Josef Chvalovský

Legionář, účastník těžkých bojů u Vouziers. Velitel východního úseku obléhacího perimetru u Dunkerku. V roce 1949 odešel do exilu a později pracoval pro Americký fond pro československé uprchlíky v Německu.

 

Josef Chvalovský se narodil 29. listopadu 1896 v Podmokách nedaleko Poděbrad. Po absolvování dvou ročníků České obchodní akademie v Praze musel v roce 1915 nastoupit do rakousko-uherské armády. Jako jednoroční dobrovolník u pluku polních myslivců č. 12 se účastnil bojů na italské a rumunské frontě. Na rumunské frontě byl 28. října 1916 u Turosinesti zajat. V rumunském zajetí v Šipotech vstoupil 20. prosince 1916 do čs. armády  kde byl zařazen do praporu dobrovolníků pro Francii. V Cognacu byl 15. června 1917 zařazen jako velitel čety k čs. střeleckému pluku č. 21. Po absolvování kulometného kurzu a kurzu pro velitel kulometných rot byl přemístěn k 22. pluku, jako velitel půlroty 2. kulometné roty. Během srpna 1918 odešel s plukem do pole. V říjnu a listopadu 1918 se účastnil těžkých bojů u Vouziers. V prosinci 1918 byl jmenován poručíkem a vrátil se do vlasti. Od 18. ledna 1919 se coby druhý pobočník generála Šnejdárka účastnil bojů na Těšínsku, kde setrval až do 20. května 1920. Ve dvacátých letech sloužil ve velitelských funkcích u kulometných rot v pěším pluku 22. Po povýšení na štábního kapitána pěchoty v roce 1927 sloužil ve velitelských funkcích u pěších pluků 37 a 46. V roce 1928 se oženil.

Za mobilizace v roce 1938 byl velitelem I. praporu pěšího pluku 96, s nímž se účastnil potlačení sudetoněmeckého povstání na Sokolovsku. Po okupaci se zapojil do odboje v rámci Obrany národa a 4. srpna 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde po krátké službě ve francouzské cizinecké legii byl 15. září 1940 povýšen na majora pěchoty. Stal se velitelem 1. čs. praporu – instrukčního a podílel se na organizování výstavby 1. čs. pěší divize. Dne 1. dubna 1940 převzal velení III. praporu 1. čs. pluku, se kterým odjel 31. května na frontu a účastnil se ústupových bojů. Po porážce Francie evakuoval 23. června do Velké Británie. V Cholmodeley byl ještě v červnu ustanoven velitelem praporu 1. čs. pluku a od srpna velitelem nejprve pomocné roty čs. pluku, později roty doprovodných zbraní čs. brigády, se kterou se účastnil protiinvazního nasazení.

V roce 1942 absolvoval britskou školu Senior Officers School a po povýšení na podplukovníka pěchoty se stal profesorem pěchoty v kurzu pro důstojníky štábu. Po reorganizaci čs. smíšené brigády na brigádu obrněnou byl 1. května 1943 pověřen organizací motorizovaného praporu a od 1. září téhož roku motorizovanému praporu také velel. O rok později odejel spolu s brigádou na frontu u Dunkerque, kde, kromě motorizovanému praporu, velel také celému východnímu úseku obléhacího perimetru. Po návratu do vlasti v květnu 1945 se od září 1945 stal zatímním velitelem pěšího pluku 10, později reorganizovaného na pěší prapor 10, jehož velení převzal od 1. února 1947. V roce 1946 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Od 12. srpna do 22. listopadu 1947 byl velitelem asistenčního oddílu „Vlára“ v Uherském Hradišti, se kterým se účastnil nasazení proti Ukrajinské povstalecké armádě (tzv. banderovcům), a od 23. listopadu se stal velitelem pěšího praporu 43 v Hodoníně.

Ještě 1. března 1948 byl pověřen zastupováním velitele 5. divize v Českých Budějovicích. (5. divize byla tentýž den přečíslována na 1. divizi) a od 1. září 1948 převzal velení motorizované brigády v Olomouci. Vždy byl velmi kladně hodnocen. Ovšem v dubnu 1949 musel před hrozícím zatčením odejít do ilegality a v květnu téhož roku odešel do exilu v Německu. Pro odchod do exilu mu byla 15. listopadu 1949 odejmuta vojenská hodnost. O překročení hranic se pokusila i jeho manželka Emílie Chvalovská se synem Luborem a dcerou Naďou. Útěk se zdařil pouze Nadě Chvalovské, Emílie s Luborem byli zadrženi v srpnu 1949 pohraniční stráží v oblasti Domažlic a poté byli vystaveni mnohaleté komunistické perzekuci.

Josef Chvalovský žil zpočátku v Londýně. Později pracoval pro Americký fond pro československé uprchlíky v Německu, odkud odešel do USA. Zemřel 27. srpna 1986 v Houstnu v Texasu. Jeho ostatky byly tajně pohřbeny v rodných Podmokách. Po listopadu 1989 byl soudně i vojensky plně rehabilitován. V říjnu 2012 byl vyznamenán Křížem obrany státu in memoriam za vynikající velitelskou činnost v boji za svobodu vlasti v prvním a druhém odboji.

Tomáš Jakl

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha