Proklamace císaře Karla I.

Dne 21. listopadu 1916 zemřel ve věku 86 let císař František Josef I. Novým panovníkem se stal Karel (1887–1922), nejstarší syn arcivévody Oty a vnuk mladšího bratra zesnulého mocnáře.

Oznámení o nástupu nového císaře oznámily občanům mimo jiné i nástupní proklamace vylepené v ulicích jednotlivých rakousko-uherských měst. Text v národním jazyce začínal tradičním oslovením „Mým národům!“ a v jeho dalším znění se odrážela tryzna za smrt starého císaře, složitá doba první světové války i vítězstvím podmíněná touha po míru. Kromě nového císaře Karla I. je pod textem proklamace podepsán i ministerský předseda Předlitavska Ernest von Koerber.

Karel I. patřil k odpůrcům války, což reflektovalo i dobové veřejné mínění a jeho nástup si lidé spojovali s nadějí na mírové řešení konfliktu. Ačkoli v tomto ohledu skutečně vyvíjel nepřehlédnutelné úsilí, jeho snahy dopadly v důsledku politické nezkušenosti a názorově neustáleného okolí fiaskem. Vyzrazení tajných mírových rozhovorů s Francií v konečném důsledku vedlo k ještě těsnějšímu připoutání Rakouska-Uherska k Německu, což mělo pro další vývoj habsburského soustátí fatální následky.

Na domácí politické scéně obnovil Karel činnost Říšské rady a zasadil se o přijetí některých sociálních opatření, jako byl zákon o ochraně nájemníků nebo zřízení ministerstva sociální péče. V říjnu 1918 se pokusil o záchranu alespoň rakouské části monarchie a její federalizaci, když seznal, že situace je neudržitelná, soustředil se především na to, aby blížící se rozpad říše proběhl klidně a bez krveprolití.

Před válkou pobýval Karel I. často v Čechách a sám mluvil dobře česky. Žádost o azyl v nově vzniklém Československu mu však byla zamítnuta. V roce 1921 se pokusil obnovit monarchii v Uhrách. Když pochopil marnost svého počínání, odjel do exilu na Madeiře, kde v roce 1922 zemřel na zápal plic. Pro své mírové snahy a osobní křesťanský život byl v roce 2004 katolickou církví blahoslaven.

Petr Bjaček

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha