Mario Musich – zapomenutá oběť invaze vojsk Varšavské smlouvy roku 1968

Příští rok si připomeneme padesáté výročí ostudného vojenského vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa, a s tím i oběti, které invaze mezi československými občany způsobila. Mezi nimi byl i devatenáctiletý student Mario Musich. Zemřel před budovou Československého rozhlasu na Vinohradech 21. srpna 1968.

 

Již v prvních hodinách se okupantům podařilo provést výsadkové operace v Praze a Brně a obsadit klíčové budovy v hlavním městě. Sověti dostali pod kontrolu sídla komunistické strany, nejdůležitějších ministerstev i generálního štábu. Občané se jim stavěli na odpor s holýma rukama, nejtvrdší střety probíhaly u budovy pražského Rozhlasu, boj neozbrojených Čechoslováklů proti tankům trval několik hodin, než se podařilo sovětským vojákům budovu ovládnout. Nezávislé rozhlasové vysílání pak po pár následujících dnů pokračovalo z náhradních lokalit

Při pouličních potyčkách se podařilo demonstrantům zapálit několik sovětských tanků, ztráty československých občanů však byly mnohem vyšší. V důsledku nesmyslné střelby do bezbranných lidí, dopravních nehod, způsobených bezohledností sovětských řidičů a kriminálních činů přišlo rukama okupačních jednotek v den invaze a následujících týdnech o život 137 Čechů a Slováků.

Ve dnech samotné invaze se sovětští vojáci v řadě případů chovali jako dobyvatelé, vedle střelby do bezbranných občanů ničili majetek, loupili, rabovali, jsou zaznamenány i případy vražd a znásilnění. Až na vzácné výjimky nedošlo k potrestání pachatelů těchto zločinů a sami velitelé se snažili československé Veřejné bezpečnosti bránit ve vyšetřování či mu zcela zamezit.

Na tomto místě je třeba připomenout, že podle hlášení policejních složek se velmi podobně chovali rovněž příslušníci maďarské a polské armády, takže představa o jejich slušnějším vystupování v porovnání se Sověty, je zcela lichá. Ostatně nesmyslnou a nevyprovokovanou vraždu dvou českých občanů v Jičíně a střelné poranění dalších spáchal právě opilý polský vojín Štefan Dorna.

Jednou z méně známých obětí boje o Rozhlas se stal student Mario Musich. Devatenáctiletý mladík z Prahy se narodil 12. září 1948. Po základní devítileté škole absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu (jak se v té době nazývala gymnázia) na Zatlance v Praze. Bydlel s babičkou na adrese Vltavská 8 a navštěvoval pokračovací odbornou školu při Tesle Strašnice.

Dne 21. srpna 1968 se vypravil pro vysvědčení, ale domů se již nevrátil. Jak se později ukázalo, zařadil se mezi protestující před budovou Československého rozhlasu na Vinohradské třídě. Zde byl zřejmě usmrcen neřízeným nákladním automobilem, puštěným proti protestujícímu davu před restaurací „Hajnovka“, podle jiných zdrojů však měl být na tomto místě zastřelen. Mario Musich byl pohřben na hřbitově Praha-Malvazinky. Hrob zde existuje dodnes, ovšem podle archivních záznamů byla urna v minulosti vyzdvižena a Musichův popel rozptýlen na zdejší pietní loučce.

Podoba Maria Musicha nebyla známa ani v době, kdy byla připravována do tisku publikace Okupace 1968 a její oběti. Nové pohledy na invazi armád Varšavské smlouvy do Československa roku 1968, počátek okupace a její oběti (autorů Iva Pejčocha a Prokopa Tomka), jíž vydal v letošním roce Vojenský historický ústav Praha. Na základě kapitoly o Mario Musichovi se autorům prostřednictví kolegyně z Vojenského historického ústavu Praha paní Ireny Doubravové ozval jeho někdejší spolužák ze střední školy, který poskytl VHÚ dosud neznámé fotografie padlého demonstranta z doby jeho studií.

Výzkum počtu obětí i nadále ve VHÚ probíhá a dosud zjištěná čísla obětí, zejména z let normalizace, se nadále upřesňují. Dnes je potvrzeno, že za období od 1. ledna 1969 do 21. června 1991 zahynulo v souvislosti s pobytem sovětských vojsk v Československu 285 civilních obětí. Z nich bylo dvanáct zavražděno, čtyři zabity, 278 zahynulo v důsledku autonehod a tři za jiných okolností. To znamená statisticky jednu československou oběť za každý měsíc okupace. Pokud k tomuto číslu přičteme 137 obětí z období 21. srpna až 31. prosince 1968, dojdeme k číslu 422 československých obětí okupace.

 Ivo Pejčoch, Prokop Tomek

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha