Pistole ČZ model 83

V polovině sedmdesátých let již bylo jasné, že stálice ve výrobním programu Přesného strojírenství pistole ČZ vz. 70 je technicky zastaralá a její uplatnění na světových trzích stále klesá. V oblasti pistolové techniky se ke slovu dostaly nové trendy, na něž musel tuzemský výrobce, pokud si chtěl své postavení udržet, reagovat.

 

V roce 1975 obdrželo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod zadání státního úkolu s názvem Nová pistole ráže 7,65 mm včetně na náboj 9 mm Makarov, 9 mm Police a 9 mm Browning krátký, sledujícího nahrazení vyráběné pistole vz. 70 modernějším výrobkem ve větší variabilitě ráží. Na zahraničních trzích již nemohla zbrojovka v tomto směru stačit světové konkurenci a prodej sportovních a loveckých zbraní patřil mezi důležité zdroje devizových prostředků.

V základních technických požadavcích na konstrukci nové pistole, vypracovaných v srpnu 1977 v Uherském Brodě, je obměna výrobního sortimentu v oblasti pistolí vysvětlena: „Vývoj nové pistole byl zadán z důvodu nahrazení pistole ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm Browning, u níž končí ekonomická životnost v roce 1979, a také proto, že současný světový trend u pistolí směřuje k uplatňování velkokapacitních zásobníků a tomuto požadavku nemůže ani po provedení rozsáhlejší rekonstrukce vyhovět. Rovněž snížení odporu spouště nelze docílit rekonstrukcí mechanismu stávající pistole.“

Technické požadavky specifikovaly maximální rozměry zbraně 170 x 120 x 300 mm, hmotnost s prázdným zásobníkem neměla překročit 760 g, dvoučinný spoušťový mechanismus s odporem spouště při napnutém kohoutu od 1,7 do 2,5 kp a při spoušťovém napínání maximálně 5 kp. Vnitřní rozměry lučíku měly umožňovat střelbu v rukavicích, požadována byla střelecká pohotovost, ovladatelná střílející rukou, manuální pojistka s možností zajištění zbraně pouze při napnutém kohoutu. Velkokapacitní zásobník měl pojmout minimálně 12 nábojů, přesnost střelby měla být srovnatelná se zahraničními výrobky, přičemž rozptylový obrazec 10ranné nástřelky neměl přesahovat o více než 5 cm nástřelku z rozptyloměrné hlavně. Minimální požadovaná životnost zbraně činila 3000 ran.

Vývoje nové zbraně se ujal Augustin Nečas (1918–1989), tvůrce revolveru ZKR 590 Grand a řady prototypů sportovních samonabíjecích pistolí. Vzhledem k výkonu požadovaných ráží zvolil konstruktér obvyklý dynamický závěr, plně dostačující pro danou konstrukci, rovněž tak zohlednil nastupující trend velkokapacitních zásobníků. Primárně řešil pistoli v ráži 7,65 mm Browning, avšak s dostatečnou rozměrovou rezervou pro využití jiných ráží. Již na počátku vývoje dostala pistole interní označení 033, později ČZ 033.

Zcela originální prvek nové konstrukce představoval oboustranně ovladatelný záchyt zásobníku, umístěný ve spodní části lučíku. Na jeho řešení obdržel později Augustin Nečas autorské osvědčení č. 228 323. Výklopný lučík sloužil k demontáži pistole, stejně jako u německých pistolí Walther PP a PPK a jejich konstrukčních modifikací. Výstupek horní části lučíku plnil funkci nárazníku a také vymezoval dráhu závěru. Po vyklopení lučíku bylo možné stáhnout závěr z vedení na těle natolik, že mohl být zdvižen a vysunut z vedení na hlavni.

Další originální prvek, jehož autorem byl ing. Karel Strouhal, tehdejší vedoucí vývoje zbraní, představovala pojistka, zabraňující sklopení lučíku v případě, že se ve zbrani nacházel zásobník. Strouhalovo řešení se také stalo předmětem autorského osvědčení č. 231 803.

Oboustranné ovládání pistole zvyšovala rovněž manuální pojistka, blokující při napnutém bicím mechanismu také pohyb závěru. Pokud byl kohout vypuštěn, nebylo možné zbraň zajistit. Na originální koncepci pojistky obdržel Augustin Nečas autorské osvědčení číslo 228 324. Spoušťový a bicí mechanismus navrhl Nečas dvoučinný (SA/DA) s vnějším kohoutem. Originálně koncipovaná blokace kohoutu, chráněná autorským osvědčením č. 229 294, měla zajišťovat vysokou pádovou bezpečnost zbraně.

Na vývoji nové pistole se spolupodílel rovněž Stanislav Střižík z vývojové dílny, jenž se mimo jiné podílel na technickém řešení dvouřadového zásobníku s jednořadým vyústěním. Konstrukce spolehlivého dvouřadového zásobníku pro náboje s polookrajovou nábojnicí, jakou má náboj 7,65 mm Browning, nebyla tak zcela jednoduchou záležitostí. Na řešení dvouřadového zásobníku získali Stanislav Střižík a Augustin Nečas autorské osvědčení č. 231 313.

Do vývoje primárně komerční pistole ovšem vstoupil v lednu 1977 zformulovaný státní vývojový úkol s krycím název KOSA, jenž měl do budoucna vyřešit otázku osobní zbraně jednotlivce v ozbrojených složkách. V červenci 1977 se na Přesné strojírenství v rámci úkolu KOSA obrátili zástupci MNO s dotazem, nakolik by bylo reálné řešit vyvíjenou pistoli rovněž pro náboj 9 mm Makarov. Sledovali tím především možnost postupného nahrazování zastaralé 7,62mm pistole vz. 52 se všemi jejími provozně technickými problémy.

Vývoj armádní pistole dostal krycí název KOSA-P, což jej zahrnovalo do rámce uvedeného státního vývojového úkolu, jehož výsledkem bylo zavedení 9mm pistole vz. 82 do výzbroje ČSLA a FMV.

V souběžné linii tak výrobní závod ve spolupráci s konstruktérem Nečasem řešil vývoj pistole určené na komerční trhy a pro výzbroj ozbrojených složek. Ve vývojové dílně Přesného strojírenství byly zhotoveny v roce 1979 první dva prototypy a v průběhu května 1979 jeden z nich absolvoval trvanlivostí zkoušky vystřelením 10 000 ran s uspokojivým výsledkem. Do sériové výroby se komerční pistole dostala pod označením ČZ model 83 v lednu 1983, avšak její výroba nenabíhala tak rychle, jak si představovali odběratelé, takže do konce roku závod vyrobil pouze 881 kusů.

V roce 1984 již běžela naplno a zbrojovka vyrobila 4313 pistolí. Model 83, připravený do výroby v obou rážích, tedy na náboj 7,65 mm Browning a 9 mm Browning krátký, neměl v obou provedeních náběh výroby stejný. Například PZO Merkuria požadoval již v březnu 1984 dodání 4000 pistolí, což byl v tu dobu nereálný požadavek. Na plynulou výrobu ve vyšších počtech musela Merkuria ještě počkat. V průběhu roku 1985 opustilo továrnu 4846 pistolí a v roce následujícím produkce dosáhla výše 9457 pistolí.

V letech 1987 a 1988 se roční produkce pohybovala lehce nad pětitisícovou hranicí (5032 a 5042), avšak v posledním roce socialismu dosáhla na tu dobu svého maxima ve výši 10 107 pistolí. V dalších letech se už jen zvyšovala, jelikož se továrně otevřela řada dalších trhů a tím i možností odbytu. Do roku 1992 opustilo továrnu v Uherském Brodě celkem 100 247 pistolí v obou rážích. ČZ model 83 představovala ve své době špičkový výrobek s řadou moderních prvků, avšak pozici nadčasové konstrukce, tak jako pistole ČZ 75 Františka Kouckého, nezískala.

Exemplář v ráži 7,65 mm Browning z roku 1993 získalo muzeum v roce 2003 převodem od Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, Odboru správních činností, Praha 10

 

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 171 mm

Výška: 126 mm

Šířka: 35 mm

Délka záměrné: 126 mm

Délka hlavně: 97 mm

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 733 g

Kapacita zásobníku: 15 nábojů

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha