Křest knihy o historii Vojenské kanceláře prezidenta republiky

Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenskou kanceláří prezidenta republiky (VKPR) připravil publikaci, která mapuje historii VKPR v průběhu celého dvacátého století a na počátku století jedenadvacátého. Kniha byla slavnostně pokřtěna v prostorách Pražského hradu a při této příležitosti byli oceněni i její autoři.

 

Publikace nazvaná Historie a současnost Vojenské kanceláře prezidenta republiky přináší na 160 stranách sumarizační přehled všech klíčových okamžiků, které jsou s existencí VKPR spojeny. Stejně tak jsou zde představeny hlavní osobnosti, jež se na jejím fungování podílely. Autoři textů jsou dva historici VHÚ – Jiří Plachý a Karel Straka – a také Daniel Povolný. Všichni tři společně s odpovědným reaktorem publikace Jaroslavem Láníkem a autorkou výtvarného řešení Liborou Schulzovou obdrželi v rámci křtu knihy na Pražském hradě také ocenění: Záslužný kříž náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky 2. stupně.

Knize předchází úvodní text, v němž prezident republiky Miloš Zeman upozorňuje na význam této složky působící v rámci prezidentského úřadu. Podle prezidenta vojenská kancelář „stejně jako náš stát prožila období demokratické, válečné a totalitní. I přes všechny peripetie se po většinu času její příslušníci snažili a stále snaží svědomitě plnit úkoly před ně postavené ve prospěch prezidenta republiky a vlasti jako takové. Proto mne velice těší, že se úsilím všech zúčastněných podařilo realizovat a vydat tuto knihu popisující především historii zcela unikátní součásti ozbrojených sil, jakou Vojenská kancelář prezidenta republiky bezesporu byla, je a věřím, že i nadále zůstane.“

Text je seřazen chronologicky, je rozdělen do čtyř hlavních kapitol popisujících jednotlivé dějinné úseky (první republika, exil, poválečná doba, éra po roce 1989). Pátá kapitola je pak souhrnem biografických medailonů přednostů/náčelníků VKPR. Texty jsou jak v češtině, tak v angličtině, doprovází je velmi početná fotografická výbava.

VKPR oficiálně reprezentovala spojnici hlavy státu s brannou mocí. Pouze na jeden rok došlo k přerušení její funkční kontinuity, a to na počátku války 1939-1940. Kancelář měla svůj klíčový význam již za prezidenta Masaryka, přičemž ve třicátých letech v souvislosti se zhoršující se mezinárodněpolitickou situací její role stále rostla. Prezident Beneš z ní posléze učinil jeden z nejzasvěcenějších vojenských orgánů země, přičemž po celou dobu druhé světové války byla role VKPR klíčová. Po éře socialismu, v níž role kanceláře ustoupila poněkud do pozadí, byl její význam po roce 1990 opět obnoven.

 RED

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha