Před čtvrtstoletím odešla z Československa sovětská vojska

U příležitosti 25. výročí odchodu sovětských vojsk z Československa připravil Vojenský historický ústav Praha na nádvoří Armádního muzea výstavu Odsun − 25 let, která zachycuje typické rysy sovětské vojenské přítomnosti v Československu a nejvýznamnější momenty odsunu sovětských vojsk. Autorem výstavy je pracovník VHÚ Prokop Tomek, využity byly fotografie Karla Cudlína a Jana Jindry. Výstava bude veřejnosti přístupná do konce července 2016.

 

Výstava Odsun − 25 let měla vernisáž ve čtvrtek 30. června a jejími hosty byli také někdejší ministr obrany Československa z let 1990-1992 Luboš Dobrovský a současný náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce a řízení organizací Ministerstva obrany Tomáš Kuchta.

Ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek v úvodním projevu přivítal Luboše Dobrovského: „Jsem velice rád, že jste naše pozvání na vernisáž přijal a chtěl bych vám tímto také poděkovat za vše, čím jste se před čtvrt stoletím významnou měrou přispěl k odchodu okupačních vojsk.“

Autor výstavy Prokop Tomek ve svém úvodním proslovu zmínil skutečnost, že odchod proběhl bezprostředně po roce 1989 a česká strana jednala neobyčejně energicky: „Byl to šťastný okamžik v českých dějinách, kdy se podařilo velice rychle dosáhnout cíle, který nebyl zdaleka tak jednoduchý, jak se dnes mnohým zdá. Československá diplomacie tehdy projevila velkou míru sebedůvěry a akceschopnosti.“

Luboš Dobrovský, který společně s pozdějším ministrem zahraničí Jaroslavem Šedivým a dalšími diplomaty pracoval na odchodu vojsk, na tehdejší dobu vzpomíná: „Musím zmínit spolupráci s tehdejšími představiteli naší armády, konkrétně například s generálem Ducháčkem, protože i oni měli velkou zásluhu na tom, že odsun proběhl tak rychle. Znali totiž sovětské normy, věděli, kolik vojáků je možné přepravit vlaky, kolik tanků se vejde na železniční vagóny a orientovali se v technických aspektech. Bez těchto vědomostí bychom nemohli na Sověty vyvinout tlak, aby jejich téměř 80 000 vojáků a dalších 40 000 rodinných příslušníků odešlo co možná nejdříve.“

Luboš Dobrovský zmínil také klíčovou roli Jaroslava Šedivého, který s nápadem na odsun přišel: „Věděli jsme, že musíme Západu předvést naši svébytnost a suverenitu, a že je o tom přesvědčíme jedině určitým činem, nikoli slovy. I Západ ale měl své pochybnosti, roli hrál například fakt, že se ohlíželi i na více než 350 000 sovětských vojáků ve Východním Německu, ty také chtěli dostat pryč. Báli se, abychom věci neuspěchali. Ale nakonec se vše podařilo.“

 

 

Panelová expozice na nádvoří Armádního muzea Žižkov seznamuje v úvodu především s událostmi spjatými s podpisem smlouvy o podmínkách dočasného pobytu Střední skupiny sovětských vojsk na československém území, která byla uzavřena v říjnu 1968. Sovětské velení postupnými kroky dosáhlo toho, že v ČSSR byly zřízeny základny se 75 000 vojáky, s pozemní technikou a letectvem, aniž by čs. představitelé v následujících dvou desetiletích měli k dispozici jakékoli informace o počtech vojáků, techniky a výcviku.

Sovětská vojska byla dislokována v 64 lokalitách na území všech krajů republiky. Československá veřejnost se se sovětskými vojáky mohla setkávat jen na pečlivě aranžovaných družebních setkáních, z nichž byly publikovány propagandistické fotografie dokumentující vřelé vztahy s příslušníky ČSLA, školní mládeží a podobně.

Výstava ovšem poukazuje i na odvrácenou tvář tohoto soužití, kterou politická a státní moc před československými občany důsledně tajila − neoprávněné použití střelných zbraní, násilné činy (včetně vražd) spáchané vojenskými zběhy, fyzické napadení, rvačky, krádeže, alkoholismus a následky dopravních nehod zaviněných sovětskými vojáky. V souvislosti se sovětskou okupací zahynulo celkem 402 čs. občanů, poslední z nich 16. listopadu 1990.

Projevit svůj odpor proti okupaci se odvážili jen nemnozí. Velmi důrazné bylo vyjádření Charty 77 k 20. výročí invaze Varšavské smlouvy, které označilo okupaci za národní katastrofu. Významným mezníkem se stalo protestní shromáždění na Václavském náměstí 21. srpna 1988, které bylo, slovy autora výstavy Prokopa Tomka, první z řady „velkých veřejných občanských vystoupení směřující již k zásadní změně politického systému v Československu v listopadu 1989“.

V další části výstava poukazuje na první, omezené stahování sovětských vojsk zejména v souvislosti s Gorbačovovou iniciativou z prosince 1988 a upozorňuje na nebezpečí, že stažení sovětských vojsk z Československa se mohlo stát součástí rozhovorů o snížení počtu sovětských a amerických vojsk v Evropě, což by setřelo protiprávní charakter sovětské okupace a nepřímo by legitimizovalo SSkSV jako součást kolektivní obrany.

Podmínky definitivního odsunu byly posléze dohodnuty v Moskvě na počátku roku 1990 a zde byl také stanoven termín dokončení stahování vojsk na červen 1991.

Autor výstavy seznamuje s průběhem odsunu a se způsoby majetkoprávního vyrovnání a náhrad škod způsobených sovětskými vojáky. Zdůrazňuje rozsáhlé znečištění podzemních vod ropnými lákami, totální devastaci kasárenských areálů a obytných budov, nutnost vyčistit především vojenské prostory Ralsko a Milovice-Mladá od nebezpečné munice. V závěru se zamýšlí nad celkovou bilancí pobytu sovětských vojsk na našem území.

 

Výstava Odsun – 25 let je umístěna na nádvoří Armádního muzea Žižkov v Praze 3, U Památníku 2. Veřejnost si ji může prohlédnout v otevíracích hodinách muzea, od úterý do neděle a o svátcích vždy od 10 hodin do 18 hodin. Vstup je zdarma.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha