Mikuláš Ferjenčík

Vojenský zvěrolékař, úspěšný dostihový jezdec, účastník protinacistického odboje v Slovenském národním povstání a poválečný politický činitel. V exilu po únoru 1948 působil jako aktivní člen krajanských organizací.

 

Narodil se 6. prosince 1904 v Polonce okres Brezno nad Hronom v rodině obchodníka. V letech 1915–1923 vystudoval Státní reálné gymnázium v Rožnavě s maturitou a v letech 1923–1927 Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně.

MVDr. Ferjenčík nastoupil 1. října 1928 vojenskou presenční službu a v armádě na dalších dvacet let zůstal. Vystudoval školu pro důstojníky – veterináře v záloze při Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích a sloužil jako veterinář v tehdy ještě početných jezdeckých útvarech. V srpnu roku 1934 se vrátil na dalších téměř pět let na Vojenské jezdecké učiliště v Pardubicích jako veterinář i profesor. V době mobilizace v září a říjnu 1938 sloužil škpt. Ferjenčík jako přednosta veterinární služby u 13. divize „Úprka“ v Humpolci.

Po vzniku Slovenské republiky přešel do Slovenské armády. Nejprve sloužil jako přednosta veterinární služby Hlavního vojenského velitelství v Bratislavě a později jako přednosta veterinární správy Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici. Zúčastnil se tažení proti Polsku v roce 1939 i roku 1941 proti SSSR. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen 1. července 1941.

Od roku 1942 se Mikuláš Ferjenčík účastnil ilegální odbojové činnosti s Vavro Šrobárem a Viliamem Paulíny-Tóthem a od roku 1943 i na velitelství pozemního vojska Slovenské armády. Jako spolupracovník pplk.gšt. Jána Goliana se podílel na přípravě Slovenského národního povstání. Po jeho vypuknutí Mikuláš Ferjenčík odletěl z příkazu Slovenské národní rady 4. srpna 1944 do Moskvy informovat o vojenské situaci na Slovensku. Po návratu 5. září jej Slovenská národná rada v Banské Bystrici jmenovala pověřencem pro věci vojenské a sloužil i jako přednosta veterinární správy Velitelství 1. čs. armády na Slovensku. Po potlačení povstání odešel v říjnu 1944 do hor. V listopadu se mu podařilo proniknout z obklíčení a s partyzánskými oddíly se podílel na bojových akcích. Přes frontu přešel 28. ledna 1945 k Rudé armádě.

Znovu se ujal funkce pověřence Slovenské národní rady a prezident republiky jej jmenoval státním tajemníkem v MNO. Dne 10. dubna 1945 je prezident ČSR jmenoval generálem. V květnu 1945 se stal i poslancem prozatimního Národního shromáždění. Počátkem června 1946 byl odvolán z funkce státního tajemníka v MNO a stal se od 14. srpna 1946 jako nestraník pověřencem pro vnitro ve Sboru pověřenců v Bratislavě. V době února 1948 nedokázal dostatečně účinně čelit komunistické podvratné činnosti v bezpečnostním aparátu na Slovensku. V únoru 1948 se vzdal funkce pověřence, odmítl účast v Gottwaldově vládě a v březnu se vrátil na nějaký čas do armády, kde zastával funkci hlavního inspektora branné výchovy.

Dne 4. července 1948 odešel generál Ferjenčík s manželkou tajně do zahraničí. Po více než ročním pobytu v uprchlickém táboře americké zóny v Německu připlul 14. srpna 1949 s manželkou do USA. Část slovenských exulantů proti němu vedla kampaň pro údajnou spolupráci s komunisty a SSSR za války i po ní a snažili se zabránit povolení jeho pobytu v USA. Proto musel setrvat zpočátku v internačním středisku pro imigranty na Ellis Island. Po více než dvouměsíčním vyšetřování imigračními úřady byl od nařčení očištěn a mohl vstoupit na území USA. Pracoval zpočátku jako řezník a později našel možnost působit i ve své profesi veterináře. Od roku 1963 pracoval jako hlavní veterinář a později i ředitel hřebčína na farmě Tempel Farms Wadsworth v Illinois USA. V USA byl členem Svazu československých důstojníků v exilu, členem Rady svobodného Československa a téměř 25 let vedl Československou národní radu americkou. Zemřel 4. března 1988 v Littleton, Colorado USA. Prezident ČSFR Václav Havel 2. prosince 1991 povýšil Mikuláše Ferjenčíka in memoriam do hodnosti armádního generála.

Prokop Tomek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha