Pistole ČZ vz. 27

Počet pistolí v ráži 7,65 mm Browning, vyráběných v Československu, nebyl příliš vysoký, tím spíše se v sériové výrobě jednotlivé typy udržely. Mezi pistolové veterány naší zbrojní výroby neodmyslitelně patří pistole vz. 27, vyráběná Českou zbrojovkou ve Strakonicích. Jednalo se o zbraň vyráběnou na základě propracovaného tolerančního systému, stejně jako výchozí armádní vzor 24, s nímž měla řadu shodných součástí, a také představovala první provozně spolehlivou samonabíjecí pistoli ve své ráži, jež se dostala do výroby.

 

Pistole vz. 27 se stala první samostatnou prací konstruktéra Františka Myšky, na něhož se v roce 1926 obrátil ředitel ing. Gustav Beneš s tím, že čs. policie potřebuje v rámci sjednocení výzbroje pistoli, nejlépe v ráži 7,65 mm Browning. Jelikož vývoj nového typu samonabíjecí pistole by stál továrnu nemalé finanční prostředky, přišel František Myška s nápadem přizpůsobit pistoli vz. 24 na náboj 7,65 mm Browning. Svými rozměry se armádní vzor jevil pro adaptaci na méně výkonný náboj jako optimální. Tvar a konstrukce zásobníku umožňovaly použití parametricky odlišného náboje, což byla výhoda, neboť nebylo zapotřebí zasáhnout do konstrukce těla pistole.

Vzhledem k výkonu náboje 7,65 mm Browning odpadlo uzamčení hlavně, došlo ke změně na konstrukci závěru a hlavňové spojky. Uzamykací ozuby na hlavni František Myška odstranil, šnekovitý výstupek s dorazovým žebrem nahradil přerušovanými ozuby korespondujícími s vybráními na rekonstruované hlavňové spojce. Jelikož odpadlo uzamčení s krátkým zpětným pohybem, prodloužila se délka hlavně o 10 mm. V důsledku těchto změn došlo ke zkrácení hlavňového bloku včetně délky úderníku. Z důvodů vymezení radiálního pohybu hlavně bylo lůžko závěru opatřeno na levé straně vsazeným kolíkem, jenž zapadal do odpovídajícího vybrání v hlavni. Druhým prvkem zamezujícím radiálnímu pohybu hlavně byl výstupek vybíhající z horní části zadního čela hlavně, který při uzavřeném závěru zapadal do díry v horní části lůžka závěru.

V důsledku odstranění uzamčení mohl mít závěr rovné boční plochy oproti původnímu kruhovému profilu závěru pistole vz. 24. Všechny další díly vyráběné pro pistoli vz. 24 využívala i nová konstrukce. Pro pistoli vz. 27 musela dát továrna do výroby pouze hlaveň, závěr, čelo závěru, hlavňovou spojku a úderník. Ve světovém měřítku lze rekonstrukci dvou vzájemně odlišných funkčních systémů u jediné pistole považovat za ojedinělou a v daném případě za ekonomicky velmi výhodnou. Do výroby se pistole dostala jakožto objekt Z 3.

Sériová výroba byla zahájena v roce 1927 a během toho roku zbrojovka vyrobila celkem 2230 pistolí.

Největší množství nakoupilo Prezídium hospodářského úřadu policejního ředitelství v Praze, které mezi 19. prosincem 1927 a 19. lednem 1928 převzalo celkem 2594 pistolí. Pistole pocházející z této objednávky byly značeny na pravé straně těla nad pažbičkou popisem „ČS. STRÁŽ PRAHA“. V prvních dvou letech výroby, tedy během roku 1927 a 1928, vyrobila továrna 3366 pistolí vz. 27, z nichž prodala 3299 kusů. Shodně s armádní pistolí vz. 24 měla policejní pistole pažbičku z ořechového dřeva s hladkým povrchem. S pozdějším zavedením střenek z textoplastu u armádních pistolí vz. 24 se inovace dotkla rovněž pistolí vz. 27. Plastové střenky nesly po obou stranách v horní části firemní emblém firmy sestávající z písmen ČZ umístěných v kruhu.

Výroba pistolí vz. 27 v meziválečném období přirozeně nedosáhla takového objemu, jako tomu bylo u armádního vzoru 24, jelikož je v menších množstvích nakupovala policejní ředitelství různých měst a městské úřady, avšak v závislosti nejen na potřebách, ale především na rozpočtových možnostech. Od počátku výroby v roce 1927 až do okupace zbylé části republiky v březnu 1939 opustilo Českou zbrojovku okolo 14 124 pistolí vz. 27.

Prvním odběratelem pistolí v nově vzniklém Protektorátu Čechy a Morava ale nebylo německé Vrchní velitelství pozemních sil, nýbrž německé civilní firmy Albrecht Kind a Gustav Genschow & Co., jež odebíraly zbývající partie, jež měla továrna na skladě. Poptávka po pistolích v ráži 7,65 mm Browning ze strany příslušníků říšskoněmecké branné moci přiměla v září 1939 zbrojovku k objednání materiálu na výrobu partie 10 000 pistolí vz. 27. O měsíc později již byl materiál potřebný k výrobě pětitisícové partie v továrně a ve stadiu rozpracování se nacházelo1000 pistolí.

Prakticky až do druhé poloviny roku 1941 spadaly pistole vz. 27 do kategorie tzv. válečně nepodstatné výroby (Kriegsunwichtige Fertigung) a byly považovány za zcela komerční záležitost. To nic neměnilo na skutečnosti, že již v únoru 1941 dostala zbrojovka objednávku OKH (Oberkommando des Heeres – Vrchní velitelství pozemních sil), znějící na 60 000 pistolí M 27 s termínovaným plněním od srpna 1941. Výši objednávky ale OKH změnilo na neuvěřitelných 230 000 kusů v ceně 31 říšských marek (RM) za kus. Závratný objem objednaných pistolí zcela zákonitě souvisel s vojensko-politickou situací, zejména s připravovanou expanzí nacistického Německa směrem na východ. Agresivním napadením Sovětského svazu, který na základě spojeneckých smluv s Německem do poslední chvíle s útokem nepočítal, se zvýšila celkové potřeba zbraní vyvolaná nejen otevřením východní fronty, ale také značně vysokými ztrátami vojenského materiálu v průběhu bojových operací.

Za rok 1942 dodala zbrojovka OKH 96 300 pistolí M 27 (jak byly během okupační výroby označovány), přičemž do 31. prosince 1942 vyrobila na základě této objednávky 110 000 kusů. Bez ohledu na to, že její plnění zaměstnávalo zbrojovku ještě na jaře 1943, výroba na základě požadavků OKH se nezastavila až do konce okupace. V roce 1944 dostala vedle jiných zakázek další velkou objednávku, tentokrát na 111 000 pistolí, ale ani ta nebyla poslední.

Naprosto přesné vyčíslení válečné produkce pistolí M 27 zůstává vzhledem ke stavu dochovaných archivních materiálů poněkud obtížné, nicméně součet objednávek německých ozbrojených složek a pistolí, jež se dostaly na civilní trh, pak činí plných 471 077 pistolí. V poválečném období sice zbrojovka uváděla nižší celkový počet pistolí vyrobených během okupace, avšak ten nelze považovat za hodnověrný již z toho důvodu, že zde nebyla vůle zabývat se objektivně zbrojní výrobou pro německou armádu. Navíc zde byla prokazatelně příznačná snaha podhodnocovat produkci z let 1939–1945, takže mnohé výkazy zhotovené po válce udávaly počty nižší, než jakých bylo ve skutečnosti dosaženo.

Po ukončení okupace zůstalo v továrně 14 000 rozpracovaných pistolí M 27. Mimo to měla zbrojovka na skladě 33 000 výkovků těl pistolí a 31 000 výkovků závěrů. MNO mělo v popřevratovém období po konsolidaci poměrů o pistole pochopitelně zájem, jelikož jimi potřebovalo překlenout výzbrojní deficit.

Na základě poptávky MNO z 26. září 1945 podala zbrojovka 8. října 1945 nabídku na 21 045 pistolí vz. 27 a 3297 pouzder pro ně. V období od 5. května 1945 do 1. prosince téhož roku továrna vyrobila celkem 23 124 pistolí, přičemž jejich hlavním odběratelem se stalo MNO, jež si primárně objednalo 21 045 kusů. V rámci této objednávky dostaly pistole také jiné subjekty, například ministerstvo dopravy či Československé pošta. Ministerstvo dopravy si prostřednictvím MNO objednalo 5600 pistolí vz. 27 a dodatečně ještě 540 kusů.

Původní objednávka MNO byla 7. června 1946 rozšířena o 22 274 pistolí vz. 27, čímž počet objednaných pistolí dosáhl 43 319 kusů a řada jejich odběratelů se rozšířila o další subjekty. Během roku 1946 tak zbrojovka vyrobila celkem 54 005 pistolí.

V průběhu roku 1947 bylo v České zbrojovce vyrobeno celkem 41 442 pistolí vz. 27, přičemž továrna v jeho průběhu vyráběla na sklad, takže při revizi ze strany nadřízeného orgánu, jímž tehdy byly Československé závody kovodělné a strojírenské, bylo zjištěno, že k 30. červnu 1947 měl závod na skladě okolo 25 000 (!) hotových pistolí. Jedinou pevnou zakázku měla zbrojovka od Ústřední rady odborů v Praze (ÚRO), jež zněla na 4000 kusů.

Rok 1948 byl posledním, během něhož zbrojovka pistole vz. 27 sériově vyráběla. Do prosince vyrobila celkem 26 134 kusů a důvody, jež vedly k ukončení výroby, spočívaly především v tom, že zbrojovka připravovala sériovou výrobu nové, konstrukčně vyspělejší pistole, tehdy předběžně označované jakožto vzor 48, pozdější vzor 50.

Exemplář, vyrobený během okupace, získalo muzeum v roce 1948 převodem ze Zbrojnice Terezín.

 

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 162 mm

Výška: 124 mm

Šířka: 27 mm

Délka hlavně: 99,2 mm

Délka záměrné: 116 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 690 g

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha