Nejstarší oběť invaze vojsk Varšavské smlouvy

Ve VHÚ byl v nedávné době realizován dlouhodobý výzkum okolností spojených s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968. K novým poznatkům patří i osud nejstaršího občana, jenž byl usmrcen invazními silami. Jednalo se o jedenadevadesátiletého Antonína Abrahama. Abraham byl  přitom veteránem československých legií, který se aktivně účastnil bojů na transsibiřské magistrále proti bolševickým oddílům.

Výsledky výzkumu byly zpracovány v publikaci Ivo Pejčocha a Prokopa Tomka Okupace 1968 a její oběti; blíže se o knize dočtete ZDE. Součástí výzkumu se stala i snaha po zpřesnění počtu československých obětí a doplnění jejich životopisů, přičemž dosavadní udávané číslo 108 obětí se díky výzkumu zpřesnilo na 137. Některé osudy byly dosud zcela neznámé – a příběh Antonína Abrahama patří mezi ně.

Antonín Abraham se narodil 27. července 1877 v Příbrami. Zde absolvoval základní vzdělání, potom gymnázium a ve vzdělání pokračoval studiem na učitelském ústavu, které úspěšně završil maturitou. Po celý život se pak věnoval pedagogické profesi a působil jako učitel. Po vypuknutí první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády a poslán na ruskou frontu v rámci pěšího pluku č. 88.

V hodnosti svobodníka padl 7. září 1915 u Tarnopolu do zajetí, kde požádal o vstup do československých legií. Jejich příslušníkem se stal 21. září 1918, byl zařazen ke štábu československého vojska.

Podle výzkumů soukromého badatele Rusňáka byl po určitý čas přeřazen k osádce legendárního obrněného vlaku Orlík. Do nově ustanovené Československé republiky přijel jedním transportu z transportů 10. května 1920, kdy se po dlouhých pěti letech vrátil do vlasti. Neměl ambice pokračovat ve vojenské kariéře a záhy demobilizoval, vrátil se pak ke svému pedagogickému poslání.

V meziválečném období působil jako učitel, později byl jmenován ředitelem základní školy v Berouně. Antonín Abraham byl ženatý, manželství však zůstalo bezdětné. Po druhé světové válce odešel vzhledem k věku do penze a přestěhoval se do Prahy.

V šedesátých letech žil již jako vdovec v Praze-Strašnicích, bydlel na adrese U Krbu 788/2 společně se svou ovdovělou švagrovou. Dne 23. srpna 1968 jej nedaleko bydliště na křižovatce srazilo sovětské vojenské vozidlo. Penzista přitom utrpěl vážná zranění včetně zlomeniny spodiny lebeční. Podlehl jim v nemocnici následujícího dne, 24. srpna 1968.

Jeho ostatky byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu. Urna s popelem Antonína Abrahama byla později uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Příbrami. Hrob někdejšího legionáře je zde udržován dodnes.

Ivo Pejčoch, Prokop Tomek