Příběhy z cel: Oldřich Pechal a jeho letecké rukavice

Přinášíme vám sedmý a závěrečný z příběhů, který je zpracován na základě nedávno otevřené výstavy V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren. Výstava nabízí sedm příběhů sedmi odbojových pracovníků, kteří byli za války vězněni a popraveni. Ke každé osobnosti je připojen artefakt vyjadřující život a osud dotyčného člověka. Závěrečným je příběh nadporučíka Oldřicha Pechala, u něhož jsou vystaveny letecké rukavice a alpaková lahvička na alkohol.

+3

NADPORUČÍK OLDŘICH PECHAL (12. května 1913 – 22. září 1942)

Narodil se v Osvětimanech (okres Uherské Hradiště) v rodině hajného Josefa Pechala a jeho manželky Marie. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl se svou jednotkou nasazen v okolí Sušice v západních Čechách. V říjnu 1935 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po úspěšném dokončení v létě 1937 byl v hodnosti poručíka zařazen k horskému pluku 1.

Po okupaci českých zemí se začal připravovat k odchodu do zahraniční armády. V květnu 1939 přešel u Moravské Ostravy hranici do Polska a dostal se do vojenského tábora v Bronowicích u Krakova. Po podepsání závazku ke službě v Cizinecké legii odjel 28. července 1939 na lodi Chrobry do Francie. Po její kapitulaci odplul do Velké Británie, kde na jaře roku 1941 souhlasil se zařazením do výcviku pro zvláštní úkoly. Byl jmenován velitelem paraskupiny ZINC, jejímž úkolem byla zpravodajská a organizační činnost na Moravě a předání finanční hotovosti domácímu odboji a skupině SILVER A.

Tříčlenná skupina ve složení Oldřich Pechal, Arnošt Mikš a Viliam Gerik byla 28. března 1942 omylem vysazena na Slovensku. Na hranicích Pechala zaskočili němečtí celníci, které pak v boji zastřelil. Zanedlouho se Gestapu podařilo identifikovat jeho totožnost a spustilo rozsáhlé pátrání. Při hledání dalšího spojení však Pechal naneštěstí narazil na konfidenty brněnského gestapa Viktora Ryšánka a Karla Paprskáře, kteří parašutistu vylákali na chatu u brněnské přehrady, kde jej nacisté 2. června 1942 zatkli.

Oldřich Pechal při zatýkání 2. června 1942 rozlomil ocelová pouta a vrhl se na zrádce. Dříve, než ho devět mužů přemohlo, utrpěl gestapák Wolfgang Dyck několik zlomenin. Vyslýchán byl za použití těch nejbrutálnějších výslechových metod. Choval se však nesmírně statečně, odmítl vypovídat a Gestapu neposkytl žádné informace. Nepomohla ani konfrontace s jeho rodinnými příslušníky doprovázená výhrůžkami, že budou v případě jeho mlčení popraveni, což se 12. června 1942 skutečně stalo. I přes brutální zacházení nepřijal jakoukoliv nabídku na spolupráci. Stanným soudem byl odsouzen k trestu smrti a odeslán do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 22. září 1942, i přes svůj požadavek důstojníka na popravu zastřelením, oběšen.

Speciální lety nad noční okupovanou Evropu patřily k vůbec nejhazardnějším činnostem, které RAF za války podnikalo. Letouny startovaly osamoceně, majíce před sebou perspektivu deseti i vícehodinového nočního letu nad polovinou okupované Evropy. Světlomety, protiletadlové dělostřelectvo, noční stíhači, ale i špatné počasí a možná porucha, to vše byla zcela reálná nebezpečí, která na ně číhala. Vysazování muselo být prováděno z výšky pouhých 150–200 metrů při rychlosti kolem 200 km/h. To vše vyžadovalo vysokou profesionalitu a souhru osádky i parašutistů za neustálého nebezpečí, hrozícího ze strany německé obrany.

Životně důležitým prvkem výbavy parašutistů byl civilní oděv, ve kterém měli na okupovaném území působit. Jednotlivé oděvní součásti pocházely zejména od židovských uprchlíků z Československa a od důstojníků čs. vojenského zpravodajství. Oděv, kterým byli vojáci vybaveni ve Velké Británii, měl sloužit v první fázi operačního působení. Poté se pochopitelně počítalo s nahrazováním oděvních součástí z místních zdrojů.

V okamžiku výsadku chránila parašutistu i jeho operační oděv výsadková kombinéza, přilba, speciální obuv a kožené letecké rukavice. Po úspěšném přistání měly být ukryty spolu s padákem a dalším vybavením. Alpaková lahvička na alkohol sloužila k povzbuzení parašutisty na okupovaném území. Každý parašutista si také mohl vybrat náplň dle svých osobních preferencí.