Otakar Nejedlý, Prunay, 1919

V červnu roku 1919 byl Otakar Nejedlý pověřen vedením umělecké výpravy malířů do Francie, pořádané Památníkem odboje v Praze. Za dvouměsíční pobyt v místech bojů čs. legií namaloval přes třicet pláten, která byla v říjnu téhož roku prezentována na výstavě Náš odboj v pražském Obecním domě.

Dalšími členy výpravy byli malíři Vincenc Beneš, Bohuslav Harna a Martin Bureš, přímý účastník bojů ve Francii, který plnil roli průvodce. Cílem této skupiny bylo dokumentární zpracování míst bojů čs. legionářů v oblastech kolem Arrasu, Terronu a Vouziers. Na desítkách rozměrných olejomaleb zachytili tito umělci ponurou atmosféru krajiny, zničené výbuchy granátů a dělostřelecké palby. Nejedlý zpracoval své prožitky z cesty v knize „Malířovy dojmy z bojišť Francie“, vydané v roce 1921 v pražském nakladatelství František Borový.

Prezentovaná malba se nese v expresivním duchu stejně jako celý soubor Nejedlého válečných pláten. Zobrazuje zpustošenou pláň bojiště u severofrancouzské vesnice Prunay. Autor využívá sytě modré barvy v kombinaci se zemitými tóny hnědé a červené. Běloba se studenými a temnými tóny modré harmonicky prosvětlují obraz znetvořené krajiny. „Skupiny vran se vznášejí nad bojištěm“, jak výstižně popisuje Nejedlý ve svých vzpomínkách. V jedné z dalších pasáží knihy, popisující okolí Prunay, je uvedeno: „celé pásy patron do strojních pušek, pušky, části aeroplánů, veliké i menší obusy, řemeny, brašny, shnilé obleky, kosti z koňů i lidí, kříže, plynové masky, rozsypané chemikálie, které co chvíli naplňovaly střídavě s hnilobným zápachem močálů celou atmosféru“.

Jeden z nejlepších českých krajinářů minulého století, Otakar Nejedlý (1883–1957) pocházel z oblasti Podřipska. Ve výtvarném nadání jej výrazně podporovala rodina. V letech 1898–1901 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Ferdinanda Engelmüllera a Antonína Slavíčka. Na svých studijních cestách procestoval nejen Evropu, ale i daleký orient. Po dvou strastiplných letech v Indii a na Cejlonu, při nichž často trpěl i hladem, se vrátil raději zpátky do Čech. V autorově umělecké pozůstalosti se z této etapy dochovalo kolem třiceti pláten, která ovšem nejsou v kontextu jeho celoživotního díla svým pojetím zvlášť výjimečná.

Otakar Nejedlý nenáleží do okruhu výtvarníků-legionářů. Za první světové války nebojoval na žádné z front. Avšak krátká, dvouměsíční etapa roku 1919, zůstává neodmyslitelnou a významnou součástí umělcova vývoje. Použil totiž zcela novým, kontrastujícím způsobem barvy, s jejichž pomocí vytvářel kompozici maleb. Stejně důležitá byla také jeho pedagogická dráha na pražské Akademii výtvarných umění, kde vyučoval od roku 1925 až do konce života krajinářství. Civilní monumentalita Nejedlého olejomaleb je oslavou přirozeného půvabu české krajiny.  Jeho pozdní práce se tematicky stále častěji obracely k rodišti. Byly plné klidné atmosféry a životní vyrovnanosti.

Plátno, olej, 237 x 136 cm.

Ilona Krbcová

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha