Pistole ČZ vz. 29

Německý náboj 9 mm Parabellum, dnes známý především pod mezinárodně přijatými označeními 9 mm Luger a 9 x 19 mm, v Československu meziválečného období nezdomácněl. S výjimkou vzorků pistolí Nickl, zkoušených čs. armádou v roce 1920 vojenskou správou, vznikly v České zbrojovce ve Strakonicích pouze dvě pistole, zařízené na německý náboj: ČZ vz. 29 a vzorky pistole vz. 37. První z nich vznikla z podnětu zahraničních zájemců, ale ani ta se sériové výroby nedočkala.

 

Konstrukce pistole, označovaná jako vz. 29, vycházela sice z původního vzoru 24, avšak s rozměry přizpůsobenými náboji Parabellum, výhozným okénkem v horní části závěru a s odlišnými základními parametry.

Podnět k prvním úvahám o konstrukci pistole v ráži 9 mm Parabellum přišel zřejmě primárně ze strany Bulharska, jehož ministerstvo války zkoušelo pistole vz. 24 na podzim roku 1925. Zprávu ze zkoušek dostala Česká zbrojovka prostřednictvím Škodových závodů v polovině června 1926. V závěrečném posudku bulharské ministerstvo války sice formálně ocenilo spolehlivost pistole vz. 24, ale náboj 9 mm Browning krátký považovalo za slabý a nevýkonný, jelikož bulharská armáda měla ve výzbroji německou pistoli Parabellum.

Prostřednictvím obchodního zástupce Škodových závodů navázala již na sklonku roku 1925 Česká zbrojovka kontakty s tureckými vojenskými kruhy a do Ankary zaslala vzorky pistole vz. 24 a kapesního modelu 22. V březnu následujícího roku vypracovala továrna cenové nabídky, jež se lišily v případě nákupu 10 000, 15 000 a 20 000 kusů. Při nejmenším odběru stanovila cenu jedné pistole na 535 korun, v případě nákupu 20 000 pistolí ji byla ochotna snížit na 525 korun.

Dodávky takového objemu se v roce 1926 zcela míjely realitou, jelikož zbrojovka pracovala na splnění první armádní objednávky na 20 000 pistolí. V lednu 1927 podala další nabídku, tentokrát již pouze na 2000 pistolí vz. 24, ovšem za cenu 418 korun za kus. Konkurenci v Turecku představovaly značky Browning a Parabellum, jež turecká armáda v témže roce také zkoušela. Česká zbrojovka se zkoušek zúčastnila s pistolemi vz. 24. Podle hlášení ing. Sikyty ze strakonické továrny dopadly zkoušky tak, že na první místo se dostala pistole Parabellum, na druhém pistole ČZ a Browning se umístil na posledním místě. Turecký zástupce Sabour Samy ovšem tvrdil, že pistole ČZ zůstala na posledním místě, a vzhledem k tomu, že pistole Parabellum byla z cenových důvodů zamítnuta, budou nakupovány belgické pistole. K tomu ovšem nedošlo.

Vedení továrny si bylo vědomo toho, že náboj 9 mm Browning krátký nemůže z hlediska výkonu s nábojem 9 mm Parabellum soupeřit, padlo tedy rozhodnutí připravit vzorky v této ráži. V dubnu 1928 zavítala do České zbrojovky devítičlenná turecká vojenská komise. Na základě jednání s vedením továrny došlo k zahájení práce na pistolích, později označovaných jako vzor 29.

Turecký zástupce Nousret navrhl, aby mu zbrojovka dala k dispozici 20 až 30 pistolí v ráži 9 mm Parabellum, jež by umístil mezi známé důstojníky u různých divizí, aby tak paralyzoval určitou nedůvěru v nové pistole. Koncem ledna 1929 zaslala zbrojovka do Turecka informativní ceny: při dodání pistolí do 10 000 kusů měla stát jedna pistole 15,15 dolarů a při odběru vyšším by cena obnášela 14,05 dolarů. Vzorky pistolí vyrobila továrna teprve v dubnu 1929. Přestože je zbrojovka vedla interně jako výrobní objekt Z 5, v dochovaných výkazech výroby je továrna neuváděla.

Stejně jako v případě pistole vz. 28 vyrobila zbrojovka reprezentativní vzorky, jejichž pažbička nesla na levé straně turecký znak v podobě půlměsíce a pěticípou hvězdou. Na pravé straně pažbičky se nacházel emblém České zbrojovky. Z továrních fotografií známe také vzorky s továrním emblémem na obou stranách pažbičky. Jeden z vyrobených vzorků vystavovala továrna na Průmyslové výstavě konané v Táboře od 23. června do 15. srpna 1929.

Kromě armády se o strakonické pistole zajímalo rovněž turecké četnictvo a celní správa, jež potřebovaly po 4000 kusech. Zbrojovka zaslala v dubnu 1929 do Turecka 8 vzorků pistolí vz. 29. O měsíc později, 9. května, sdělil Nousret zbrojovce, že celní správa již nakoupila pistole od jiné firmy, protože nemohla z rozpočtových důvodů čekat. V červenci 1929 ale obchodní zástupce tvrdil, že k nákupu ve skutečnosti ještě nedošlo a naděje na uzavření kontraktu ještě je. Požadoval ovšem vyšší, 5% provizi. Kromě zmíněných vzorků není doloženo, že by do Turecka zbrojovka zaslala ještě nějaké pistole vz. 29. Továrna s nimi zkoušela štěstí také v jiných zemích. Do Chile odeslala 5. března 1929 společně s pistolemi 24 a 28 také jeden exemplář pistole vz. 29 vybavený nástavnou pažbou. Na jaře téhož roku putoval další vzorek pistole vz. 29 s 200 náboji do Siamu.

Pistole vz. 29 představovala pouze vzorkovou záležitost. Výrobní čísla známých dochovaných exemplářů nemají žádnou výpovědní hodnotu, neboť jsou vesměs pětimístná a jejich původ lze hledat především v politice obchodního nadhodnocení, což patřilo k obvyklé praxi.

Pokud shrneme výše uvedené informace, tak do Turecka bylo zasláno 8 pistolí, do Siamu a do Chile po jednom vzorku a dva exempláře se nacházejí ve sbírkách státních institucí České republiky. Z výše uvedených informací je zřejmé, že Česká zbrojovka prokazatelně vyrobila 12 exemplářů pistolí vz. 29.

Exemplář s výrobním číslem 83 267 získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

 

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 201 mm

Výška: 141 mm

Šířka: 30,9 mm

Délka záměrné: 157 mm

Délka hlavně: 128,8 mm

Kapacita zásobníku: 9 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 900 g

 

Jan Skramoušský

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha