Ochranné masky 1. světové války

V roce 2016 byla sbírka Vojenského historického ústavu Praha velmi podstatně obohacena o předměty, které spadají do podsbírky chemického materiálu. Podařilo se totiž získat pět raritních ochranných masek, jejichž vývoj a používání spadá ještě do období 1. světové války. Soukromý sběratel ze Španělska nabídl svoji sbírku ochranných masek několika světovým muzeím a díky svým předcházejícím vazbám na Českou republiku i Vojenskému historickému ústavu v Praze.

 

Do sbírky se tak dostaly dvě ochranné masky používané v britské armádě, dvě masky americké provenience a jedna maska francouzská. Posledně jmenovaná, francouzská ochranná maska ARS, se již v naší sbírce nachází. Jde však pouze o jediný exemplář a nová akvizice je navíc ve velmi dobrém stavu.

Tvoří ji plechová krabice sloužící jako transportní brašna, náhradní zorníky a samozřejmě samotná maska, jejíž název je tvořen prvními písmeny slov Appareil Respiratoir Spécial. Stojí poslední v řadě protiplynových chráničů, které byly vyvinuty ve Francii v letech 1915–1918. Je dvoucestná, je tedy již vybavena vdechovým a výdechovým ventilem, jež jsou uloženy ve ventilové komoře. Lícnice je dvouvrstvá, přičemž vrchní látková vrstva je pogumovaná a slouží k ochraně spodní olejované vrstvy. Upínací soustava má čtyři pružné pásky. Zorníky jsou celofánové s hliníkovou obrubou. Zde jsou zorníky navíc vyztuženy.

Filtr se připevňoval k ventilové komoře závitem. Maska byla zavedena na konci roku 1917. Oproti „vlhké“ masce M2 poskytovala univerzálnější ochranu i vyšší výkon. Celkem bylo vyrobeno přes 5 milionů masek. V tomto případě se jedná o poválečnou výrobu.

 

Dvě americké

Z ochranných masek americké provenience tvoří akvizici ochranná maska Kops-Tissot z roku 1918. Jde o chránič, ve kterém je kombinována vylepšená původně francouzská Tissotova maska s anglickým filtrem (pro ochranné masky SBR, CEM). Na zmiňovaném vylepšení se podílel Waldemar Kops, původně designér korzetů z New Yorku. Lícnice byla vyrobena z pogumovaného plátna. Její střih a tvar zajišťoval těsné přilehnutí lícnice k obličeji.

Přes filtr vdechovaný suchý vzduch proudil vrapovanou hadicí ústící v lícnici pod zorníky. Dál byl veden právě kolem zorníků, čímž zabraňoval jejich opocování. K výdechu sloužil výdechový ventil umístěný pod bradou. V lícnici již chyběl klips na nos a náustek, součásti, které byly využívány v amerických chráničích do té doby. Zejména chybějící klips umožnil vojákům používat masku mnohem delší dobu. V USA byla vyráběna až na konci války (od srpna 1918), přičemž do konce války bylo vyrobeno přes 300 tisíc masek. Je však pravděpodobné, že nebyly použity v Evropě.

Druhou maskou je ochranná maska Mk. I pro námořnictvo, (také nazývaná Mouth Canister Type nebo old Mk. I). Jedná se o první standartní ochrannou masku pro námořnictvo Spojených států z konce 1. světové války. Maska Navy Mk. I v sobě spojovala to nejlepší z německé ochranné masky GM 15 a britského chrániče British Small Box Respirator. Lícnice byla vyhotovena z pogumovaného plátna, měla klips na nos a náustek. Na rozdíl od britské masky či americké armádní Corrected English Mask neměla vrapovanou hadici. Filtr, podobného tvaru jako u německé masky, byl našroubován přímo k lícnici. Maska používala široký výdechový ventil umístěný u ústí filtru.

 

Britské masky

Mezi novými přírůstky je také již zmiňovaná britská ochranná maska Small Box Respirator, jde však o starší typ, než jaký se ve sbírce VHÚ již nachází. Obecně šlo o první britský protiplynový chránič s filtrem.

Filtr oválný, plechový a černě natřený, měl na spodní straně vdechový ventil sestávající z pryžového disku upevněného na středu perforované kovové mřížky. Stěny filtru byly zvlněny, aby bylo dosaženo co nejjistějšího průchodu vdechovaného vzduchu přes filtrační materiál. Filtr obsahoval dvě vnější vrstvy aktivního uhlí a vnitřní vrstvy natronového vápna s manganistanem draselným. S lícnicí byl spojen zvlněnou pryžovou trubicí chráněnou povlakem z trikotinu. Ta přiváděla přefiltrovaný vzduch do kovové pravoúhlé spojky, která nesla také výdechový ventil. Odtud putoval vzduch do náustku v lícnici. Ten společně s jednoduchou nosní svorkou vlepenou do lícnice, nedovoloval vojákovi dýchat jiný než přefiltrovaný vzduch.

Maska měla původně pryžový výdechový Bunsenův ventil, který však chybí, stejně jako kovová ochrana tohoto ventilu. Zorníky jsou celuloidové s měděnou obrubou. Zachovala se i brašna z impregnované tkaniny. Maska se vyráběla v několika velikostech.

Zřejmě nejzajímavější z této akvizice je však britská ochranná maska PHG Helmet. Objevila se na začátku roku 1916 ve výstroji dělostřeleckých jednotek britské armády. Stála na konci vývojové řady vlhkých masek, kukel, které používala britská armáda během 1. světové války. Na jejím počátku sloužila vojákům flanelová kukla napuštěná roztokem thiosíranu sodného (angl. hypo, odtud Hypo Helmet). Znepokojení z rychlého vývoje chemické války, ale také předvídavost přiměla poté britské vědce vylepšit stávající kuklu. A to takovým způsobem, aby v ní mohli vojáci vydržet i útok nebezpečnějším plynem – fosgenem.

Nová maska se skládala ze dvou vrstev bavlněného flanelu. Místo celonového plátu, který sloužil k vidění u chrániče Hypo Helmet, se objevily dva zorníky v kovových obrubách, a především došlo k zabudování výdechového ventilu sloužícího k odvádění kysličníku uhličitého, který se jinak hromadil uvnitř masky. Změnil se přirozeně i roztok impregnující masku. Nejdříve se používal fenolát sodný (Phenate Sodium, masky nesly označení P Helmet nebo také Tube Helmet podle náustku výdechového ventilu), posléze hexamethylentetramin (Phenate-Hexamine, kukly napuštěné touto látkou se označovaly PH Helmet).

K poslednímu vylepšení došlo na začátku roku 1916, kdy byly zorníky uvnitř kukly opatřeny těsněním z houbovité pryže, odtud PHG Helmet (Phenate-Hexamin Goggle Helmet). Navíc bylo pomocí pružné pásky dosaženo lepšího přilehnutí zorníků k očím. Limity používání těchto masek však byly natolik omezující, že již během druhé poloviny roku 1915 vyvíjeli v Royal Army Medical College v londýnské čtvrti Millbank, kam byl soustředěn mimo jiné i vývoj ochranných prostředků, nový chránič, tentokrát již s filtrem. Kukla PHG Helmet byla stažena, přičemž PH kukla zůstala ve výstroji vojáků jako záložní maska.

I díky této akvizici se mohou návštěvníci Armádního muzea těšit na budoucí expozice, jejichž příprava je v rámci nastávající rekonstrukci budov Vojenského historického ústavu na Žižkově nyní v plném proudu.

Zdeněk Polčák

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha