Jiří Šedivý

Zastával funkci náčelníka Generálního štábu AČR v době, kdy Česká republika vstoupila v roce 1999 do NATO, s čímž také souvisela potřeba naučit se působit v organizaci založené na kolektivně sdílené bezpečnosti. Šedivého ambicí na domácí scéně bylo, aby se ozbrojené síly více otevřely veřejnosti.

 

Narodil se 3. ledna 1953 v Příbrami a vojákem už chtěl být jako kluk – později vzpomínal, jak byl u vytržení z tanků, které jezdily do doupovského vojenského prostoru. Nejprve tak vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové, následně v letech 1971 až 1975 Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, poté vykonával funkci velitele tankové roty 57. motostřeleckého pluku ve Stříbře. Svou kvalifikaci si dále zvýšil postgraduálním studiem ve Vojenské akademii v Brně.

Dále působil u 18. tankového pluku v Táboře, kde se v roce 1982 stal zástupcem velitele pluku. Další kariérní dráha ho zavedla do Týna nad Vltavou, kde vykonával funkci velitele 17. tankového pluku. V roce 1990 převzal funkci náčelníka štábu 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě.

Po roce 1989 dokázal zúročit nové příležitosti, které se pro vojáky demokratického Československa a posléze České republiky nabízely. V letech 1993 a 1994 absolvoval U. S. Army War College v Carlisle ve státě Pensylvánie. Později Šedivý vzpomínal, že pobyt v USA pro něj byl velmi významným mezníkem. Odnesl si z něj mimo jiné poznání, že armáda by k veřejnosti měla být maximálně otevřená. V 90. letech totiž ozbrojené síly svou důvěryhodnost teprve budovaly a Šedivý se jako náčelník Generálního štábu AČR snažil v nejvyšší možné míře s veřejností komunikovat. Inspirací pro něj byl i odlišný styl práce u Američanů či Britů, kde řešení nějakého problému předchází důkladná diskuse. Šedivý se tak nebál říci, že jako velitel umí – pokud je dobrá – přijmout radu i od svých podřízených.

Ještě než se ale stal náčelníkem Generálního štábu, získal výrazné profesní zkušenosti. Po návratu z USA postupně velel 4. brigádě rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě, působil ve funkci zástupce velitele 2. armádního sboru v Olomouci a konečně byl 1. ledna 1996 ustanoven do funkce zástupce AČR v operaci IFOR a velitelem kontingentu na území bývalé Jugoslávie. Po návratu z mise následovalo několik vrcholných funkcí, od 1. srpna 1997 kupříkladu velel pozemnímu vojsku AČR. Do hodnosti generálmajora byl jmenován v roce 1996, v roce 1998 do hodnosti generálporučíka, dne 8. května 2002 do hodnosti armádního generála.

Funkce náčelníka Generálního štábu se Jiří Šedivý ujal 1. května 1998. Mezi hlavní politické cíle v tu dobu patřil vstup do NATO, ohledně vnitřního fungování armády Šedivý deklaroval, že chce zlepšit podmínky pro vojáky z povolání a vůbec lákat další zájemce o službu v AČR. (Obecnou charakteristikou 90. let bylo snižování počtu vojáků, prestiž vojenského povolání v roce 1997 nicméně zvýšily povodně, při nichž armáda postiženým efektivně pomáhala.)

Po vstupu do NATO se pokračovalo v reformách, kdy se ozbrojené síly musely učit působit v prostředí sdílené kolektivní bezpečnosti, což znamenalo řadu závazků a výzev. Šedivý tehdy hovořil o tom, že armáda pouze splnila určité minimální požadavky. Po vstupu do NATO ale podle něj bylo třeba dále pracovat na tom, aby ozbrojené síly byly kompatibilní s dalšími armádami členských států. Mnoho práce viděl opět v oblasti přípravy lidí, přípravy štábů, ale i na poli výstroje a výzbroje. Po 11. září 2001 se z pohledu Západu, ke kterému už patřila Česká republika, výrazně proměnila bezpečnostní situace ve světě. V takové situaci ozbrojené síly těžily z toho, že se v misích (v tu dobu zejména na Balkáně) učily pracovat v mnohonárodním prostředí.

Šedivý ve funkci náčelníka Generálního štábu skončil k 30. listopadu 2002. V posledních letech se armádní generál Jiří Šedivý věnuje, mimo jiné, akademické dráze.

Petr Janoušek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha