Leopold J. M. Veselý

Leopold J. M. Veselý

19. 05. 2018

Leopold Jiří Maria Veselý byl smluvním duchovním zasazeného Vládního vojska. Díky jeho kontaktům řada vládních vojáků odešla do Francie a později k italským partyzánským oddílům. Po roce 1948 perzekvován.

 

Jiří Veselý se narodil a byl pokřtěn 15. listopadu 1908 v Protivanově. V roce 1930, po maturitě na gymnáziu v Brně (dnes třída Kapitána Jaroše 14), vstoupil v Olomouci do řádu dominikánů. V letech 1933-36 vystudoval univerzitu Angelicum v Římě. Od roku 1937 se spolu s Metodějem Habáněm podílel na vydávání Filosofické revue. V letech 1938-1940 působil jako magistr noviciátu v Olomouci. Roku 1940 odjel dokončit studia na katolickou univerzitu do Milána, kde roku 1941 obhájil doktorát klasické filosofie. Byla mu zde také nabídnuta katedra „slovanské filologie“, z níž časem vznikl „Východní ústav“.

V roce 1944 se v Itálii stal v hodnosti majora duchovní služby smluvním duchovním zasazeného Vládního vojska. Přes pplk. Emingera navázal spojení s domácím odbojovým hnutím „Narev“ a přes čs. vyslance při Společnosti národů v Ženevě ve Švýcarsku, dr. Kopeckého, s československou exilovou vládou v Londýně. Získal také potřebné kontakty s italským odbojem, které umožnily odchod velkého množství vládních vojáků zpočátku přes Švýcarsko do Francie, později do italských partyzánských oddílů. Na základě lživých indicií byl major Veselý po skončení války zatčen a obviněn z velezrady. V Bosco Chieva Nuova u Verony v severní Itálii ho popravčí četa složená ze Slováků odmítla zastřelit. Až po návratu do Prahy byl všech obvinění zproštěn.

Roku 1946 byl jmenován převorem pražského kláštera sv. Jiljí. V letech 1950-1955 byl internován v komunistickém koncentračním táboře v Želivě, kde vážně, takřka smrtelně onemocněl. Oboustranný zápal plic byl následek krutých podmínek v táboře, kdy řeholníci při podzimní sklizni brambor od rána do tmy v dešti pracovali v rozbahněných polích a noci trávili v nevytopených celách. Velitelství tábora navíc zakázalo přijímání na ošetřovnu. Z nemoci se téměř zázrakem zotavil.

Po propuštění pracoval na archeologických vykopávkách na Velehradě. Od roku 1968 působil na univerzitě Angelicum v Římě, kde pěstoval slavistická studia, a přitom spolupracoval na archeologickém výzkumu pod chrámem sv. Petra. Je autorem řady většinou odborných publikací.

V roce 1999 se vrátil do kláštera dominikánů v Olomouci, kde prožil poslední roky svého života. Měl optimistický pohled na život, kterým dokázal oslovit lidi kolem sebe. Zemřel 31. srpna 2004.

Tomáš Jakl

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…