Josef Jaške

„Spolu s jugoslávskou letuškou Vesnou Vulovičovou jsem asi jediný na světě, kdo přežil pád z několika tisíc metrů,“ řekl mi v roce 2000 ve svém oxfordském bytě český letec Josef Jaške, účastník Bitvy o Británii. Úřední zpráva RAF o neštěstí zněla stroze: „26. listopadu 1942 G/C Čížek a S/Ldr Jaške byli určeni se zúčastnit pohřbu Sgt. Remeše, který zahynul při letecké havárii 22. listopadu a měl být pohřben na hřbitově v Llanvit u RAF St.Athan. Počasí bylo velmi špatné, viditelnost pod 500 metrů. Rozhodnutí letět, místo jet vlakem, bylo nutné, jelikož železnice byla poškozena bombardováním.

Veškeré balónové baráže v okolí Cardiffu byly staženy s výjimkou jednoho balonu nad Penarth Point. Jaške byl nucen letět celou dobu v mracích ve výšce tisíce metrů a vletěl do balonového lana, které utrhlo vrtuli a zaseklo se do pravého křídla. Letoun se zřítil v ploché vývrtce do moře (Bristol Channel). Čížek byl zabit nárazem a Jaške vyhozen z letadla a bez padáku spadl do moře z tisíce metrů, těžce zraněn a po 70 minutách vytažen a zachráněn No. 45 Air Sea Rescue Marine Craft Unit a zavezen do nemocnice.“

Původně však námořníci chtěli jeho tělo odvézt do márnice. „Naštěstí jsem začal křičet, takže mne odvezli do špitálu!“ řekl Jaške. Po úspěšné operaci páteře a šesti měsících strávených v nemocnici se k letectvu vrátil. Koncem května 1943 byl poslán do kanadské metropole Ottawy jako československý styčný důstojník u Velitelství Královského letectva.

Svoji leteckou kariéru však začal Josef Antonín Jaške, který se narodil 30. ledna 1913 v Nymburce, již počátkem třicátých let minulého století v Prostějově. Nemohl se smířit s mnichovskou kapitulací a následnou okupací a uprchl, jako většina jeho kolegů, bojovat proti nacistickému nepříteli do zahraničí. Již v prosinci 1939 byl přijat do francouzského letectva, u kterého sloužil v Group de Chasse II/5 „La Fayette“, jedné z nejúspěšnějších francouzských perutí v Bitvě o Francii. Její piloti zničili 76 německých letounů, z toho Čechoslováci sestřelili 17 nepřátelských letadel. Sám Jaške byl podle svých slov několikrát sestřelen, ale vždy se mu podařilo se svým Curtissem nouzově přistát. Jak uvádí oficiální záznam francouzského letectva, dne 16. května 1940 zničil německý bombardér Heinkel He-111. Sám však byl poté sestřelen a zachránil se nouzovým přistáním „na břicho“. Přestože byl jeho letoun evidentně poškozený a Jaške se blížil k zemi, pokoušel se ho jeden z německých messerschmittů dobít. Po válce si na tento „unfair“ způsob vedení leteckého boje Jaške, jak mi prozradil, stěžoval veliteli tehdejší německé letecké jednotky, a ten se mu za čin svého podřízeného omluvil.

Po pádu Francie se Jaškemu podařilo přes severní Afriku dostat do Spojeného království. Jako většina československých vojáků a letců prošel táborem v Cholmondeley, kde na ně místní obyvatelé dodnes s láskou vzpomínají. Již 5. srpna 1940 byl přijat ve vstupním středisku RAF v Cosfordu. Pátého září byl přidělen do nově utvořené československé stíhací 312. perutě v Duxfordu. A 11. října poblíž Chesteru se podílel na sestřelu německého bombardéru Dornier Do-17. Jeho Hurricane byl při útoku poškozen, ale podařilo se mu bezpečně přistát.

V Duxfordu měla základnu také 242. peruť, jejímž velitelem byl legendární stíhač Douglas Bader, který před válkou přišel při leteckém neštěstí o nohy. Navzdory tomu a přes odpor vojenské byrokracie se mu podařilo přesvědčit britské velení, aby byl přijat zpět do RAF. Na své první setkání s Baderem po jednom z jeho letů nemohl Jaške zapomenout. „Hlasitě nevybíravými slovy nadával. Musím si koupit nové kalhoty. Ti bastardi mi prostříleli mé protézy,“ vzpomínal.

V pondělí 21. července 1941 byl Jaške jmenován spolu s Britem Gordonem L. Sinclairem velitelem nově vzniklé československé 313. perutě. Tuto funkci zastával až do 15. prosince 1941, kdy byl přeřazen na velitelství 10. stíhací skupiny jako československý styčný důstojník. A prvního září následujícího roku byl povýšen na zástupce styčného důstojníka u britského hlavního stanu Stíhacího velitelství.

Po konci války se podílel na vzniku nových československých leteckých sil. V září 1947 se oženil se svoji láskou Vladimírou Bednářovou, v polovině následujícího roku se jim narodila dcera Dagmar. To však již bylo po únorovém komunistickém převratu. Jaške byl varován, že bude jako příslušník západních jednotek zatčen. Sloužil tehdy v Bratislavě a podařilo se mu spolu se svoji ženou přeplavat Dunaj do Rakouska. Tříměsíční dcerku nechali u babičky, protože si mysleli, že se zanedlouho vrátí. To „nedlouho“ trvalo plných 15 let! Teprve v roce 1963 se podařilo za pomoci britské intervence vrátit dceru Dagmar rodičům.

Jaške a jeho žena měli v roce 1948 štěstí, že nepadli v Rakousku do rukou Rudé armády a dostali se do Británie. První rok na území Spojeného království nebyl pro manželskou dvojici nejjednodušší. Oba pracovali v továrně a teprve v prosinci 1949 byl Josef Jaške po důkladných bezpečnostních prověrkách přijat zpět k RAF. Naposledy seděl za kniplem letounu Královského letectva 2. ledna 1958. Josef Jaške nalétal celkem 4810 hodin. Do důchodu odešel 31. května 1968.

Teprve v roce 1992 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka a poté jmenován generálmajorem.

Když jsem s Josefem Jaškem mluvil v červnu roku 2000, bylo mu osmdesát osm let. Velmi si stěžoval na britské úřady, které mu právě v té době ze zdravotních důvodů odebrali řidičský průkaz. Přesto si i tehdy, nedlouho po smrti své ženy Vladimíry, což velmi těžce nesl, zachovával životní optimismus.

Potvrdil mi to i tehdejší předseda Svazu letců svobodného Československa generál František Elston, který se s ním seznámil až v sedmdesátých letech v Británii, když uvedl, že „Joe“, jak se mu všeobecně přezívalo, byl „věčně usměvavý“.

Také předseda Československé obce legionářské v zahraničí generál Miloslav Kašpar se Jaškem setkal až na Vysoké škole válečné v letech 1945 až 1946. „Byli jsme ve zvláštní skupině zahraničních vojáků ve štábním kursu. Seděli jsme vedle sebe, takže on mi mohl pomoci s leteckými úkoly a já jsem mu pomáhal s otázkami pozemní armády. Byl vždy velmi vtipný, vyprávěl řadu anekdot. Jednou jsme se setkali na vojenském hřibově v Brookwoodu, kde je pohřbeno 49 našich letců, kteří sloužili v RAF. Jaške mi řekl: ,Podívej se, tamhle je pohřben Čížek, tam jsem měl by i já.…´,“ vyprávěl generál Kašpar.

Generál Josef Antonín Jaške zemřel v Oxfordu 20. června 2001. Urny s popelem Josefa Jaškeho i jeho ženy Vladimíry byly společně uloženy na čestném československém pohřebišti v Brookwoodu 28. října téhož roku.

 Jaroslav Beránek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha