlavnímu velitelství britských vojsk na Středním Východě v Káhiře. Podílí se zde na vypracování plánů rušení lodní dopravy na Dunaji, minování jeho vodního toku a výběru vhodných cílů leteckého bombardování.

V této situaci je jako odborník a znalec povodí Dunaje vyslán do speciálního výcviku. Počítalo se s ním do sabotážní paraskupiny, určené k diverzím na Dunaji. Pod vlivem momentální válečné situace však SOE od tohoto plánu prozatímně upustila a Vrána byl 21. října 1942 odeslán do Velké Británie, aby zde byl v rámci čs. letectva vyškolen jako navigátor – specialista pro vzdušné kladení vodních min.

Dne 2. ledna 1943 přichází po dlouhé plavbě po moři k Čs. leteckému depotu v St. Athan. Na britských ostrovech prodělává odborný výcvik v několika střediscích, včetně důstojnického velitelského kursu No. 8 u záložního pluku RAF v Granthamu. Dne. 2. září 1943 Vrána získal první důstojnickou leteckou hodnost (Pilot Officer) a 2. března 1944 byl povýšen do hodnosti Flying Officer.

Záhy poté je Vrána povolán opět do dalšího výcviku SOE – tentokrát v severním Skotsku v Arisaig House, odkud je poslán do Káhiry. Po té je cvičen u britského námořnictva a v srpnu 1944 absolvuje další parašutistický výcvik v italském Tarantu. Po absolvování několika seskoků padákem, včetně skoků do vody, je spolu s dalším dunajským lodníkem Adolfem Navrátilem konečně dán k dispozici dunajské sekci Force 339 v Bari a oba jsou zařazeni do skupiny DOLPHIN.

Ta byla vysazena v noci z 14. na 15. září 1944 asi půl hodiny před půlnocí asi dvacet kilometrů jihozápadně od Negotina u obce Sikole, kde bylo partyzánské velitelství 23. divize Národně osvobozenecké armády Jugoslávie (NOAJ) a u něj britská vojenská mise TWILFIT kpt. Hannana.

Čtveřice parašutistů v britských uniformách (spolu s oběma Čechy byli vysazeni i dva Britové – velitel skupiny a radista) zažila po svém vysazení nejeden dramatický okamžik. Parašutisté zachránili životy početné skupiny slovenských lodníků a sám Vrána byl zajat, ale prostřílel se díky druhé dobře ukryté pistoli. Rychlý postup Rudé armády na Dunaji však ukončil jejich operaci a parašutisté se šťastně přes Sofii s pomocí spojenecké mise vrátili po měsíci do Itálie.

Po válce se Jaroslav Vrána vrátil zpět k lodím, nastoupil k Československé paroplavební společnosti a od roku 1947 vedl tuto společnost v Hamburku. Po únoru 1948 odešel do exilu, žil řadu let v Austrálii a v roce 1965 odešel do USA, kde pracoval u firmy Bechtel v San Franciscu a podílel se na stavbě atomové elektrárny na Mount Diablo poblíž San Franciska, zároveň byl činný v exilovém Sokole a v dalších krajanských spolcích.

Po listopadu 1989 navštívil starou vlast a v roce 1991 se zúčastnil parašutistické tryzny v Resslově ulici u chrámu Cyrila a Metoděje. Upřímný vlastenec a statečný člověk Jaroslav Oldřich Vrána zemřel 1. října 1992 v kalifornském Millbrae.

Jindřich Marek

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha