Malby dětí základních škol z afghánské provincie Lógar, 2010–2011

Vojenský historický ústav v Praze získal před dvěma lety do svých sbírek neobvyklý soubor více než padesáti kusů výtvarných děl, které vytvořily děti z několika desítek vybraných základních škol afghánské provincie Lógar v letech 2010–2011. Malby pochází ze dvou ročníků umělecké soutěže, pořádané českým hnutím Stonožka ve spolupráci s  ministerstvem zahraničních věcí ČR a za podpory ministerstva obrany ČR. Tato akce velmi úzce souvisí s humanitární činností našich zahraničních vojenských misí v Afghánistánu. A proto už dnes spoluvytváří neodmyslitelně historický obraz s celou šíří činnosti těchto jednotek.

 

V Lógaru, ležícím ve středovýchodní části Afghánistánu, působil v letech 2008–2013 Provinční rekonstrukční tým (PRT) AČR v rámci mise NATO ISAF. K jeho hlavním úkolům patřily odsun materiálu, ukončení provozu na americké základně Shank u města Pol-e Alam, podpora afghánské vlády a pomoc při výcviku zdejších bezpečnostních složek. Kromě těchto základních činností se podílely tři stovky vojáků společně s dvanácti civilními experty aktivně také na řadě humanitárních akcí. Mezi ně patřila například zmíněná dětská malířská soutěž.

Hlavním cílem dvouleté akce byla podpora soutěživosti a kreativity afghánských dětí. Důraz byl kladen zejména na fakt, aby si děti uvědomovaly, že namalováním obrázku prospějí i svým spolužákům, kamarádům a celé škole. Díky jednomu vítězi dostala každá ze zúčastněných škol učebnice a nutné školní pomůcky. Výtvarná soutěž měla veliký mediální ohlas. Slavnostní ceremoniál vyhlášení výsledků natáčela afghánská televize a vyšly i články v tisku.

První ročník soutěže s názvem „Afghánský talent“ se podařilo vyhlásit v červnu 2010 společným úsilím pracovníků provinčního ministerstva školství v Pol-e Alam, civilní a vojenské části 5. kontingentu AČR PRT Lógar, zastoupeného skupinou CIMIC (Civil-Military Co-operation). Bylo zakoupeno 120 šepsových pláten, dodaných do 18 základních škol z pěti okresů (distinktů) lógarské provincie. Nejtalentovanější děti měly za úkol namalovat svým kamarádům do České republiky obrazy s tématy „Moje rodina“, „Moje škola“ a „Můj sen o Afghánistánu“. Každá ze zúčastněných škol byla odměněna nákupem učebnic, školními pomůckami a dalším potřebným materiálem. Slavnostní vyhlášení vítězů soutěže proběhlo 5. srpna 2010 na základně Shank za účasti rodinných příslušníků dětí a významných představitelů provinční správy.

Pro velký úspěch a ohlas v místních médiích byl na žádost provinčního ministra školství pana Dr. Abdula Mateena Jafara na podzim 2011 vyhlášen druhý ročník této soutěže. Ministerstvo školství oslovilo dvanáct škol ze tří okresů, přičemž se snažilo vybírat rovnoměrně z chlapeckých i dívčích škol. Tentokrát porota vybírala z téměř plného počtu 120 kusů pláten, distribuovaných v jednotlivých školách. Hlavními tématy soutěže se staly: „Mír v Afghánistánu“, „Afghánské pamětihodnosti, obchody a tržiště“, „Život na venkově“ a „Naše škola“. Slavnostního závěrečného aktu vyhlášení vítězů a předání se zúčastnil zástupce guvernéra, velitel PRT, příslušníci skupiny CIMIC, zaměstnanci ministerstva školství, ředitelé jednotlivých škol, rodiče a samozřejmě dětští vítězové. Celá akce, která probíhala opět na základně NATO, byla natáčena afghánskou televizí a zprávy o průběhu soutěže až po slavnostní vyhlášení výsledků byly zveřejněny v dalších médiích.

Ani jeden z obou ročníků malířské soutěže by nemohl vzniknout bez dostatečného hmotného přispění ministerstva zahraničních věcí ČR, ministerstva obrany, hnutí Na vlastních nohou Stonožka a českých katolických farností. Nejlepší práce afghánských dětí putovaly do České republiky na výstavu s názvem „Afghánský sen“, která byla slavnostně zahájena v prostorách budovy Parlamentu České republiky 13. prosince 2010. Část maleb je využívána také k prezentaci AČR v budově střediska operací CIMIC.

 

Dětská tematika

Většina maleb zobrazuje témata a motivy, dobře zafixované v dětských myslích – budovy škol, které děti denně navštěvovaly, církevní stavby – mešity, scény z pasteveckého života, známou tvář krajiny. Děti malovaly také afghánskou státní symboliku (vlajku a hymnu). V menší míře se na plátnech objevují náročnější náboženská témata nebo texty modliteb. Na více než desítce pláten jsou namalovány nejvýznamnější a největší islámské církevní stavby – Velká mešita v Mekce, Prorokova mešita v Medině či Velká (Páteční) mešita v Herátu. Děti často zobrazovaly Kaʹbu ve Velké mešitě v Mekce (jde o svatyni ve tvaru krychle, překryté černým sametem nebo hedvábnými látkami s úryvky z Koránu). Textové části na plátnech jsou psány v jazyce darí, afghánské formě perštiny, která je v Afghánistánu vedle paštštiny (paštó) jedním ze dvou oficiálních jazyků. Děti se samozřejmě nevyhýbaly používání dialektu.

Barevně nejvýraznější malbou celého souboru je stavba Prorokovy mešity v Medině. A také jako jedna z mála obsahuje kromě jména autora, názvu školy, odkud pochází, i kontakt na osobu (? učitele), která zaslala tuto malbu, případně celý soubor za jednu školu do soutěže. Podél levé strany je uvedeno jméno autora – chlapce: Muhammad Qadír Loudín z města Kolangár. Byl žákem 12., tedy nejvyšší třídy (ročníku). Podél pravé strany kupole mešity je vepsán text vyznání (šaháda) jako jednoho z pěti pilířů islámské víry: „Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží“. Nad kupolí je uveden úvodní text koránských súr nebo modliteb ve znění: „Ve jménu Boha Milosrdného Slitovného“.

Žákyně 8. ročníku v Maktab (základní škola) Šaván Álem Chejl jménem Sijámú nakreslila tužkou a barevnými pastelkami strom, který symbolizuje rozvětvenou Muhammadovu rodinu. Z hlavního kmene tohoto stromu vychází dvě větve – levá zobrazuje jména Prorokových dcer (dobře čitelná jsou Fátima, Zajnab, Ruqajja, Umm Kulthúm). Pravá větev obsahuje jména jeho synů, z nichž lze rozpoznat jednoznačně pouze jméno Abu al-Qáasim. Nápisy na kmeni stromu jsou prakticky nečitelné (kromě jména Abdalláha, Muhammadova otce), podobně jako několik desítek dalších jmen na listech, z nichž několik nejznámějších se opakuje vícekrát. Dívka by musela znát velmi podrobně životopis Proroka Muhammada, aby přesně vypsala jednotlivá jména jeho potomků. Poradila si tedy jednoduše a po svém.

V koruně stromu je zobrazen minaret z Prorokovy mešity v Medíně a posvátná K´aba z Velké mešity v Mekce. Hesla „Mír je voda života“ a „My chceme mír“ autorka vepsala podél levé strany plátna. Je možné, že sama sebe zobrazila ve figuře dívky, která čte Korán v levé dolní části malby). Zvířata (ryby, divoké husy a labutě) jsou spíše záležitostí dívčiny fantazie než záměrem sdělení nějaké konkrétní symboliky.

Historické téma se objevilo v celém souboru pouze v jednom případě. Dívka jménem Rábí´a ze 4. ročníku v Maktab Šaván Malálaj vytvořila scénu souboje muslimského bojovníka s křižákem. Obě figury namalovala na rubovou stranu plátna. Původně si načrtla tužkou na přední stranu jiný motiv. Rozmyslela se však, rám otočila a namalovala příběh, který se jí jednoduše líbil víc. Krajinu v pozadí, naznačenou jen v několika tazích, již nestihla dokončit. O nesporném talentu mladé umělkyně svědčí velmi zdařilé figury koňů. Poradila si velmi dobře i s barevností. Muslimský bojovník má oděv s převládající zelenou barvou, včetně vlajky. Barevně odlišný je oděv křižáckého vojáka. Jen s vlajkou si autorka už nedělala starost a vybarvila ji stejným zeleným odstínem jako u muslimského vojáka. Malba není doplněna žádným bližším vysvětlujícím textem.

Mírová témata se na malbách lógarských dětí vyskytují poměrně často. Nositeli symbolů míru a svornosti jsou páv nebo již importovaná holubice. Na jedné z maleb s vlající afghánskou vlajkou dívka jménem Ašmá vzkazuje českým kamarádům své představy o spokojeném životě sdělením: „Mír mně i vám“. Postavy tří děvčat v burkách, které se drží za ruce, symbolizují svornost a jednotu. Vlastní představy na téma míru vnesla dívka jménem Sútíjá, ze 4. ročníku Maktab Šaván Malálaj na plátno v podobě malého dítěte, které sedí na louce a drží si ruce na uších, aby neslyšel hluk stíhaček. V dolní části plátna je text ve znění „Mám rád mír“.

 

Talent i síla výpovědi

Mezi nejtalentovanější autory patřila bezesporu Sabrina z druhé třídy školy, jejíž název a lokalita nejsou zcela jasně čitelné (Motavasset…Dád Mohammad Chán). Svá tři díla nazvala jednoduše: „Ilustrace života afghánského lidu a „Ilustrace zemědělství“. Její figurální malby jsou kompozičně i barevně vyvážené a řemeslně velmi vyspělé. Specifický umělecký rukopis Sabriny je v rámci souboru dobře rozpoznatelný.

Stylově ojedinělou je nesignovaná malba, která zobrazuje rozhovory dětí s učiteli (učitelkami) před budovou školy. Samotná malba je průměrná, odpovídá zhruba věku desetiletého chlapce nebo děvčete. Skupiny či dvojice však vedou rozhovory, v nichž jsou obsaženy myšlenky, nezvykle vyspělé na dítě základní školy. Jedna z dívek v pravé části plátna říká „Na tvé květiny svítí stejné slunce jako na všechny ostatní“. Větší figura vedle ní (snad učitelka) tvrdí, že každý muslim považuje za nutné pomáhat s podporou významných lidí. Chlapec s berlí sděluje svým kamarádům, že si je vědom toho, že je handicapovaný a že tedy není schopen zvládnout to, co dokážou ostatní.

Afghánské základní školství je velmi roztříštěné vzhledem k tomu, že je zajišťují různí zřizovatelé: vláda, komunity, rodina či nevládní organizace. Základní vzdělání zaměřené na náboženskou výuku poskytují školy při mešitách. Asi třicet procent škol funguje s podporou nevládních organizací. Zhruba šestina z celkového počtu afghánských škol je určena dívkám, pro které platil za tálibánského režimu zákaz vzdělání. Nástup do prvních tříd není jednotný, pohybuje se zhruba mezi sedmým až desátým rokem. Děti navštěvují 10, někdy 12 ročníků. Podle ročníků (tříd), které děti vepsaly na svá plátna, tedy nelze odhadnout jejich věk. Vyspělost a úroveň výtvarného projevu závisí ostatně na míře talentu jedince, nikoli na jeho stáří.

Ilona Krbcová

Poděkování Jakubovi Rumplovi a Josefu Daňhelovi za pomoc a přínosné poznámky při tvorbě textu.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha