Protokol o rozvoji čs. ozbrojených sil v letech 1956-1960

Dne 12. ledna 1955 projednalo Politické byro ÚV KSČ protokol podepsaný československou delegací v Moskvě ve druhé půli prosince 1954 týkající se výstavby čs. ozbrojených sil ve druhé polovině padesátých let 20. století. Dohodnutý protokol vymezoval rozvoj ozbrojených sil ve čtyřech základních směrech: v bojové sestavě ozbrojených sil, v systému výzbroje, v plánu přezbrojení ČSLA a plánu zbrojního průmyslu Československa, v operační přípravě státního území.

 

Zmíněný protokol stanovil válečné počty armády na 850 000 mužů a mírové na 255 691 z toho 180 317 vojáků základní služby. K tomu bylo nutno připočítat 29 880 vojáků základní služby u útvarů Ministerstva vnitra (MV). Dohromady činil mírový stav vojáků základní služby čs. ozbrojených sil okolo 210 000 mužů.

Takto stanovené počty působily vážný problém v systému doplňování ozbrojených složek státu, neboť při zachování dvouleté základní služby se jevila každoročně potřeba povolanců okolo 105 000 osob. Avšak podle sčítáni obyvatel z roku 1950 provedeného Státním úřadem statistickým, bylo v jednotlivých ročnících od 82 000 do 95 000 jedinců schopných výkonu vojenské základní služby. To znamenalo i po zpřísnění dosavadních kritérií pro povolání k výkonu dvouleté vojenské základní služby sotva 85 procentního naplnění ročního kontingentu.

Za tohoto stavu by muselo být přikročeno k zavedení tříleté vojenské základní služby. Myšlenka prodloužit ji o jeden rok nebyla nová a objevovala se i v dřívějších interních úvahách i v tematických okruzích pro konzultační otázky se Sověty v Moskvě. Při jednáních naší delegace se sovětským velením se přechod na tříletou službu nedoporučoval. Pozdější náčelník štábu Spojených ozbrojených sil generál A. I. Antonov během nich několikrát zdůraznil, že potřebných počtů by bylo možné dosáhnout jiným způsobem, např. připustit určitý nekomplet nebo zavést tři roky u některých druhů vojsk (PVOS, letectvo, vojenské technické útvary a vojenské pracovní jednotky), případně zkombinovat obojí, což se objevilo i v podepsaném protokolu.

Z těchto doporučení vypracovalo čs. velení čtyři možná řešení problému: 1. V duchu protokolu přejít na tříletou službu u vojsk PVOS, letectva, vojenských pracovních jednotek, technických útvarů tankového vojska a protiletadlového (PL) dělostřelectva po divizi. Zachovaly by se tím dosavadní plánované počty v letech 1955 – 1959 a zajistila by se pohotovost a bojeschopnost armády. Znamenalo by to ovšem přechod na tříletou vojenskou základní službu téměř u celé armády. 2. Uskutečnit maximální krácení armády snížením počtů (rámcování útvarů) a připuštění určitého nekompletu. To by však znamenalo rámcování svazků 1. vojenského okruhu (VO) ve stejné míře, jako bylo dříve provedeno u 2. VO. V důsledku toho by se značně snížila bojeschopnost pohraničních divizí respektive celé ČSLA, což by ztížilo mobilizaci, její operační rozvinutí a tím i oslabení obranyschopnosti státu. 3. Dále se nabízela kombinace předchozích variant. Snížit počty u některých svazků a zrušit určité části armády a přejít na tříletou službu jako v první variantě. 4. Poslední varianta byla modifikací předcházející s tím rozdílem, že by se nekrátilo u tankových a mechanizovaných svazků a jen minimálně v pěších jednotkách. Její výhoda spočívala v tom, že snížením početních stavů a krácením některých útvarů by nebyla podstatně oslabena bojeschopnost armády a s tříletou základní službou se počítalo maximálně u 30 000 osob.

Čtvrtá varianta se nakonec zdála nejvýhodnější i z hlediska doporučení ze strany sovětského velení i z toho, k čemu se československá strana zavázala v protokolu v Moskvě. Ten rovněž navrhoval řadu organizačních změn a doplňků v ČSLA. Jejich cílem bylo zesílení palebné síly svazků čs. armády odpovídající soudobým podmínkám boje za použití ZHN a posílení protiletadlového dělostřelectva a stíhacího letectva.

Takto dojednané podmínky v Moskvě následně projednalo (formálně) Politické byro a schválilo počínaje rokem 1955 prodloužit základní vojenskou službu na tři roky u vojsk protivzdušné obrany státu, letectva, vojenských pracovních jednotek, tankového vojska a protiletadlového dělostřelectva po divize. V armádě a u vojsk Vnitřní stráže došlo k připuštění určitých nekompletů. Pro roky 1957, 1958 a 1959 mělo velení ČSLA předložit návrhy na potřebnou úhradu ročních kontingentů vojáků základní služby. Povolávací praxe se měla zpřísnit o deset procent, aby se dosáhlo vyčerpanosti ročníků na 85 procent. Dále byla schválena reorganizace protivzdušné obrany s provedením k 1. březnu 1955 a do roku 1959 se měly v armádě proběhnout další organizační změny a úpravy v rámci stanovených počtů.

Systém výzbroje čs. ozbrojených sil navrhovaný protokolem znamenal pro ČSLA zavést do výzbroje soudobou bojovou techniku schopnou operovat za podmínek použití jaderných zbraní (nový střední tank, obrněné kolové a pásové transportéry, nové typy letadel atd.). V protokolu čs. strana dohodla provedení unifikace v hlavních druzích bojové techniky a výzbroje (v polovině padesátých let používala ČSLA sovětské, československé i kořistní zbraňové systémy) s výzbrojí a technikou Sovětské armády a ostatních armád lidově demokratických států. S tím souviselo i poskytnutí nových licencí Sovětským svazem na soudobou moderní techniku a propočítání výrobních kapacit čs. zbrojního průmyslu.

Navrhovaný systém výzbroje předpokládal úplnou unifikaci v tankovém a leteckém materiálu, dělostřelectvu, ve spojovací technice, radiolokaci a v chemickém materiálu, částečnou připouštěl v ženijní technice. Unifikace se nepředpokládala u ručních střelných zbraní a u linkového spojovacího materiálu. Sovětská strana souhlasila s tím, aby Československo v těchto druzích výzbroje zůstalo u vlastního systému.

Kromě unifikace projednávala čs. delegace i naplnění svazků čs. ozbrojených sil bojovou technikou. Organizační změny v ČSLA navrhované protokolem znamenaly její početní nárůst. V letectvu se zvyšoval počet tryskových letadel o více jak 200 kusů. Mělo dojít k přezbrojení bitevního letectva, které bylo doposud vrtulové. Počítalo se se zavedením nového typu spojovacího letounu a vrtulníků v počtu asi 70 kusů. V tankovém vojsku se zvyšovaly počty tanků T-34 a T-54 o 227 kusů na 4 442 strojů, v samohybných dělech SD-100 o 450 na 1 170 kusů. V dělostřelectvu se zvyšovaly počty v řádech stovek kusů u protitankového dělostřelectva, protiletadlového dělostřelectva u velkorážných minometů. Na doporučení Sovětů se měly zavést do výzbroje ČSLA nové bezzákluzové kanony v množství 750 kusů.

Nové bojové podmínky znamenaly rovněž jiné požadavky na spojovací techniku. U ní mělo dojít k nárůstu o více jak 5 000 radiostanic sovětských vzorů za částečného využití domácího materiálu. V ženijním a chemickém materiálu se počítalo s postupným přezbrojením sovětskými vzory. Československá strana se v protokolu zavázala i k úplné motorizaci Československé lidové armády do roku 1960, přičemž mírová armáda jí měla dosáhnout již v roce 1956. Z takto navrženého systému výzbroje vycházel plán přezbrojení ČSLA a plán zbrojního průmyslu na léta 1956 – 1960. Při jednáních v Moskvě delegace ÚV KSČ nedostala od Sovětů vyčerpávající odpověď a problémy, jichž se dotazy týkaly, zůstávaly nadále otevřeny. Šlo zejména o otázky koordinace zbrojní výroby spojeneckých států a otázky transportu pohonných hmot v případě aktivní obrany čs. ozbrojených sil, t. j. výstavba naftovodu ze SSSR na československé území.

Dohodnutý protokol politbyro ÚV KSČ formálně schválilo a v bodě a) bojová sestava čs. ozbrojených sil se zavázalo, že počty vojáků základní služby v ozbrojených silách budou sníženy o 10 – 15 000 mužů. Zároveň bude od roku 1955 asi u 30 000 vojáků z útvarů protivzdušné obrany státu, letectva, tankových jednotek, protiletadlových jednotek do divize a vojenských pracovních jednotek zavedena tříletá základní služba. V následujících letech (1957, 1958 a 1959) se měl hledat další způsob úhrady vojáků základní služby. S tím souviselo i 85 procentní vyčerpání odvodních ročníků formou: odstranění nedostatků ve vojenské evidenci, zrušení vojenských kateder na některých vysokých školách, nepovolování odkladů z veřejného zájmu, ze studijních důvodů žákům jedenáctiletých, středních, odborných a pedagogických škol starších 20 let a zmírnění náročnosti na zdravotní stav povolanců a zařazování k bojovým útvarům i vojáky schopné neřadové služby.

K 1. březnu 1955 měla v ČSLA proběhnout reorganizace PVOS a do roku 1959 provést doporučené organizační změny a úpravy v rámci stanovených počtů. Politbyro také souhlasilo s navrženým systémem výzbroje s tím, že bude nutné se sovětskou stranou vyřešit některé klíčové otázky, aby v návaznosti na to mohl být vypracován plán přezbrojení armády pro jednotlivé roky, plán výroby vojenské techniky v ČSR, plán dodávek ze SSSR a dovozu a vývozu do ostatních lidově demokratických zemí atd. Bez připomínek byla odsouhlasena operační příprava státního území i snížení počtů sovětských poradců.

Jan Šach

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha