Manifest českých spisovatelů v květnu 1917: „Národ žádá po Vás pánové…“

Manifest českých spisovatelů v květnu 1917: „Národ žádá po Vás pánové…“

20. 05. 2021

V agrárnickém deníku Večer byl 17. května roku 1917 vytištěn dokument, jenž se do našich dějin zapsal pod názvem Manifest českých spisovatelů. Byl adresován českým poslancům na Říšské radě, která se měla co nevidět sejít, a zásadním způsobem pomohl změnit orientaci české politické scény z dosavadního prorakouského aktivismu na protirakouský odboj.

Český svaz a aktivistická politika

Česká politická scéna během prvních válečných let neprožívala nejšťastnější období. Ihned po začátku války byl rozpuštěn rakouský parlament Říšská rada a zastavena činnost zemských sněmů. Činnost politiků tak byla ochromena. Situace byla ještě víc umocněna, když byli v průběhu roku 1915 zatčeni Karel Kramář, Alois Rašín, Václav Klofáč a další. Největší české strany se proto zprvu stáhly do pasivity.

Od jara 1915 se na scéně však začali více prosazovat stoupenci tzv. aktivismu, kteří doufali, že se dohodou s vládou podaří zamezit protičeským perzekucím a vyjednat národu po válce v rámci monarchie snesitelné podmínky. Zároveň probíhaly první snahy sjednotit roztříštěné stany české politické scény a docílit co nejjednotnějšího hlasu při vyjednávání. Ty pak během listopadu 1916 vyvrcholily vznikem Českého svazu, který sdružoval většinu českých poslanců Říšské rady a Národního výboru, jenž mu byl formálně nadřazen a osoboval si právo rozhodovat v otázkách všenárodního charakteru.

Aktivistická politika však brzy narazila na své limity. Byla defenzivní, postrádala koncepčnost a nabízela příliš málo. Rakouská vláda navíc Český svaz jako potenciálního partnera pro jednání přehlížela.

Vyvrcholením a symbolem aktivistické politiky bylo loajální prohlášení vedoucích Českého svazu, jímž se distancovalo od zveřejnění válečných cílů Dohodových mocností, mezi nimiž bylo i osvobození Čechoslováků z cizí nadvlády. Již okolnosti jeho sepsání byly problematické: původní dopis, který poslanci Českého svazu nabídli k zveřejnění, byl přepracován a následně na schůzce s  ministrem zahraničí Czerninem představitelům svazu prostě předložen k podpisu. Obsahoval jasné odmítnutí dohodové nóty i formulaci, že „národ český, jako vždy v minulosti, tak také v přítomnosti a v době příští, jen pod žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky svého vývoje […]. Zástupci svazu pak druhý den po krátkém váhání prohlášení podepsali a ministr zahraničí Czernin tak tímto textem, na jehož úpravě se sám podílel (a jenž byl adresován jemu samému) získal cenný dokument k znevěrohodnění snah českého odboje.

Pro zástupce Českého svazu však podepsání prohlášení znamenalo trpkou zkušenost, umocněnou ještě víc o fakt, že monarchie ani rakouská vláda tento český ústupek nijak neoplatila a poslanci z tohoto aktu nedokázali prosadit ani nevinný požadavek audience u císaře a aktivistická politika se tak naprosto zdiskreditovala.

 

Manifest českých spisovatelů

Zatímco aktivistická politika se pomalu vyčerpávala, v  českém zázemí, již notně vyčerpaném vleklým konfliktem a válečnými útrapami, začala stoupat nespokojenost s dosavadní politikou. Zároveň však došlo k postupnému oživení veřejného života.

Nový císař Karel I., jenž na rakouský trůn nastoupil v prosinci 1916, se i kvůli tajnému jednání se státy dohody o míru rozhodl uvolnit poměry v říši a svolat rakouský parlament, jenž nezasedal od začátku války. Toho se rozhodli využít kritici aktivismu a především příslušníci domácího odboje, jež se snažili působit na českou politickou scénu a přesvědčit ji, aby v parlamentu s vládou nejednali. Přikročili proto k sepsání projevu zástupců spisovatelské obce, jenž by apeloval na české poslance, aby hájili zájmy svého národa.

Jeho vznik inicioval jeden z vedoucích představitelů domácího odboje Přemysl Šámal a koncipoval jej ředitel činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil. Ačkoliv se podle jeho tvůrce neměl dostat na veřejnost, „šťastnou indiskrecí“ byl ještě před svoláním Říšské rady uveřejněn v novinách. Šlo o jeden z prvních nesouhlasů s vládou Rakousko-Uherska na našem území během války a do našich dějin vstoupil jako tzv. Manifest českých spisovatelů.

K českým poslancům byl nekompromisní: „Národ žádá po Vás pánové, abyste byli s touto velkou dějinnou chvílí, abyste jí věnovali všechny své schopnosti, abyste jí obětovali všechny jiné zřetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu!“

Do jeho zveřejnění jej podepsalo na 222 spisovatelů, mezi nimi např. Alois Jirásek, Antonín Sova, Eliška Krásnohorská, či F. X. Šalda. Brzy se ukázalo, že text Manifestu ťal do živého a vyvolal značný ohlas. Brzy na něj začaly navazovat dodatečné manifesty dalších profesí a v širší české společnosti dokázal získat většinovou podporu a dostal tak české poslance pod tlak veřejnosti.

 

Státoprávní prohlášení z 30. 5. 1917

Při znovuotevření Říšské rady 30. května 1917 pak předseda Českého svazu Fr. Staněk přečetl Státoprávní prohlášení Českého svazu, ve kterém čeští poslanci vyjadřují nespokojení s dualistickým uspořádáním říše a požadují její přetvoření ve spolkové státy. Současně ale také vyslovil požadavek na „sloučení všech větví československého národa v demokratický český stát, zahrnující i slovenskou větev národa, žijící v souvislém celku s historickou vlastí českou.“

Sloučení do jednoho státu se Slováky bylo v rámci dualistického pojetí Rakouska-Uherska neproveditelný, neboť porušoval územní integritu Uherska, již se Karel I. zavázal jako uherský král bránit. Čeští poslanci se tak tímto prohlášením fakticky dostali mimo rámec monarchie – ač se proti její existenci zatím nahlas nevyslovili. Pomalu tak začali upouštět od aktivismu a dali se na cestu resistence.

Petr Matějček

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…