První sestřel a první tank čs. exilové armády

Téměř ročnímu bojovému nasazení Československého lehkého protiletadlového pluku 200 – Východního, od července 1942 do června 1943, je obecně věnována minimální pozornost. Snad je to tím, že ho zastiňují mnohem „akčnější“ nasazení jak jeho předchůdce, Československého pěšího praporu 11 – Východního, v Západní poušti, v Levantě a v Tobrúku o rok dříve, anebo souběžné první nasazení 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR na frontě u Sokolova, v březnu 1943.

 

Nicméně toto opomíjení je nezasloužené. Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní drží hned dvě prvenství: dosáhl historicky vůbec prvního potvrzeného sestřelu čs. protiletadlového dělostřelectva, a právě u něj se do výzbroje československých jednotek za druhé světové války dostaly poprvé i tanky.

Dne 22. května 1942 byl v Bath Galim v tehdejším mandátním území Palestina, nynějším Izraeli, zrušen Československý pěší prapor 11 – Východní a namísto něj byl zřízen Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní. Velitelem byl jmenován dosavadní velitel čs. pěšího praporu, plukovník Karel Klapálek.

Pluk se skládal z velitelství, spojovací čety, dílenské čety a ze tří protiletadlových praporů. Každý prapor měl mít čtyři roty a měl disponovat dvanácti 40mm protiletadlovými kanóny Bofors. Napjatá situace na bojišti, odchod množství čs. dobrovolníků k letectvu do Velké Británie a nutnost vycvičit z nováčků a z dosavadních pěšáků protiletadlové dělostřelce ovšem vedlo k tomu, že zpočátku vznikly a byly vyzbrojeny protiletadlové prapory pouze dva (500 a 501).

V létě 1942 kulminovala německá válečná aktivita. V severní Africe Rommel dosáhl takřka okraje nilské delty a v Sovětském svazu List postupoval na Kavkaz. Britské síly na Středním východě byly od roku 1941 organizovány tak, aby mohly oběma těmto hrozbám účinně čelit.

Za obranu egyptské Západní pouště byla zodpovědná 8. armáda. Obrana Levanty jak proti případnému německému průlomu přes Kavkaz, tak proti eventuelnímu útoku doposud neutrálního Turecka, byla svěřena 9. armádě, a 10. armáda byla zodpovědná za obranu Iráku, Iránu a Perského zálivu, a zajištění bezpečností komunikací v této oblasti, kudy do SSSR proudila materiální pomoc ze západní polokoule. Více materiálu, než přes Perský záliv, dostal SSSR pouze trasou vedoucí severem Tichého oceánu, z Aljašky na Sibiř.

Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní se mezi 17. červnem a 1. červencem 1942 přesunul do Ez Zibu u Nahariye v Palestině. Tam byl také 6. července 1942 zřízen jeho třetí protiletadlový prapor (502). Celý pluk byl koncem července přidělen britské 17. protiletadlové brigádě v 9. armádě a dne 21. července prapor 500, spolu se 7. rotou praporu 501, převzaly protileteckou obranu přístavu a naftové rafinerie v Haifě. Na hoře Karmel v Haifě byla umístěna také dílenská četa pluku. Zbytek praporu 501 převzal obranu přístavu v Bejrútu v Libanonu, a do Bejrútu se přesunula i spojovací četa pluku. Velitelství pluku a jedna rota praporu 502 zůstaly v Ez Zibu, zbytek praporu 502 dokončoval výcvik v Khal Mansura poblíž.

Dne 22. října 1942 odešla britská 17. protiletadlová brigáda od 9. armády do Západní pouště k 8. armádě a Čs. pluk ve svých pozicích v Levantě přešel do podřízenosti britské 20. protiletadlové brigády. Po porážce Němců a Italů u Alameinu, kdy Bejrútu přestalo hrozit akutní nebezpečí, se z Libanonu do Palestiny přesunul také prapor 501, a převzal obranu letišť v okolí Haify. Dne 7. prosince 1942 se celý pluk soustředil v zimním táboře u Jericha, na břehu Mrtvého moře.

Byl zde doplněn na plný stav 1100 mužů a 36 kanónů Bofors. Ve dnech 25. až 30. prosince 1942 se pluk přesunul do Tobrúku, kde přešel opět pod velení britské 17. protiletadlové brigády, ovšem tentokrát v 8. armádě. Od 2. ledna 1943 pluk převzal úkoly v protiletadlové obraně přístavu v Tobrúku a blízkých letišť el-Adem a bu-Amud. V přístavu se rozmístily prapory 500 a 501, na obou letištích se rozmístily roty praporu 502. Dílenská četa obsadila stařičký turecký fort Perrone. Velitelství pluku bylo umístěno západně od přístavu, v prostoru Bdaua, cca tři kilometry jižně od Forte Perrone.

První německý nálet Čechoslováci, spolu s dalšími jednotkami 17. protiletadlové brigády, odráželi 7. ledna 1943. K nejtěžšímu náletu došlo 20. února 1943, kdy byl čs. pluku přiznán také sestřel bombardéru Junkers Ju-88. Rozhodující pro uznání sestřelu právě čs. pluku byla jednak výpověď zajatých německých pilotů, a také svědectví obsluh britského těžkého protiletadlového dělostřelectva v Tobrúku. Nicméně střepiny z německých bomb zranily téže noci v Tobrúku dva československé vojáky, z nichž svobodník Josef Vystrčil na následky zranění 21. února 1943 zemřel.

S blížící se porážkou německých a italských vojsk v Africe pak četnost nepřátelských náletů klesala. Podle momentální potřeby se postupně měnily úkoly čs. protiletadlových rot. Do května byly nasazeny například u tobrúcké železniční stanice, a na letištích u Gambútu, u Derny, v Gazale, Martúbě, Apollonii a v Luigi di Savoia. Válka se přenesla dále na západ, do Tunisu.

Díky iniciativě svého velitele, plukovníka Karla Klapálka, se Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní stal také první jednotkou zahraničního vojska druhého československého odboje, vyzbrojenou tanky. Plukovník Klapálek již 9. února 1943 vydal rozkaz k opravě nepojízdného tanku, který stál poblíž velitelství. Opravu tanku typu Valentine dílenská četa dokončila 16. února 1943 a o den později začaly u dílenské čety s tankem první ukázky.

Výcvik s tankem započal 20. února. Zpočátku šlo především o vlekání pohyblivých terčů, vyrobených vraků z jiných nalezených obrněných vozidel, při výcviku obsluh Boforsů ve střelbě na pozemní cíle. Dne 5. dubna 1943 započala dílenská četa opravu druhého Valentinu a s oběma tanky byl v pluku také zahájen instrukční kurs pro řidiče a střelce tanků.

Dne 6. května 1943 v Tunisku kapitulovala vojska Osy v Africe. Spojenci se začali připravovat k invazi na Sicílii a Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní čekal přesun na jiné bojiště. Dne 10. června 1943 obdržel Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní rozkaz k vystřídání. O dva dny později skončil bojový úkol pluku v Tobrúku a jednotka se přesunula do tábora Quassassin v deltě Nilu v Egyptě.

Dne 4. července se pluk v přístavu Tewfik na břehu Rudého moře, spolu s Čs. výcvikovým střediskem – Východním, nalodil na loď Mauretania a po plavbě kolem Jižní Afriky připlul 11. srpna 1943 do Liverpoolu ve Velké Británii. Po reorganizaci čs. armády ve Velké Británii vznikla 1. září 1943 Československá samostatná obrněná brigáda. Příslušníci pluku byli zařazeni především do jejího motorizovaného praporu.

Z ostřílených pěšáků, zocelených africkými a asijskými pouštěmi, kteří se z nutnosti museli na více než rok změnit na protiletadlové dělostřelce, se tak stali opět pěšáci, které čekalo nasazení v zákopech u Dunkerque.

Tomáš Jakl

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha