Proměna londýnského Imperiálního válečného muzea

Britské Imperial War Museum dovršilo letos v létě několikaletou rekonstrukci svých prostor a expozic a opět otevřelo své brány veřejnosti. Součástí muzea je také nová stálá expozice věnovaná historii první světové války. Přinášíme vám poznatky a dojmy z této části IWM.

+5

„Jak známo, první světová válka měla být tou, která ukončí všechny války. Jak ale až moc dobře víme, neukončila. Válku, jež si vyžádala sta tisíce mladých životů, následovaly mnohé další konflikty proplétající se historií až do dnešních dnů. V roce 1920 král Jiří věřil, že toto muzeum bude inspirací pro budoucí generace. Jsem potěšen, že mohu říci – je tomu tak,“ řekl letos v červenci při slavnostním znovu otevření Imperiálního válečného muzea v Londýně princ William. Právě jeho prapradědeček, král Jiří V., slavnostně otevřel 9. června 1920 expozici Imperiálního válečného muzea provizorně umístěnou v Crystal Palace v jižním Londýně.

Imperial War Museum procházelo v minulých letech rozsáhlou obnovou. Rekonstrukcí pověřilo muzeum ateliér jednoho z nejlepších světových architektů Normana Fostera. Na projektu se začalo pracovat již od roku 2010, pro veřejnost to bylo viditelné od roku 2012, kdy postupně začaly „mizet“ z Atria velké exponáty – letadla, tanky i třeba dvoupatrový autobus, který dopravoval britské vojáky na francouzských a belgických bojištích během první světové války. Celá rekonstrukce přišla na 40 milionů liber, z toho pouze pět milionů od státu (od Ministerstva kultury, médií a sportu), 6,5 milionu věnoval loterijní fond (Heritage Lottery Fund), zbytek, tedy téměř 30 milionů liber, věnovali soukromí sponzoři.

Největší změna je patrná hned ve velkém Atriu muzea, jehož podlaha se nyní nachází až v původním suterénu. Je to velmi působivý prostor. Z architektonického hlediska přímo jedinečný. Ovšem oproti původnímu uspořádání je zde mnohem méně exponátů. Například pod stropem, který byl snížen podhledem a není tak příliš vidět na prosklenou střechu, jsou zavěšena jen dvě letadla, legendární Supermarine Spitfire a moderní letoun Hawker Harrier. Takže nové atrium působí poněkud prázdně, zbytečně prázdně. Ne vždy musí „méně znamenat více“…

Stálá expozice první světové války

Nyní se však budeme podrobněji věnovat nové stálé expozici první světové války, vždyť právě na počátku čtvrtého roku tohoto konfliktu, v únoru 1917, se v hlavě britského poslance Alfreda Monda zrodil nápad na založení Národního válečného muzea, které by shromažďovalo materiály z probíhající Velké války. 27. února obdržel jeho návrh ministerský předseda David Lloyd George a již 5. března o vzniku muzea válečný kabinet rozhodl. Později se jeho název změnil na Imperiální válečné muzeum. A právě letošní 100. výročí vypuknutí první světové války bylo hlavním důvodem rekonstrukce muzea.

Na rozdíl od Atria je v nové stálé expozici první světové války možná exponátů až příliš mnoho, více než 1 300. Expozice je ale připravena opravdu velkoryse, aby splňovala požadavky muzejnictví v 21. století. Kromě exponátů je tu také šedesát digitálních displejů, některé z nich jsou interaktivní, návštěvníkům přinášejí doplňující informace. Další informace v písemné podobě jsou pak umístěny přímo v jednotlivých vitrínách.

Ale i když jsou barevně odlišeny od popisků, může návštěvníkům chvíli trvat, než se v té informační „záplavě“ zorientuje. Asi jedinou možností, jak vstřebat veškerý obsah expozice, je navštěvovat ji opakovaně, což zase nemusí být takový problém, protože muzeum je přístupné zdarma, a to sedm dnů v týdnu!

Zřejmě největším zklamáním je prezentace dvou největších objektů, tanku Mark V a stíhačky Sopwith Camel. Před rekonstrukcí byly vystaveny v Atriu, kde si je mohl každý návštěvník prohlédnout ze všech stran. V nové expozici vidíme z tanku asi jen třetinu, v zešeřelém prostoru není možné si ani pořádně prohlédnout legendární dvouplošník. Pro takovouto prezentaci by stačilo použít repliku tanku a ne plýtvat unikátním originálem. Dlouhodobí návštěvníci muzea rovněž postrádají Trench Experience, tedy věrnou repliku zákopů první světové války, která před rekonstrukcí mnohé přitahovala. Tento zážitek nemůže nové pojetí při sebevětší snaze nijak nahradit.

Nová stálá expozice první světové války je chronologicky rozdělena do 13 částí, s jistými tematickými odbočkami: Naděje a sláva, Šok, Tvá vlast tě potřebuje, Patová situace, Světová válka, Zásobování fronty, Totální válka (bitva na Sommě 1916), Za každou cenu, Život na frontě, Stroje proti mužům, S posledních sil, Vítězství a Válka bez konce.

Takže si například můžeme prohlédnout dopis básníka Siegfrieda Sassoona, v němž v roce

1917 protestoval proti válce. Vystaveno je rovněž několik uměleckých děl v čele s obrazem malíře Paula Nashe Meninská cesta z roku 1919, jenž takto ztvárnil „měsíční“ krajinu v okolí belgického města Ypry, které Němci téměř vymazali z mapy světa.

Úvod expozice přibližuje Spojené království na počátku 20. století, kdy Britské impérium „vládlo nad vlnami“. Je tu vystaven model bitevní lodi HMS Hercules a dvou obchodních plavidel. Tato sekce však zároveň upozorňuje, že britská společnost byla tehdy značně rozdělená a že volební právo měly jen dvě třetiny mužů; ženy se jej dočkaly až po konci války.

V této sekci jsou také zmíněni Češi a Slováci, a to v souvislosti s mnohonárodní monarchií Rakousko-Uherska. O československých legiích však stálá expozice neinformuje… Přestože v řadách britské armády bojovala v průběhu války řada Čechů a Slováků.

Počátek srpna 1914 znamenal pro britskou společnost šok. Část Evropy se proměnily na bitevní pole. V této sekci najdeme rovněž informaci, že více než 1,5 milionu Belgičanů uprchlo před Němci do Francie a Nizozemska, dalších 200 tisíc našlo útočiště v Británii.

Tvá vlast tě potřebuje, tato část si „vypůjčila“ svůj název z proslulého náborového plakátu. Británii zalila na počátku války vlna patriotismu. Stovky tisíc mužů napříč Spojeným královstvím a zeměmi Britského impéria vstupovaly do armády dobrovolně. Například se takto přihlásilo na 416 tisíc Australanů (více než jedna desetina tehdejší populace pátého kontinentu). Na Kitchenerovu výzvu, která byla zveřejněna 7. srpna 1914, se do armády přihlásilo sto tisíc mužů, během dalších osmi týdnů činil jejich počet 750 tisíc.

Prosinec 1914 znamenal také ztráty pro britské civilní obyvatelstvo. Při ostřelování přímořských měst Scarborough, Whytby a Hartlepool německými válečnými plavidly zahynulo 137 mužů, žen a dětí.

Na konci roku 1914 se válečná situace na západní frontě ocitla na mrtvém bodu. Spleť zákopů se táhla od pobřeží průlivu La Manche až k francouzsko-švýcarským hranicím. Tuto situaci přibližuje expozice řadou dobových fotografií a zejména mnoha interaktivními displeji.

Další části stálé expozice seznamují chronologicky s průběhem prvního světového válečného konfliktu. Seznamují ale také například s irským povstáním v roce 1916 nebo s ruskými revolucemi v roce následujícím.

Jak bylo řečeno na prohlídku této stálé expozice první světové války je třeba vyhradit si dostatečné množství času, či ji navštěvovat opakovaně. Jen tak lze vstřebat množství informací, které nabízí.

Jaroslav Beránek