Proměna Muzea RAF v Hendonu

V loňské roce, při výročí stého založení RAF, se výrazně proměnilo Muzeum RAF v Hendonu v severní části Londýna. Jde přinejmenším již o pátou podstatnou změnu od listopadu 1972, kdy muzeum slavnostně otevřela královna Alžběta II. Měli jsme možnost novou expozici navštívit a představujeme ji vám nejen textově, ale také početnou fotogalerií. Jde skutečně o změnu zásadního charakteru.

 

V roce 1972 byly pro výstavní účely rekonstruovány hangáry, které pamatovaly ještě první světovou válku; vznikly v roce 1917 a sloužily dobře i v druhém světovém válečném konfliktu, kdy byl Hendon důležitou leteckou základnou. V roce 1983 byla přistavěna nová hala, věnovaná Bitvě o Británii (Battle of Britain Hall). O dalších pět let později se historické hangáry dočkaly přístavby pro vystavování bombardovacích letadel.

Další významnou změnu znamenal pro muzeum rok 2003. Při příležitosti 100. výročí vzletu prvního stroje těžšího než vzduch bratrů Orvilla a Wilbura Wrightových otevřel vévoda z Edinburghu v prosinci 2003 nové výstavní prostory s expozicí nazvanou Milníky letectví, kterou by šlo také pojmenovat „od Blériota po Eurofighter“. Velmi vítanou inovaci pak v roce 2014, kdy jsme si připomněli sté výročí vypuknutí první světové války, představovalo zřízení stálé expozice, věnované právě tehdejším vzdušným bojům. Je velmi vhodně umístěna v prostorách někdejší továrny Clauda Grahame-Whita, jež dobu prvního světového válečného konfliktu pamatuje.

Možná o to více jsme se těšili na změny, které kurátoři muzea již několik let připravovali ke stému výročí vzniku Královského letectva, prvních samostatných leteckých sil na světě. A proměna to je opravdu radikální. Dlouholetý návštěvník muzea, který do jeho areálu vstoupil po konci loňského června, však musel být překvapen, že dvě dominanty volného prostranství – repliky stíhaček z druhé světové války Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire – byly přesunuty kamsi k plotu. Zřejmě daň za rozšíření parkovacích míst…

Největší překvapení – pro mnohé zřejmě nemilé – je poté čekalo v prostorách někdejší Battle of Britain Hall. V té je dnes zcela nová expozice, představující stoletou historii Královského letectva. Stroje, které se v roce 1940 střetávaly na nebi nad Albionem, se přesunuly do Bombardovací haly (německé letouny Heinkel He 111 a Junkres Ju 87 Stuka), resp. do expozice věnované stíhacím letounům (Hawker Hurricane, Supermarine Spitfire, Messeschmit Bf 109 a Fiat CR 42 Falco; např. britský dvouplošník Gloster Gladiator „zmizel“ v depozitáři). Zůstal jen létající člun Short Sunderland, do jehož trupu však již není možné nahlédnout jako v minulosti, ale slouží jen jako dominanta nové kavárny… Do prostor někdejší Battle of Britain Hall se naopak přestěhovala prodejna knih a upomínkových předmětů. Nabídka především odborné literatury je však mnohem chudší.

Překvapením může být i to, že v nové expozici jsou jen tři pod stropem zavěšená letadla, představující různé etapy historie RAF – rok 1918 tak reprezentuje De Havilland DH9A, druhou světovou válku Supermarine Spitfire, šedesátá a sedmdesátá léta minulého století Hawker Siddeley Gnat. Dobu nedávnou pak připomíná záchranný vrtulník Westland Sea King, jenž sloužil v Královském letectvu až do roku 2015.

Ve stručnosti dokumentuje vývoj Královského letectva od roku 1918 po rok 2018 v úvodu expozice časová linka, kterou doplňují drobné dotýkané předměty (od odznaků přes letecké brýle, kompasy až třeba po jídelní příbory) a modely některých letadel. Kurátoři neopomněli ani na pomocné pozemní jednotky, jejichž činnost je představena mimo jiné řadou různých vozidel i jednoho motocyklu WD B40, který byl od roku 1968 používán k doprovodu automobilových kolon s významnými hosty.

Expozice také připomíná činnost málo známé jednotky Královského letectva – RAF Servicing Commandos, jejíž příslušníci pomáhali od roku 1942 na bojištích v severní Africe, v Itálii, v severní Evropě i v Barmě na polních letištích doplňovat palivo a střelivo či provádět menší údržbu letounů. Moderním nástupcem této jednotky je dnes Tactical Supply Wing.

Nechybí tu ani rychlý člun, který je umístěn pod proslulým Spitfirem. Připomíná námořní záchranné jednotky – RAF Marine Branch, jejíž příslušníci zachránili během druhé světové války více než 13 tisíc letců, a to i z řad civilistů. Naplňovali tak motto Air Sea Rescue Service: „Moře nikoho nepohltí.“ Rychlá námořní plavidla sloužila původně jako servis pro obojživelná letadla a létající čluny. Ve třicátých letech však legendární Thomas Edward Lawrence (z Arábie) ve spolupráci s námořním odborníkem Hubertem Scott-Painem vyvinul rychlý člun právě pro záchranu členů posádek letounů, které byly sestřeleny nad mořem nebo na jeho hladině nouzově přistály.

Celou expozicí pak provázejí siluety významných osobností z historie Královského letectva včetně maršála RAF vikomta Trencharda z Wolfetonu, který v roce 1918 stál u zrodu Královského kletectva, i třeba již zmíněného T. E. Lawrence, jenž do RAF vstoupil roku 1922.

Obávám se však, že někteří návštěvníci – především ti dlouholetí – se po prohlídce nové expozice nemohou zbavit dojmu, že prošli spíše velkolepě zřízeným „náborovým střediskem“ Královského letectva a nikoli muzejním prostorem. Avšak je třeba dodat, že „střediskem“ velmi kvalitně a pečlivě připraveném.

Jaroslav Beránek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha