Obrněný transportér OT-810

Po roce 1945 převzala československá armáda do výzbroje řadu německých trofejních polopásových transportérů Sd.Kfz. 251 (HKL6p). Nové podmínky činnosti armády ale vyžadovaly obrněný transportér s lepšími parametry. V první polovině 50. let došlo v závodech Tatra k rekonstrukci válečného typu s využitím vznětového motoru Tatra. Výroba byla po řadě problémů zahájena ve slovenských Podpolianských strojírnách n.p. Detva až v roce 1958. Do roku 1962 bylo vyrobeno 1 140 transportérů, které zůstaly ve výzbroji až do počátku 80. let.

 

V roce 1934 začala vyvíjet německá firma Hansa Loyd polopásový obrněný transportér, který se stal později jedním ze symbolů 2. světové války. V roce 1935 koupila rozpracovaný projekt firma Hanomag, sídlící v Hannoveru, a přidělila transportéru vlastní označení HKL6. Prototypy byly dokončeny v roce 1937 a v roce 1939 byla zahájena sériová výroba vozidel, dodávaných německé armádě pod označením Sd.Kfz. 251. Německé transportéry přivedly na svět nový typ bojové jednotky – mechanizovanou pěchotu. V průběhu 2. světové války zažily obrněné transportéry nebývalou expanzi. Moderní styl válčení vyžadoval rychlý pohyb pěchoty na místo kontaktu s nepřítelem spojený s její maximální ochranou. Transportéry Sd.Kfz. 251 se staly symbolem německého Blitzkriegu. Jejich produkce dosáhla zhruba 15 000 vozidel.

V rámci plánů na přezbrojení československé armády probíhal v letech 1947 až 1952 i domácí vývoj polopásových tahačů (KOTRA 8, PPT 8) a polopásového obrněného transportéru (KOBO 3). Skončil ale neúspěchem a vojenská správa se v srpnu 1952 rozhodla pro vývoj nového obrněného transportéru na bázi HKL6p, který byl veden pod označením HAKO. K rozhodnutí přispěl mimo jiné fakt, že tento osvědčený transportér byl za války vyráběn i na území protektorátu. Přestože tehdejší Československá republika dokázala od druhé poloviny 40. let vyvinout řadu pozoruhodných zbraní, v oblasti obrněných transportérů, obdobně jako řada jiných států, poněkud zaspala. Většina zamýšlených projektů s výjimkou HAKO zůstala na papíře nebo ve stádiu funkčních vzorků.

V hlavách politiků byl domácí vývoj obrněných transportérů vnímán spíše jako nechtěná přítěž. V prosinci 1954 předložili ministr národní obrany a ministr-předseda Státního úřadu plánovacího zprávu o organizaci a materiálním zabezpečení československých ozbrojených sil v letech 1954–1960. U projektu HAKO bylo ve zprávě uvedeno: „…přechodný typ, nebude-li možno dostat pásové obrněné transportéry ze SSSR, bude nutno vyrábět kolopás HAKO u nás, což způsobí vzhledem k jinému programu (V3S) značné potíže.“ Jako červená nit se celým příběhem vývoje a výroby československých obrněných transportérů vine problém neujasněných koncepcí, stálých změn plánů a problémů spojených se zaváděním výroby. Jestliže směrnice ze září 1956 předpokládala zahájení výroby transportérů HAKO v roce 1958 a pro rok 1959 výrobu 300 ks transportérů, o rok starší návrh perspektivního plánu zbrojní výroby a návrh plánu zabezpečení ČSLA výzbrojí a bojovou technikou na léta 1955–1959, který projednávalo Politbyro v květnu 1955, předpovídal optimisticky zcela jiné tempo rozvoje vojenské výroby. Výroba obrněného transportéru HAKO byla uvažována v Podpolianských strojírnách ve Vigláši a Hriňové s maximální kapacitou 1 000 ks ročně, které mělo být dosaženo v roce 1959, se zahájením výroby se počítalo již v roce 1956.

Do roku 1958 velení ČSLA stále zvažovalo nákup sovětských kolových obrněných transportérů BTR-152. Teprve v roce 1957 proběhly srovnávací zkoušky vylepšené verze BTR-152V s centrálním dohušťováním pneumatik s prototypem transportéru HAKO, který byl kupodivu uznán za lepší. O něco dříve bylo Státním úřadem plánovacím rozhodnuto, že z kapacitních důvodů bude probíhat vývoj středních kolových a pásových transportérů (pozdější úkoly SKOT a TOPAS), a to pouze jako podnikových úkolů, pokud k tomu budou volné kapacity. S jejich výrobou nebylo možné počítat dříve než od roku 1962, což byl ostatně jeden z hlavních důvodů dokončení projektu HAKO a zavedení výroby polopásového obrněného transportéru OT-810. Projekt HAKO se stále více opožďoval a projekt TOPAS postihlo totéž, co ty ostatní, tedy neustálé změny zadání. Po řadě odkladů se podařilo výrobu transportéru OT-810 zavést v PPS DETVA až v roce 1959, kdy ale nebylo vyrobeno ani původně plánovaných 1 000 ks ani realističtějších snížených 300 ks, ale pouhopouhých 20 ks. Do konce roku 1960 se podařilo dodat pouhých 321 transportérů a nakonec dala výroba do jejího ukončení v roce 1962 cca 1 140 vozidel. Zpráva Státní plánovací komise o plnění zvláštní části státního plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR v roce 1960 projednaná Politbyrem v březnu 1961, tak mohla konstatovat: „Poté, co neuspokojivou situaci ve výrobním podniku několikrát řešilo Politbyro, byl plán výroby transportérů OT-810 HAKO splněn.“

 

Motor: čtyřdobý vzduchem chlazený vznětový vidlicový osmiválec Tatra T-928

výkon: 96 kW (130 k)

objem: 2 545 cm3

Pohotovostní hmotnost: 7 600 kg

Užitečná hmotnost: 1 500 kg

Spotřeba: 75 l/100 km

Max. rychlost: 60 km/h

Výzbroj: UK vz. 59 ráže 7,62 mm

Osádka: 2 + 10

Výrobce: Podpolianské strojírny PPS DETVA

Rok výroby: 1961

Michal Burian

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha