Pistole ČZ vzor 45

Osvědčenou kapesní pistoli ČZ vz. 36 v ráži 6,35 mm Browning vyráběla Česká zbrojovka, nikoliv nepřetržitě, v letech 1936–1946 a po válce se dočkala modernizace, jež se týkala především technologie výroby jednotlivých součástí, ale také zlepšení některých vlastností. Původní systém DAO konstruktéra Františka Myšky zvyšoval pohotovost a bezpečnost zbraně, což ji upřednostňovalo před ostatními pistolemi v této kategorii.

 

V roce 1945 přišel konstruktér České zbrojovky Jan Kratochvíl (1912–2002) s řešením, jež konstrukci původní pistole vz. 36 nejen výrobně zjednodušovalo, ale také přineslo menší a příjemnější odpor spouště. Modifikace spočívala především v dvojitém obkročném táhlu spouště, unášeném při stlačení spouště na dráze dané poloměrem otáčení. Táhlo se nesnižovalo sklouzáváním po šikmé ploše ve vodicí drážce v těle pistole jako u původní pistole, nýbrž unášelo kladívko až do té fáze, kdy se vysmeklo z vybrání v kladívku. Vzhledem k symetrickému uspořádání obou ramen táhla mohlo být vodítko bicí pružiny přemístěno do roviny symetrie kladívka. Zcela odlišně vyřešil Jan Kratochvíl zásobníkovou pojistku, vyrobenou z pružinového drátu. Kratší rameno drátu pojistky se opíralo o stěnu těla pistole a delší, tvarované vybíhalo do prostoru zásobníkové šachty. Pokud byl v těle pistole zasunut zásobník, jeho zadní stěna odtlačovala rameno vzhůru. Po vyjmutí zásobníku, či jeho povytažení o více než 27 mm, snížilo rameno táhlo spouště, čímž přerušilo spojení s kladívkem. Pistole byla doplněna bočnicí, která zjednodušovala montáž součástek spoušťového a bicího mechanismu.

Odnímatelná bočnice rekonstruované pistole byla s tělem spojena kolíkem spouště, kolíkem kladívka a šroubem. Vertikální spára mezi bočnicí a tělem pistole na levé straně se tak stala nejrychlejším rozlišovacím znakem mezi oběma vzory. Došlo rovněž ke zjednodušení výroby hlavně, která již měla pouze jeden závěsný ozub. Jeho délka nebyla totožná s krajními rozměry dvou ozubů u hlavní vzoru 36, takže se staly vzájemně nezaměnitelnými. Rovněž bylo upuštěno od vroubení přední části hlavně. Změn doznal také tvar západky zásobníku. Modernizovaná pistole měla stejnou pažbičku jako vz. 36 s tím rozdílem, že k její výrobě byl později použit plast černé barvy. U pistolí z počátku výroby se vyskytovaly střenky stejné barvy jako u vzoru 36. Zlepšení na pistoli měly spíše technologicko-konstrukční charakter, proto je nechránil žádný patent.

Výrobu pistole vz. 45 zahájila Česká zbrojovka v prosinci 1946 a do konce roku továrna vyrobila 5106 kusů, jejichž odběratelem se stalo MNO, jež v předchozích měsících odebíralo pistole vz. 36. Do konce června 1946 dodala Česká zbrojovka vojenské správě z objednaného množství 5830 pistolí ráže 6,35 mm Browning a zbývajících objednaných 4611 kusů se zavázala dodat do konce listopadu 1946. Vzhledem k tomu, že závod souběžně vyráběl ještě oba vzory pistolí, nelze již naprosto přesně určit, kolik pistolí vz. 36 a 45 se v rámci objednávek MNO do armády dostalo.

V průběhu roku 1947 bylo vyrobeno celkem 32 561 kusů, v následujícím roce vyrobila továrna 27 593 pistolí. Během roku 1949 výrobu poněkud utlumila, neboť vedení závodu ji regulovalo podle stavu tuzemských a zahraničních objednávek, takže na konci prosince vykázala pouze 14 456 vyrobených kusů. Rok 1950 přinesl ještě větším útlum, což zřejmě souviselo s náběhem výroby pistolí vz. 50 v ráži 7,65 mm Browning. Zbrojovka kapesní pistole vyráběla pouze v období od ledna 1950 do července 1950 a během oněch sedmi měsíců vyrobila jen 7035 kusů.

V polovině roku 1951 rozhodlo Ministerstvo těžkého průmyslu v rámci čištění výrobních programů o předání výroby kapesních pistolí vz. 45 Československým závodům přesného strojírenství (ČZPS). O tomto rozhodnutí se ředitelství České zbrojovky, n. p., jež tehdy spadala pod Československé závody automobilové a letecké (ČZAL), dozvědělo na jednání se zástupci ČZPS a ZB Brno. Místem budoucí výroby se měl stát závod v Opočně. Vedení zbrojovky se zavázalo k tomu, že zkrátí a splní výrobní program tak, aby stěhování strojového parku mohlo probíhat v posledních dvou měsících roku 1951. K převedení výroby do Opočna v tomto roce nedošlo, neboť pistole továrna vyráběla ještě v dalších měsících. V roce 1951 zbrojovka sice vykazovala výrobu pistolí vz. 45 pouze v období od ledna do dubna, ale během této krátké doby vyrobila celkem 19 635 kusů.

Počátkem roku 1952 již bylo jasné, že výroba pistolí vz. 45 a 50 bude muset ustoupit jinému výrobnímu programu, pistoli ČZ 513. Pro výrobu původně plánovaných 70 000 armádních pistolí na rok 1952 neměl závod dostatečné výrobní kapacity, a hlavně bylo nutné pořídit výrobní zařízení na ně.

Rok 1952 byl posledním, v němž se pistole vz. 45 ve Strakonicích vyráběly. Výroba se omezila jen na některé měsíce a běžela pouze od dubna do června. Ačkoliv plán pro rok 1952 počítal s výrobou 30 000 kusů, zhotovila továrna pouze 15 409 pistolí. Počáteční zásoba v lednu 1952 obnášela 117 kusů a v prosinci měla továrna na skladě ještě 6445 pistolí.

Exemplář, věnovaný v září 1947 gen. Bohumilu Bočkovi Střeleckým oddílem pražského Sokola, získalo muzeum v roce 1950 darem od generála Bočka.

 

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 128 mm

Výška: 90 mm

Šířka: 21,4 mm

Délka záměrné: (pouze drážka na závěru)

Délka hlavně: 63,9 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 410 g

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha