Méně známá fakta: Jan Opletal jako voják republiky

Sedmnáctý listopad je v historii Československa spojen se dvěma událostmi. V roce 1939 došlo k vyvrcholení odporu proti okupantům v tehdejším protektorátu, nacisté tehdy zatkli 1 200 studentů, z nichž některé i popravili. A v roce 1989, před 25 lety, byl na studentských demonstracích odstartován pád komunistického režimu. Přinášíme méně známou kapitolu z čs. dějin vztahující se k listopadu 1939. 

Během protinacistických demonstrací dne 28. října 1939 byl okupanty zastřelen dělník Václav Sedláček a smrtelně zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze MUC. Jan Opletal. Svým zraněním dne 11. listopadu podlehl.

Zatímco Sedláček byl pohřben v tichosti v Braníku (a jeho hrob byl díky tomu, že nikdo z jeho příbuzných nepřežil 2. světovou válku, v roce 1965 jako neplacený zrušen), Opletalův pohřeb, resp. v Praze organizované rozloučení s ním, se stal novou a mnohem naléhavější protiněmeckou demonstrací. Okupanti si ji vzali jako záminku akce proti českým vysokým školám o dva dny později.

Jan Opletal je dodnes ikonou těchto událostí. Jen málokdo však ví, že nebyl jen mimořádně nadaným studentem, ale i jedním z těch, kteří byli v pohnutých zářijových dnech roku 1938 se zbraní v ruce připraveni bránit svobodu a nezávislost své země.

Během let normalizace líčila komunistická historiografie ve snaze, aby Opletal působil co „nejpokrokověji“, líčen jako rozený antimilitarista. Např. Bohumil Vaňák v publikaci z roku 1978 napsal: „Vysoká škola zůstala pro něho zatím nesplněným snem. Z tohoto důvodu musel nastoupit prezenční vojenskou službu. Byl jako maturant zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích. Záhy i tam poznal nedemokratičnost v armádě a rozmařilý život důstojníků. Věděl, že takto by nikdy žít nemohl, protože si vždy vážil každého haléře. Byl příliš opravdový a měl hluboce proletářské smýšlení. Proto chtěl ze školy odejít. Nadřízení brzy poznali jeho antimilitaristické smýšlení, a snad i proto, že se zastával svých jinonárodních kolegů, zejména Maďarů, byl ze školy vyloučen a přeložen jako prostý vojín k dělostřeleckému pluku do Prahy-Ruzyně.“ Od něj pak byly tyto zkreslené údaje převzaty i do polistopadových publikací.

Skutečnost však byla zcela jiná. Čerstvý abiturient reálného gymnasia v Litovli (maturoval 19. června 1934) se podrobil již 14. července 1934 dobrovolnému odvodu a o dva dny později nastoupil službu u 2. baterie dělostřeleckého pluku 101 „Dr. Edvarda Beneše“, který měl, stejně tak jako dělostřelecký pluk 1, v té době sídlo v Ruzyni u Prahy. Na rozdíl od 1. pluku však šlo o útvar těžkého dělostřelectva. Pátý den po nástupu, 20. července 1934, získal charakter „aspiranta“ a odejel do Školy pro důstojníky hrubého dělostřelectva v záloze (ŠDZ) do Olomouce.

Faktem zůstává, že ze školy byl 15. října téhož roku (tedy zhruba v polovině běhu) vyloučen a pět dní po té mu byl charakter aspiranta opět odebrán. Ze školy jej odeslali zpět k jeho pluku, nikoliv však do Ruzyně, ale do Prahy-Motola, kam se v únoru 1934 z Ruzyně přemístil I. oddíl, jehož součástí byla i Opletalova baterie. Tam pak až do konce prosince sloužil jako obsluha děla.

Důvody vyloučení ze ŠDZ nejsou z dochovaných materiálů zřejmé. Na jednu stranu by tedy bylo možno soudit na Opletalův negativní poměr k vojenské službě, tak jak jej naznačuje normalizační literatura. Tomu ovšem naprosto neodpovídá další průběh jeho vojenské služby, kdy nic nenaznačuje tomu, že by šlo o nějakým způsobem problematického vojína. Spíše naopak. To, spolu s tím, že v dochovaném Opletalově kmenovém listu není o důvodech vyloučení ze ŠDZ žádná zmínka, by ukazovalo na jednorázový prohřešek.

Je značně nepravděpodobné, že by jako „přesvědčený antimilitarista“ dostal od svého velitele krátce po návratu k pluku veskrze pozitivní hodnocení: „Klidná uzavřená povaha, pilný a svědomitý, dosti energický.“ S tímto hodnocením pak byl od Nového roku 1935 zařazen do plukovní poddůstojnické školy (PDŠ), kterou ukončil 23. března 1935 s prospěchem „velmi dobrý“ a pořadím jako pátý mezi 40 frekventanty. O několik dní později, 6. dubna 1935, byl jmenován „střelcem z pušky“. Od skončení PDŠ až do odchodu do civilu byl Opletal zařazen jako poddůstojník střelby a instruktor. K 15. květnu 1935 jej povýšili na svobodníka a 1. prosince 1935 na desátníka. Do civilu odešel po splnění zákonné dvouleté prezenční služby dne 16. července 1936.

Na podzim 1936 se pak des. v zál. Jan Opletal zapsal ke studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V létě 1938 byl povolán k náhradnímu oddílu svého pluku k vykonání prvního pravidelného čtyřtýdenního cvičení ve zbrani (25. července – 20. srpna 1938). Ten se mezitím na jaře 1938 přesunul z pražské periferie do slovenského Brezna nad Hronom. Tam narukoval samozřejmě i o měsíc později, když byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Do civilu se vrátil jako jeden z posledních, 13. prosince 1938, aby pokračoval ve studiu. Zbývalo mu necelých jedenáct měsíců života…

Jiří Plachý

 

 

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha