Nová část výstavy Doteky státnosti: protektorátní éra

Výstavu Založeno 1918 – Doteky státnosti doplnily unikátní předměty a dokumenty z období Protektorátu Čechy a Morava včetně psacího stolu Reinharda Heydricha

 

Až do 12. srpna mají návštěvníci výstavy Založeno 1918 – Doteky státnosti, která probíhá v Jízdárně Pražského hradu do konce října letošního roku, jedinečnou možnost spatřit díky pravidelných obměnám části vystavovaných exponátů unikátní dokumenty a předměty z období Protektorátu Čechy a Morava.

Dominantu tvoří psací stůl a křeslo z pracovny zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Na rozdíl od svého předchůdce Karla von Neuratha si Heydrich zvolil jako místo pro své úřadování přímo Pražský hrad, z jehož oken se mu nabízel okouzlující výhled na Prahu, „říšské město“ a metropoli českých zemí, které si přijel podmanit.

Mezi vystavované dokumenty, které měnily naši historii patří především originály protokolu o jednání prezidenta Emila Háchy s Adolfem Hitlerem v Berlíně dne 15. března 1939 a výnosu vůdce a říšského kancléře o zřízení Protektorátu Čechy a Morava ze 16. března 1939. Smutným dokladem kapitulace československé armády je pak nařízení velitelství 1. sboru z 15. března 1939 o odevzdávání zbraní německé armádě a především záznam telefonního rozhovoru, který proběhl 15. března 1939 ve 2 hod 15 min mezi prezidentem Emilem Háchou a ministerským předsedou Rudolfem Beranem o zahájení obsazování Čech a Moravy. Odhodlání bránit republiku naopak dokládají dokumenty připomínající boje na Podkarpatské Rusi či kronika Pěšího pluku 8 „Slezského“ se záznamem o slavné obraně Czajankových kasáren v Místku, jejichž posádka kladla okupační armádě úspěšně odpor.

Poprvé je možné na krátkou dobu spatřit i jeden z nejpůsobivějších dokumentů našich novodobých dějin – originály motáků Josefa Mašína s posledním vzkazem dětem napsaným krátce před jeho popravou v červenci 1942. Jeden z tzv. „tří králů“ českého odboje byl zatčen po hrdinném boji 13. května 1941. Po atentátu na Heydricha jej stanný soud odsoudil 30. června 1942 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v podvečer na střelnici v Praze-Kobylisích. Krátce před popravou stihl Mašín napsat dva krátké vzkazy, určené manželce a dětem. Oba se do rukou Mašínovy vdovy Zdeny dostaly v roce 1945. První z nich vynesla z Pankráce manželka jeho spoluvězně Vojtěcha Vrnaty, druhý byl nalezen na základě informace ve Vrnatově motáku v ostění dveří pankrácké cely č. 10.

Neméně působivé jsou pak předměty parašutistů, kteří uskutečnili atentát na Reinharda Heydricha – padákový postroj jednoho ze členů skupiny ANTHROPOID a zakrvácený svetr pocházející z chrámu Sv. Cyrila a Metoděje, kde nalezli poslední úkryt.

 

Text motáku Josefa Mašína se vzkazem dětem:

„Drahé moje děti!

Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčili její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radko, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný a vážný chlapec. Buď oporou Pepovi a Nenušce! Ty musíš zastupovati mne. Spoléhám na Tebe. Ty, Pepíčku, musíš pomáhati mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušu a nikdy ji neopusťte! Jest nešťastný chudáček, jenž bude potřebovat Vaší péče. Mějte se vzájemně rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním! Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní! A nyní Ty, moje drahá Nenušo – moje sladká holčičko! Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Vím, že máš dobré srdéčko, že máš ráda svoji mamičku a bratříčky, že jim budeš dobrou… Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni! Váš milující otec. Vlasti zdar!“

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha