Ministr národní obrany František Udržal

Počátek letošního roku je dobrou příležitostí zavzpomínat na jednoho z nejvýraznějších ministrů národní obrany meziválečné Československé republiky, Františka Udržala (3. ledna 1866 ‒ 24. dubna 1938). Počátkem ledna uplynulo od jeho narození 151 let. Šlo o pozoruhodnou osobnost, jejíž život a veřejnou politickou činnost přibližuje tento biogram.

 

Udržal náležel k českému agrárnímu hnutí, což bylo dáno prostředím, z nějž vzešel. Pocházel z východočeské statkářské rodiny. Odborné vzdělání získal v letech 1883‒1886 absolutoriem Hospodářské akademie v Táboře. V Halle nad Sálou (Sasko-Anhaltsko) si odbornou přípravu rozšířil v dvousemestrálním studiu na vysoké škole zemědělské v rámci tamní univerzity.

V roce 1889 se stal záložním důstojníkem po vykonání vojenské služby v rakousko-uherské armádě.

Politickou dráhu zahájil v 90. letech 19. století v regionálním měřítku na Pardubicku. Nejprve náležel k mladočeské straně. Později vstoupil do České strany agrární. Jako její poslanec působil v letech 1897‒1918 v Říšské radě. Na parlamentní půdě se vyjadřoval mimo jiné též k branné problematice. V roce 1918 patřil ke kolegiu mužů 28. října, členů Národního výboru.

Po vzniku samostatného státu se stal poslancem Revolučního národního shromáždění. V duchu ideologie Republikánské strany československého venkova (od roku 1922 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu) se staral o stavovské zájmy a z nich plynoucí potřeby. Jeho politický styl charakterizovala snaha o smír s demokratickými koaličními i opozičními partnery a soupeři. Cestu ke stabilitě státu viděl v dorozumění s demokratickými socialistickými stranami. Řadil se k části vedení strany, jež zachovávala velmi dobré vztahy s prezidentem Masarykem.

Podstatnou část své práce ve vrcholném politickém prostředí spojil s resortem Ministerstva národní obrany. V souhrnu jej řídil více než šest let. Významně se zasloužil o dobudování a stabilizaci čs. branné moci. Vyznačovala jej důslednost, s níž dbal především o náležité financování armády. V tomto smyslu se neustále potýkal s podceňováním a přehlížením nároků obrany státu, plynoucím mimo jiné i z absence branné koncepce své strany.

Navzdory této nepřízni se mu podařilo prosadit některá podstatná opatření, jimiž se úspory na úkor vojenské správy dařilo alespoň zčásti mírnit. V dorozumění s ministrem zahraničních věcí Benešem byl též přesvědčeným zastáncem těsného aliančního svazku s Francií a s partnery z Malé dohody.

V letech 1929‒1932 byl předsedou vlády, do poloviny 30. let pak nadále vykonával funkci poslance a v letech 1935‒1937 senátora Národního shromáždění. Kvůli zdravotnímu stavu se rozhodl vzdát se mandátu a odejít z veřejného politického života.

Karel Straka

 

Texty k fotografiím:

1

František Udržal.

FOTO: VHÚ

 

2

Prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk v doprovodu ministra národní obrany Františka Udržala při příležitosti jubilejní přehlídky československé branné moci 28. října 1928 v Praze na Vypichu.

FOTO: VHÚ

 

3

Audience nejvyšších činitelů československé branné moci, uspořádaná při příležitosti 78. narozenin prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka 8. března 1928 na Pražském hradě. Přítomni jsou zleva gen. Louis-Eugène Faucher, náčelník Francouzské vojenské mise v Československé republice, František Udržal, ministr národní obrany, T. G. Masaryk, gen. Alois Podhajský, generální inspektor branné moci, gen. Jan Syrový, náčelník Hlavního štábu a gen. Stanislav Čeček, přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

FOTO: VHÚ

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha