Opomíjená pohraniční válka na podzim roku 1938

Většina našich publicistů i v letošním „osmičkovém“ roce se nezbavila při psaní o roku 1938 fráze, že Československo kapitulovalo bez jediného výstřelu. To však vyvrací četné archivní doklady o kalvárii těch, kteří měli hranice nacismem ohroženého Československa bránit. Oni již byli ve válce, kterou však tehdy naivní Evropa stále nechtěla vidět…

 

KRUŠNOHOŘÍ: Dne 17. září 1938 byl na silnici k Božímu Daru poblíž Jáchymova postřelen do krku sudeťáckým teroristou dozorce finanční stráže Oldřich Janda. Včasný lékařský zákrok mu však zachránil život.

NÁCHODSKO: Dne 18. září 1938 byl o půl dvanácté dopoledne v Ruprechticích těžce postřelen henleinovcem Heuslerem vrchní respicient finanční stráže František Valenta.

KRKONOŠE: V úterý 20. září 1938 byla napadena celnice v úseku Pomezní boudy. Budova po dlouhém úporném boji mezi obránci a početným oddílem Sudetendeutsche Freikorps shořela. Při obraně celnice padl četnický strážmistr Eduard Šiman.

CHEBSKO: Ve čtvrtek 22. září 1938 byli u Starého Kynšperka při cestě k sousednímu družstvu SOS Starý Albenreuth henleinovci napadeni a těžce postřeleni dozorci finanční stráže Josef Kučera (vážný průstřel pravé nohy) a Oldřich Janda (tři průstřely včetně krku). Oba byli naštěstí zachráněni…

ŠUMAVA: Vrchní četnický strážmistr Antonín Měsíček jel na motocyklu 22. září 1938 zkontrolovat hraniční úsek své čety SOS, ale poblíž Německého Rychnova jej ze zálohy na cestě u lesa střelbou napadli henleinovci. Zasáhli jej do břicha. Ujel ještě kus cesty, ale těžkému zranění nakonec po převozu do nemocnice podlehl…

FRÝDLANTSKÝ VÝBĚŽEK: V noci 23. září 1938 byli na celním úřadu Wünschendorf (dnešní Srbská) henleinovskými teroristy zákeřně zavražděni příslušníci finanční stráže Václav Čep, Josef Vojta a Bohumil Hošek (smrtelně zraněný zemřel ve frýdlantské nemocnici). Útěk vrahů kryly z německého území kulomety, jejichž palba zranila další dva obránce celnice!

KRUŠNOHOŘÍ: Dne 26. září 1938 byl v 01.35 hod. proveden útok na celní úřad Reizenhein, když byla vystřelena dávka 10-15 ran z kulometu nebo kulometné pistole a hozeno 6 ručních granátů, které vybuchly, budova však byla naštěstí nepoškozena, útočníci uprchli… Téhož dne byl při přepadu obce Brandov početnou tlupou Sudetoněmeckého Freikorpsu velmi vážně zraněn trhavou střelou dozorce finanční stráže Bohumil Dlesk, kterému následkem tohoto zranění ochrnula ruka.

KRUŠNOHOŘÍ: Dne 2. října 1938 byla skupinou mladých henleinovců zákeřně napadena dvojčlenná hraničářská hlídka Stráže obrany státu (SOS). Dozorce finanční stráže Rudolf Řeřábek byl zasažen pěti výstřely z automatické zbraně a s průstřelem plic odvezen do chomutovské nemocnice spolu se svobodníkem Smolkou, který měl prostřeleny obě paže.

 

Tak bychom mohli pokračovat záplavou podobných zpráv ze všech koutů československého pohraničí. Výše uvedené případy pohraničních incidentů ze září 1938 bychom mohli snadno doplnit desítkami dalších ze všech koutů pohraničních úseků v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, kde navíc henleinovské teroristy na polských hranicích zastoupili beckovští bojůvkáři. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro změnu o pár týdnů později řádili horthyovští bandité.

Desítky jmen padlých a zavražděných četníků, příslušníků finanční stráže, policistů a vojáků a stovky jejich zraněných kolegů hovoří o této válce zcela nekompromisně.

Hořící budovy, kulometné dávky, výbuchy ručních granátů, hysterický řev útočících henleinovců. České pohraničí, které nacisté tak rádi zcela nesmyslně z účelových důvodů nazývali a nazývají Sudety, se v září 1938 rozhořelo pohraniční válkou, na kterou dokázali evropští „demokraté“ v čele s britským premiérem Neville Chamberleinem najít řešení v podobě ostudné mnichovské konference. Válce s Hitlerem stejně nezabránili, jak jim prorokoval tehdy jeden z mála realisticky uvažujících britských politiků Winston Churchill.

O to více bychom si měli alespoň letos připomínat první naše padlé prologu této války navzdory všem, kteří tak rádi jalově hovoří a píší o české zbabělosti a selhávání…

Jindřich Marek

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha