Prototyp pistole ZKP 524

Případ, kdy tentýž výnos, jímž došlo k zavedení zbraně do výzbroje, zároveň nařizoval vývoj nové konstrukce, je v celosvětovém měřítku ojedinělý. V historii čs. zbrojní výroby taková situace nastala v souvislosti s pistolí vz. 52.

Výnos ministra národní obrany Alexeje Čepičky ze 17. května 1952 o zavedení 7,62mm armádní pistole vz. 52 ji zároveň svým dodatkem, nařizujícím neprodlený vývoj nové zbraně, označil jako provizorium. Důvody, jež vedly k tak rozporuplnému výnosu, spočívaly především v neuspokojivých výsledcích, dosažených v průběhu postupného zkoušení prototypů ČZ 491 a ČZ 513. Při zavedení pistole ještě nikdo netušil, s jakými problémy se bude továrna během její výroby potýkat.

Výnos o zavedení obsahoval zároveň nařízení okamžitého zahájení vývoje nové pistole na principu pistole Tokarev, jež by dosahovala stejných nebo lepších výsledků. K tomu také skutečně došlo. V konstrukční kanceláři Konstrukty Praha zahájil Josef a František Koučtí práce na prototypu s pozdějším označením ZKP 524 a  Česká zbrojovka pracovala na konstrukci vycházející v mnoha směrech ze sovětské armádní pistole TT vz. 33.

Dispozice ohledně dalšího vývoje obdržely Konstrukta a Česká zbrojovka v průběhu srpna 1952. Základním požadavkem bylo provedení konstrukce uzamčení na principu pistole M 1911 (se zřetelem na aplikaci u pistole Tokarev), spolehlivá funkce zbraně a precize neměla být upřednostňována před provozní spolehlivostí. Každý z řešitelů přistoupil k úkolu z jiného pohledu. Společným prvkem obou zbraní byl kromě způsobu uzamčení, jednočinný spoušťový mechanismus, střelecká pohotovost a spodní záchyt zásobníku. Zadání vývoje pistole v ráži 7,62 mm Tokarev nebylo pro Konstruktu nic nového, neboť již na poradě VTÚ konané 21. června 1951 padlo rozhodnutí, že Konstrukta vypracuje a předloží úplnou technickou dokumentaci na pistoli v této ráži. Požadavky na zbraň spočívaly především ve vysoké precizi střelby s tím, že pistole měla do budoucna sloužit jako etalon pro komparaci s ostatními zbraněmi v této ráži.

Konstrukta Praha předložila prototyp, jehož vnější vzhled připomínal americkou armádní pistoli M1911A1, avšak vlastní konstrukce nesla mnohé originální prvky. Původní návrh Konstrukty na řešení řízení odemykání a uzamykání hlavně prostřednictvím pevné kulisy pod hlavní zástupci Vojenského technického ústavu (VTÚ) v dubnu 1953 zamítli, takže bratři Koučtí použili princip otočného článku jako u pistole Tokarev. Na rozdíl od konkurenčního prototypu měla hlaveň článek pouze jeden a vodicí tyčinka byla v zadní části vyfrézována do vidlice, která svými výstupky zapadala do příčných drážek na kolíku záchytu závěru a vychylovala tak rameno střelecké pohotovosti směrem dolů.

Spoušťový a bicí mechanismus sice v základním principu vycházel z americké armádní pistole, ale byl řešen v mnoha ohledech jiným způsobem. Na levé straně těla závěru se nacházela otočná manuální pojistka, jež v horní poloze nejen blokovala pohyb spoušťové páky, ale také zapadala svým ramenem do vybrání na levé straně závěru. K zajištění pistole mohlo dojít pouze v případě, že byl natažen kohout. V zajištěném stavu nebylo možné vypustit kohout a pohybovat závěrem. Zcela originálním způsobem vyřešili konstruktéři uložení bicí pružiny v odnímatelném hřbetu rukojeti, zavěšeném v těle pistole spodním výstupkem, v horní části hřbetem procházel hřídel pojistky.

K úplné rozborce bylo nutné vysunout z těla pistole vertikálně vsazený vyhazovač, který měl ve spodní části vytvořeny opěrné plochy pro odpružený kolík pojistky. Po vyjmutí vyhazovače a pojistky bylo možné vytlačit osu kohoutu, vytáhnout kohout s opěrnou tyčí a vyjmout hřbet rukojeti s bicí pružinou včetně navlečené opěrky. V zadní části těla pistole byla na jednoduchém zámku zavěšena listová pružina, jejíž horní ramena odpružovala spoušťovou páku a přerušovač včetně táhla spouště. Dolní rameno působilo svým koncem na západku zásobníku. Pistoli bylo možné bez nástrojů rozložit na 38 dílů, což bylo více než u strakonické ČZ 531.

Prototyp ZKP 524 vyrobila vývojová dílna Závodů Jana Švermy v Brně ve dvou objednaných exemplářích. Prototypy obou závodů schválil VTÚ 15. dubna 1953 s připomínkami týkajícími se konstrukčních změn úderníku pistole ČZ 531 v rámci zvýšení jeho životnosti a u pistole ZKP 524 dostala zelenou alternativa s kývavou hlavní prostřednictvím otočného článku a vytahovačem nábojnic odpruženým šroubovou pružinou.

Zkoušky obou pistolí se konaly ve dnech 8. – 20. února 1954 na závodní střelnici Konstrukty v Zámcích u Prahy. Česká zbrojovka k nim předložila prototyp ČZ 531 s číslem 4 a pistole Konstrukty Praha měla číslo 0002. Oba závody dodaly se vzorky po 5 zásobnících včetně pistolových pouzder, závěsných šňůr a vytěráků.  Pro komparaci byly ke zkouškám použity 2 sovětské pistole Tokarev vz. 33 s výrobními čísly 3287 a 665. Nejednalo se o zbraně nové, ale pro zkoušky bylo podstatné, jak obstojí domácí prototypy vůči zavedeným a prověřeným sovětským pistolím.

Shodným znakem hlavní obou našich prototypů byl vývrt se 6 pravotočivými drážkami se stoupáním 350 mm. Pro pistole Tokarev byl obvyklý vývrt se 4 drážkami a stoupáním šroubovice pohybujícím se okolo 240 mm. Rozměry vývrtu se u prototypů ovšem lišily. ZKP 524 měl těsnější vývrt s průměrem v polích 7,60 mm a v drážkách 7,875 mm. Vývrt hlavně ČZ 531 vykazoval v polích hodnotu 7,62 mm a v drážkách 7,90 mm. Hlavně pistolí Tokarev měly vývrty volnější, neboť jejich průměr nešel v polích pod hodnotu 7,63 mm a v drážkách pod 7,945 mm. Uvedené rozměry vývrtů sovětských pistolí se týkaly dvou exemplářů s výrobními čísly 3287 a 665. Pro zkoušky nebyla pochopitelně k dispozici výkresová dokumentace pistolí Tokarev, takže nebylo možné porovnat výkresové hodnoty s naměřenými.

Na počátku zkoušek byly rovněž měřeny odpory spouští a délky jejich kroku. Odpor spouště ČZ 531 se pohyboval v rozmezí od 2 do 2,1 kg, u ZKP 524 činil 3,35–3,40 kg. Pistole Tokarev s číslem 3287 měla odpor spouště 3,35 kg a u druhé se pohyboval v rozmezí od 2,20 do 2,30 kg. Celková délka kroku spouště obou našich prototypů činila 3 mm, ovšem s rozdílnými hodnotami na 1. a 2. odporu. Pistole Tokarev jej měly delší: 4 a 4,2 mm.

Jelikož pro zavedené samopaly 24 a 26 se vyráběly náboje se střelami s ocelovým jádrem, jež vykazovaly vyšší průtlačný odpor střely a zvyšovaly namáhání zbraně při střelbě, byly zkoušky prováděny nejen s běžnými náboji s olověným jádrem, ale také s průbojnými náboji s ocelovou nábojnicí. Ty byly pro rozlišení označovány Pi Fe/Fe a jejich prachová navážka činila 0,66 g prachu.

S pistolemi během zkoušek stříleli členové reprezentačního družstva Ústředního domu armády (ÚDA) Palička a Kudrna, za Konstruktu tovární střelec Karel Kubíček a za Českou zbrojovku Vladimír Stejskal. Přesnost pistolí byla zkoušena vsedě s oporou na vzdálenost 25 a 50 metrů. Pro eliminaci vlivů jednotlivých střelců na přesnost střelby byly prototypy nastřelovány na stejné vzdálenosti také v upnutém stavu. ČZ 531 vykazovala přesnost střelby s náboji Fe/Fe na vzdálenost 25 metrů při upnuté zbrani R50 = 3,20 cm a R100 = 5 cm. Rozptyl R50 se při střelbě s oporou u jednotlivých střelců pohyboval v rozpětí od 3,50 do 4,50 cm za použití všech tří druhů nábojů. ZKP 524 vykazovala na stejnou vzdálenost při střelbě v upnutém stavu R50 = 1,65 cm a R100 = 2,7 cm. Rozsah R50 dosažený Kubíčkem, Kudrnou a Paličkou se pohyboval v rozmezí od 2,35 do 4,50 cm. S pistolemi Tokarev nebylo stříleno v upnutém stavu, takže můžeme porovnat pouze rozsah rozptylů R50 (3,85 – 5,90 cm) a R100 (6,30 – 9,30 cm). Na vzdálenost 50 metrů vykazovala upnutá pistole ČZ 531 R50 = 5 cm a R100 = 8,15 cm. Prototyp Konstrukty ZKP 524 byl přesnější: R50 = 3,70 cm a R100 = 6 cm. Z celkového hodnocení přesnosti jednotlivých pistolí a střeliva bylo jasné, že sovětské střelivo vykazuje průměrně o 20 % horší přesnost.

Při střelbě vsedě s oporou vykazovala pistole bratří Kouckých zhruba o 40 % vyšší přesnost, než jaká byla stanovena takticko-technickými požadavky (TTP). ČZ 531 překračovala rámec TTP v průměru o 17 %. V porovnání se sovětskými pistolemi Tokarev, z nichž byla vybrána ta, která dosahovala lepších výsledků, se ZKP 524 jevila při střelbě vsedě s oporou přesnější o 46 %, ve stoje s oporou o 35 %. ČZ 531 vykazovala v obou střeleckých polohách vyrovnané výsledky, které však byly stále o 20 % lepší, než jakých bylo dosaženo s pistolemi Tokarev.

V dalších bodech programu byla zkouška přesnosti při letmé ráně na figuru velikosti lidské postavy vzdálené 25 metrů a zkouška pohotovosti pistole k výstřelu spočívající v jejím vytažení z opaskového pouzdra a následném výstřelu na figuru. Takticko technické požadavky také předepisovaly vyzkoušení zbraní na funkci za nepříznivých podmínek. Pistole byly v rámci TTP zkoušeny střelbou v krajních teplotních rozmezích, tedy po temperaci na – 50 oC, prováděné po dobu 16 hodin, a při temperaci samotného střeliva na teplotu + 50 oC.  U ČZ 531 se při střelbě z podchlazené zbraně vyskytla z 50 ran pouze jedna závada v podobě nedovření závěru. ZKP 524 měla celkem 14 závad, z nichž 6 bylo způsobeno selhači a v devíti případech došlo k nedovření závěru. Ze dvou zkoušených pistolí Tokarev jedna nebyla vůbec schopna střelby a druhá měla na 60 ran 5x nedovřený závěr a 2x došlo ke skřípnutí nábojnice. U ní ovšem došlo k zamrznutí záchytu zásobníku, jenž musel být uvolněn pomocí nástroje. Střelba s náboji temperovanými na + 50 oC proběhla prakticky bez závad, pouze s jedním vzpříčením náboje u ZKP 524.

V prašném prostředí měla horší funkci pistole Konstrukty Praha vzhledem ke svým užším tolerancím hlavních dílů, takže z 50 ran se u ní 13x nedovřel závěr, což se u ČZ 531 stalo pouze v jednom případě. Ostatní typy zkoušek jako například střelba po znečištění blátem, za umělého deště, při odmaštěné zbrani nevykázaly podstatné rozdíly mezi oběma prototypy. V celkovém shrnutí bylo konstatováno, že obě pistole měly ve ztížených vyhovující funkci, až na zásobníky u ZKP 524, jež byly zdrojem některých závad při podávání nábojů. U konstrukce ZKP 524 však bylo na druhé straně oceňováno skryté uložení vytahovače nábojnic, bezproblémová konstrukce spouště a bicího mechanismu. Zkušební komise celkově považovala oba prototypy minimálně za rovnocenné se sovětskou pistolí TT, přičemž za spolehlivější na funkci se jevila strakonická ČZ 531.

Podstatným hlediskem byla trvanlivost zbraně. Takticko technické požadavky (TTP) byly formulovány tak, že hlavní díly pistole, tedy hlaveň, tělo a závěr, měly vydržet 5000 ran. Životnost součásti byla podle TTP ukončena vznikem trhlin patrných pouhým okem. Do této zkoušky se přirozeně započítaly výstřely, které prototypy absolvovaly v průběhu předchozích bodů programu.  Prototyp ZKP 524 měl před započetím trvanlivostní zkoušky odstříleno 1850 ran a v jejím průběhu bylo vystřeleno dalších 4198 nábojů, takže pistole celkem absolvovala 6048 výstřelů. Před dosažením hranice 2000 výstřelů byly u dvou zásobníků vyměněny pružiny podavače, neboť vlivem jejich únavy docházelo ke špatnému podávání nábojů, a tedy zádržkám. Stejně jako u konkurenčního prototypu, tak i u ZKP 524 se objevily na těle pistole oboustranné vertikální trhliny, prakticky ve stejném místě. Zjištěny byly po 4350. výstřelu a po dalších 500 ranách se zvětšily na 10 mm. Trhliny byly rovněž únavového charakteru a neměly vliv na funkci zbraně. Při dosažení předepsaného limitu 5000 výstřelů bylo zaregistrováno 0,48 % poruch, které bylo tedy blíže horní maximální hranici, avšak stále v rozmezí, které TTP připouštěly.

Při hodnocení počtu a složitosti výrobních součástí bylo zkonstatováno, že z těchto hledisek se jeví ČZ 531 jako výhodnější a výrobně jednodušší. V celkovém závěru bylo shledáno, že tento prototyp v zásadě splňoval TTP až na spolehlivost funkce a životnost některých součástí (tělo pistole, vytahovač, vratná pružina). U ZKP 524 byla negativně hodnocena složitější výrobní technologie zbraně, životnost těla pistole a problematická funkce některých součástí jako např. zásobníků, záchytu závěru. Na druhé straně však bylo v závěru řečeno: „Celkově z obou prototypů má pistole ZKP 524 svým konstrukčním řešením, dimensí součástí vzhledem k výkonu náboje, funkcí a přesností větší předpoklady plně vyhovovat TTP po odstranění nedostatků vyplývajících z kontrolních zkoušek.“

Přestože z výsledku zkoušek bylo jasné, že komparativně zkoušené pistole jsou perspektivnější a zdařilejší, než zavedený vzor 52, k dalším krokům vyplývajícím z hodnocení zbraní nedošlo a další vývoj byl z rozhodnutí MNO zastaven. Vzhledem k tomu, že armádní pistole jako taková nebyla koncipována pro vedení přímého boje, nevěnovala se jí v následujících letech větší pozornost, než tomu bylo u dalších střeleckých pěchotních zbraní.

Zkoušky v Zámcích ale neznamenaly poslední slovo ve vývoji ZKP 524. V březnu 1955 padlo rozhodnutí o dokončení vývoje a „armádní pistole ráže 7,62 mm“ dostala v Konstruktě Praha interní zakázkové číslo 20-10.200 s termínem dokončení 31. října téhož roku. Výsledkem práce na tomto úkolu bylo vylepšené (zesílené) provedení ZKP 524, jež dostalo stejné číslo jako původní exemplář. Nic nenasvědčuje tomu, že by na základě uvedené zakázky byly vyrobeny opět dva kusy, jelikož pistole s číslem 0001 z roku 1953 zničena nebyla a nachází se dnes ve sbírkách VHÚ.

Na základě poznatků ze zkoušek v Zámcích provedla Konstrukta Praha řadu změn na konstrukci, z nichž nejmarkantnější představovalo zesílení těla pistole (z 16,8 na 17,6 mm) a zejména změny tvaru v oblasti osy záchytu závěru v podobě odstranění bočních radiálních vybrání v horní části lučíku. Od výrobně složitějších vybrání na bocích bylo upuštěno, což přispělo ke zvýšení hmotnosti těla, osazeného součástkami spoušťového a bicího mechanismu, z 362 na 440 gramů.

Původní prototypy připravené pro zkoušky měly rovněž nižší hmotnost závěru, ale také hlavně. Dochovaný prototyp s číslem 0001 má navíc ve spodní části závěrového bloku odebraný materiál, takže celková hmotnost závěru obnáší 260 gramů. Uzamykací ozuby hlavně se nacházejí pouze v horní části, nejsou po celém obvodu jako u sovětských pistolí a zesíleného prototypu ZKP 524. Je zjevné, že se František Koucký chtěl u původního návrhu konstrukce celkovou hmotností co nejvíce přiblížit sovětské pistoli Tokarev. Závěr zesílené pistole č. 0002 má hmotnost 312 gramů, je tedy o 52 gramů těžší než u původní pistole. Rozměrové parametry obou pistolí jsou jen mírně odchylné, avšak rozdíl hmotnosti je zcela patrný již pouhým potěžkáním v ruce. Původní kus s číslem 0001 a dřevěnými střenkami, jež podle číslic 2 vyražených na vnitřních plochách pocházejí z původního prototypu č. 0002, má hmotnost bez zásobníku 770 gramů, s prázdným zásobníkem 845 g. Oproti tomu zesílená pistole z roku 1955 váží bez zásobníku 945 gramů, s ním rovný jeden kilogram. Rozdíl mezi oběma kusy je tedy nezanedbatelných 155 g.

Kromě zesílení těla, zvýšení hmotnosti závěru a prodloužení jeho vedení na těle, došlo u konstrukce pouze k drobným tvarovým úpravám tvaru kohoutu a hřbetu rukojeti. Ačkoliv mezi navrhovanými změnami figurovala konstrukce vytahovače nábojnic, u zhotoveného prototypu má stejné řešení jako u prvních pistolí ZKP 524. Přestože Konstrukta Praha vývoj zbraně dokončila, k dalším zkouškám, jež by ověřily provedené úpravy, zřejmě už nedošlo.

Zesílený exemplář s číslem 0002 z roku 1955 získalo muzeum v roce 1973 převodem ze Zbrojovky Brno, n. p.

 

Ráž: 7,62 mm Tokarev

Celková délka: 217 mm

Výška: 131 mm

Šířka: 31 mm

Délka hlavně: 120 mm

Délka záměrné: 161 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole bez zásobníku: 800 g

Jan Skramoušský

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha