Pohřební lehká polní houfnice Škoda vzor 14/19

10cm lehká polní houfnice vzor 14/19 patří k nejznámějším dělostřeleckým konstrukcím vzniklým v českých zemích.

Historie této zbraně sahá do období před první světovou válkou, kdy Škodovka vyrobila polní houfnice vzor 14 ráže 10,5 cm určené pro vývoz do Turecka a ráže 10,7 cm pro vývoz do Číny. S vypovězením války Srbsku dne 28. července 1914 začalo Rakousko-Uhersko shromažďovat své armády poblíž srbských hranic. Dne 12. srpna 1914 přešly tyto síly do útoku na Srbsko, jehož armáda byla početně slabší. Hned první boje ukázaly, že rakousko-uherské lehké polní baterie, vyzbrojené rychlopalnými kanony, nejsou schopny plnit všechny své úkoly. Armádě chyběla lehká a mobilní polní děla schopná paleb vrchní skupinou úhlů, umožňující efektivní palbu ze zakrytých palebných postavení.

Tyto podmínky splňovaly zmíněné houfnice, které Škodovka vyvinula těsně před válkou. Jakmile začínalo být jasné, že válka nabývá nečekaných rozměrů a její ukončení je v nedohlednu, byly v Plzni zabaveny houfnice určené pro Turecko a Čínu a okamžitě dodány na srbskou frontu. Brzy je na bojiště následovala i pokusná baterie houfnic v ráži 10 cm. Tato zbraň se velmi osvědčila a byla zavedena do výzbroje armády jako „Lehká polní houfnice vzor 14“. Urychleně byla zorganizována její sériová výroba, čímž rakousko-uherské dělostřelectvo dostalo nejlepší lehkou houfnici té doby. V plzeňské Škodovce bylo v době války vyrobeno 6458 hlavní a 4077 lafet a další stovky kusů byly vyrobeny v uherské dělovce v Rábu. Houfnice vzor 14 se výrazně podílely na bojích až do závěru války.

O kvalitě této zbraně svědčí i fakt, že po skončení války ji přijaly do své výzbroje jak vítězné státy, především Itálie, tak prakticky všechny nástupnické státy habsburské monarchie včetně Československa. V jeho výzbroji se pak tyto lehké houfnice zúčastnily všech bojů, které doprovázely vznik republiky.

V roce 1919 došlo k modernizaci této zbraně. Byly provedeny některé úpravy a zlepšení, čímž byl zvýšen dostřel z 8100 na 9900 metrů. Označení této modernizované zbraně pak bylo „Lehká polní houfnice vzor 14/19“, která právem řadila ke světové špičce. Následovala řada objednávek pro domácí armádu a souběžně probíhala úprava již zavedených houfnic vzor 14 na vzor 14/19. U dělostřeleckých pluků byla tato zbraň velmi oblíbená a pro veřejnost často představovala symbol vyspělosti a technické dokonalosti československé armády. Houfnice vzor 14/19 byly vyráběny do roku 1933 a ve výzbroji československé armády sloužily až do března 1939. Nebylo tedy náhodou, že tato houfnice byla v září 1937 zvolena pro poslední cestu „prezidenta-osvoboditele“ Tomáše Garrigue Masaryka (1850–1937). Konkrétně šlo o 10 cm lehkou polní houfnici vzor 14/19 s číslem lafety 407, která byla vyrobena v roce 1921 v plzeňských Škodových závodech. Houfnice sloužila původně u 8. dělostřeleckého pluku v Opavě, během své služby ve dvacátých letech 20. století najezdila více než 5 000 km. Ve třicátých letech byla převedena do Zemské zbrojnice v Praze. Odtud byla vyzvednuta pro potřeby státního pohřbu T. G. Masaryka.

Po Masarykově pohřbu byla houfnice převedena do sbírky Památníku osvobození jako významná historická památka. Od poloviny devadesátých let 20. století je houfnice vystavena ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech v rámci expozice, která je věnována dělostřeleckým systémům Škoda. K pohřebním účelům byla podruhé použita v prosinci 2011 při převozu ostatků prvního českého prezidenta Václava Havla (1936–2011).

Technická data:

Délka s kolesnou 7200 mm

Délka hlavně 2400 mm

Šířka 1800 mm

Výška 1600 mm

Hmotnost s kolesnou 2100 kg

Jan Fedosejev

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha