U sousedů: Vojenské muzeum Vídeň – Heeresgeschichtliches Museum Wien

Návštěvník hlavního města našich jižních sousedů má na výběr nepřeberné množství památek, výstav, sbírek umění či například rozsáhlých pečlivě upravovaných parků. Zájemci o vojenskou historii se nabízí Heeresgeschichtliches Museum v budově bývalého Arzenálu, ležícího nedaleko centra města. Rozsáhlé sbírky zahrnují vojenské dějiny rakouské monarchie od středověku až po období studené války a vzhledem k našim společným dějinám jsou pro českého návštěvníka mimořádně zajímavé.

+15

Budovy muzea v novogotickém stylu vznikly v letech 1850 až 1856 podle plánů architektů Ludwiga Förstera a Theophila Hansena. Již v druhé polovině devatenáctého století se však uvažovalo o přeměně alespoň části budov na vojenské muzeum, do něhož vstoupili první návštěvníci 21. května 1891. Muzeum bylo zavřeno po období první světové války, znovu jej otevřeli roku 1921. Po anšlusu Rakouska muzeum spadalo pod vojenské muzeum v Berlíně, jako samostatná instituce začalo opět fungovat po druhé světové válce. Během rekonstrukce válkou poškozeného města jej znovu otevřeli roku 1946.

Sbírky z období starších historických období zahrnují množství chladných zbraní, stejnokrojů, plukovních praporů, ale také třeba děl. Ta nejvzácnější jsou umístěna přímo ve výstavních sálech, desítky bronzových různých typů a ráží pak na nádvoří lemují stěny budovy. Expozice ukazuje i početný fond obrazů, část tvoří portrétní díla, zejména slavných rakouských generálů a admirálů či představitelů panovnického rodu, další pak zobrazují bitvy v rozličných obdobích a evokují hrůzy válečných střetnutí. Sbírky ze starších období se nacházejí v prvním patře muzea, návštěvník zde může projít sály věnované období vlády Marie Terezie, třicetileté války, či Rakousku a Evropě v období 1789 až 1866.

V přízemí jsou umístěny exponáty z novější doby. Prostor je rozčleněn na sály, věnované rakousko-uherskému loďstvu, dále dělostřelectvu, období republiky a diktatury v letech 1918 až 1945, osobě Františka Josefa a atentátu v Sarajevu nebo první světové válce. Z budovy můžeme vyjít i do takzvané Panzergarten (tankové zahrady), kde jsou pod širým nebem vystaveny exponáty z fondu těžké bojové techniky.

Také námořnictvo

Pozoruhodnou je početná sbírka velkých modelů válečných lodí, které sloužily v rakousko-uherském loďstvu v 19. a 20. století. Součástí námořní expozice jsou rovněž uniformy, portréty slavných admirálů, ale také bojová věž ponorky U-20, ponechaná v nálezovém stavu, pouze zakonzervovaná. Rakousko-uherský podmořský člun byl 6. července 1918 zasažen torpédem italské ponorky a ztracen. Vrak se podařilo roku 1962 lokalizovat a vyzvednout, vzhledem k jeho poškozením z něj mohla být zachována věž a navazující vrchní část trupu.

Pozoruhodným je sál, věnovaný atentátu v Sarajevu, kde můžeme spatřit otevřený osobní automobil 28/32 Doppelphaeton, v němž byli osudovými výstřely Gavrilla Principa smrtelně zasaženi následník trůnu František Ferdinad d´Este s manželkou Žofií. Ve vedlejší vitríně je vystavena i slavnostní Ferdinandova uniforma.

Sály, věnované období první světové války, představují zajímavý dělostřelecký materiál, včetně mohutného moždíře ráže 240 milimetrů M1898 i s podavačem nábojů a ukázkou munice. Z dalších typů jmenujme například horský kanón ráže 75 milimetrů M1885. Pozoruhodným exponátem z tohoto období je průzkumný frontový letoun Albatros B.II, zavěšený v prostoru, tak, že je možné si jej detailně prohlédnout z okolních ochozů.

Období druhé světové války je dokumentováno množstvím exponátů, z nichž některé jsou ponechány v nálezovém stavu. K nejrozměrnějším patří známý průzkumný letoun Fieseler Fi 156 Storch, letectvo zastupuje rovněž proudový motor Jumo 004 v řezu. Převážná většina exponátů však samozřejmě náleží k pozemní technice. Do výstavního sálu se vešel pásový tahač RSO (Raupenschlepper Ost), stejně jako legendární Volkswagen Kdf nebo neméně proslulý polopásový motocykl Kettenkrad.

Dělostřelectvo z tohoto období reprezentuje například protitankový kanón PaK 40 ráže 75 milimetrů, protiletadlový PaK FlaK 38 ráže 20 milimetrů či nechvalně známá „osmaosmdesátka“, tedy FlaK 36 kalibru 88 mm. Prohlédnout si můžeme třeba také protiletadlový světlomet FlaK Scheinenwerfer 36. Pozoruhodným a vzácným exponátem je dálkově ovládaný těžký kladeč explozivních náloží Borgward B.IV, ponechaný v nálezovém stavu. Ke kuriozitám patří miniaturní „jednomužový“ kulový betonový kryt Kugelbunker, dalším podobným předmětem je válcová pozorovatelna, postavená u vchodu do Panzergarten.

Tanková zahrada

Takzvaná „Tanková zahrada“ je přístupná z budovy muzea a najdeme zde prakticky všechny typy těžké obrněné techniky, jíž v době studené války rakouská armáda používala. Vzhledem ke složité situaci, v níž se země po porážce nacismu nacházela a dlouholetému pobytu okupačních jednotek Sovětské armády tvořila výzbroj rakouských pozemních sil pozoruhodná směsice západní i východní techniky.

Setkáme se zde s tankem T-34/85 či samohybným dělem SU-100, ale také americkými lehkými tanky M 24 Chaffee nebo M41 Walker Bulldog, francouzským AMX-13 i britským stíhačem tanků Charioteer. K importované technice náleží rovněž americký tank M47 Patton nebo samohybná houfnice M109 či vyprošťovací tank AMX-55. Domácí obranný průmysl reprezentují známý věžový stíhač tanků SK-105 Kürassier nebo pásový obrněný transportér Saurer 4K3FA-G2.

Na nádvoří muzea jsou i dva stíhací letouny, které v minulosti tvořily páteř rakouského bojového letectva. Jedním je Sabb J-29 Tunnan, druhým o generaci modernější Saab J-35 Drakken.

Muzeum je otevřeno denně od 9.00 do 17.00. Budovy Arzenálu se nacházejí v rozsáhlém městském, parku a je možné k nim dojet některou z linek městské hromadné dopravy, automobilem i dojít příjemnou procházkou z centra pěšky. Aktuální vstupné pro dospělou osobu činí 6 eur.

Věže v parcích

Relativně nedaleko centra města lze shlédnout i další pozoruhodné artefakty z období druhé světové války. Jde o takzvané Flaktürme, tedy dělostřelecké věže. Roku 1944 jich postavili celkem šest, vždy po dvojicích v postaveních, svírající pomyslný trojúhelník kolem Svatoštěpánského dómu.

Monstrózní betonové stavby se vypínají do výšky 55 metrů a z příhodných míst je možné je spatřit z velké dálky. Každou dvojici tvořila dělostřelecká věž, nesoucí baterie protiletadlových kanónů a řídící věž, na níž byly instalovány optické prvky, dálkoměry a radiolokátor.

Skutečná účinnost těchto monstrózních staveb byla značně diskutabilní, zůstaly však zachovány dodnes a patří k místům, vyhledávaným ve Vídni zájemci o vojenskou historii. Pěší výlet k věžím je příjemný i díky skutečnosti, že jsou obklopeny městskými parky.

 Ivo Pejčoch