Puška a kulomet. Vždy přítomní souputníci vojáků první světové války.

Puška a kulomet. Vždy přítomní souputníci vojáků první světové války.

04. 03. 2014

K výzbroji vojáka první světové války patřila neodmyslitelně puška. Ale zbraní, která měla podstatný vliv na situaci na válečných polích, byl i kulomet. O úloze a významu ručních palných i automatických zbraní během Velké války 1914-1918 hovoří kurátor sbírky těchto zbraní ve Vojenském historickém ústavu Praha, JAN SKRAMOUŠSKÝ.

 

S jakými palnými zbraněmi vstupovali vojáci v létě roku 1914 do války?

Jednotnou zbraní vojáka na prahu první světové války, ale nejen té, byla opakovací puška, jejíž zásobovací zařízení tvořila ve většině případů pevná nábojová schránka s kapacitou pěti nábojů. Obecně převládal názor, že nabíjení zbraně pomocí nábojových pásků či rámečků je ideálním řešením. Odnímatelný zásobník představoval součást navíc a jeho potenciální ztráta by ohrozila bojeschopnost vojáka. Jedině britská armáda měla ve výzbroji opakovačky s odnímatelným zásobníkem na 10 nábojů – pušky Lee Enfield. Přesto nabíjení zbraně pomocí pásků nezavrhla a upřednostňovala jej.

Většina armád již měla ve výzbroji moderní pušky v rážích od 6,5 do 8 mm s náboji plněnými výkonným bezdýmným nitrocelulózovým prachem, jejichž střely dosahovaly počáteční rychlosti okolo 700–800 metrů za sekundu.

 

Byly tehdejší pušky výkonné? V čem spočívaly jejich přednosti a nedostatky?

Na svoji dobu nesporně ano. Vývoj puškového střeliva dosáhl před válkou jednoho ze svých vrcholů, na němž se stabilizoval s malými výjimkami až do počátku padesátých let minulého století. Do druhé světové války šli vojáci s puškami stejných systémů, byť modifikovanými, s nimiž válčily generace v první válce.

Zkušenosti z bojů Velké války ukázaly, že pěchotní puška s celkovou délkou 1250–1350 mm je pro pohyb, zejména ve stísněných prostorech, příliš dlouhá. Proto také většina armádních pušek zaváděných do výzbroje mezi oběma světovými válkami měla celkovou délku okolo 1100 mm s délkou hlavně přibližně 600 mm. Přehradná, nepřímá střelba na vzdálenosti 2 000 metrů a více, jež měla udržet nepřítele v dostatečné vzdálenosti od vlastních zákopových linií, také ztratila po válce postupně význam.

Praktické zkušenosti ovšem prověřily závěrové systémy, zejména z hlediska jejich odolnosti vůči znečištění prachem, blátem a pískem. Nutno poznamenat, že pušky systému Mannlicher s přímotažným závěrem a s velkými pasivními odpory při otevírání vykazovaly v tomto směru nízkou odolnost. Oproti nim se velmi osvědčily zbraně s válcovými odsuvnými závěry, zejména systémy Mauser a Mosin.

 

Uměli všichni vojáci s puškami zacházet? Nebo se to museli učit?

Zacházení se zbraní vyžaduje cvik, k němuž dospějeme stálým a častým opakováním. Je to stejné, jako s jinými dovednostmi v praktickém životě. Je třeba si také uvědomit, že řada vojáků přišla do styku se zbraní teprve poté, co narukovali. V civilním životě se s nimi seznámil málokdo z nich.

 

Které armády byly vyzbrojeny z hlediska ručních palných zbraní nejlépe a které nejhůře?

Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Každá složka armády válčícího státu prošla během války odlišnou frontovou zkušeností v rozdílných geografických a klimatických podmínkách. Jiné zkušenosti se svými zbraněmi udělali vojáci v blátě zákopů frontových linií západní Evropy, jinak na ně pohlíželi ti, kteří s nimi bojovali na rakousko-italské frontě ve vysokohorském terénu Dolomit.

 

Mívali vojáci i revolvery nebo pistole?

Revolvery a samonabíjecí pistole tvořily zcela okrajovou součást výzbroje a měly význam odlišení důstojnického sboru od mužstva. Funkce velitele byla, a je, funkcí donucovací, proto musel být důstojník vyzbrojen lehkou zbraní, jež by ho nezatěžovala stejným způsobem jako řadového vojáka. Samozřejmě, byly také používány k vedení boje na krátkou vzdálenost.

 

Zbraní, která je do jisté míry i symbolem způsobu válčení v 1. sv. válce, byl kulomet. Jakou roli sehrál?

Pro kulomety představovala Velká válka prubířský kámen. Do výzbroje evropských armád se dostávaly v průběhu první a druhé dekády 20. století, ale zkušenosti s jejich masivním nasazením tehdy nebyly. Vzhledem k jejich konstrukci se s nimi počítalo především při obraně pevných postavení, vedení útočného boje leželo stále na bedrech pěších formací a jezdectva.

Většina kulometů – nikoli všechny, s nimiž šly armády zúčastněných států do války, měla charakter stacionárních zbraní již z toho důvodu, že jejich celková hmotnost včetně podstavce vyžadovala k transportu souhru čtyř až pěti mužů. Vybudování střeleckého postavení spojené s ustavením zbraně v terénu také nebylo rychlou záležitostí.

Vodou chlazené typy potřebovaly k zajištění bezporuchové funkce doplňování kapaliny do chladiče, v zimních měsících glycerinovou směsí. Lehčí typy kulometů, například dánský Madsen či americký a anglický Lewis měly hlaveň chlazenou vzduchem, což se také promítlo do jejich nižší hmotnosti.

Ať již se jednalo o jakýkoliv typ, kulomet nesporně znamenal převahu na bojišti, umožňoval udržovat nepřátelské linie v odstupu a účinně zabraňoval prolomení vlastních pozic.

 

Dělení kulometů na lehké a těžké se tedy objevilo už za první světové války?

Potřeba rychlého přesunu s palebnou podporou automatické zbraně začala v průběhu války zvýhodňovat lehčí typy kulometů, byť tehdejší doktrína je striktně neodlišovala. Nutnost vývoje lehké automatické zbraně, ovládané jedním či dvěma vojáky vyvstala po válce, právě na základě frontových zkušeností. Poválečný vývoj automatických zbraní provázela změna nazírání na jejich využití a tím doktrína.

 

Byl kulomet zbraní, které se pěšáci nejvíce báli?

Nepochybně, ale proti dělostřelecké palbě, kdy granáty na frontové linie dopadaly v horní skupině balistických úhlů, představovaly odhadnutelné ohrožení s možným zjištěním palebného postavení nepřátelských kulometů. Ani to však nelze měřit s nasazením bojových plynů, například yperitu.

 

Měly všechny státy kulomety k dispozici? A jaké?

Najdeme je ve výzbroji všech států, vtažených do víru války. Rakousko-uherská armáda měla zaveden vodou chlazený těžký kulomet Schwarzlose M. 7/12, německý spojenec monarchie zavedl v roce 1908 kulomet Maxim MG 08, jenž se dočkal v průběhu války vylehčení v podobě typu MG 08/15, ale také využití ve výzbroji letadel ve vzduchem chlazené verzi MG 08/18. Německé letectvo ovšem používalo také kulomety LMG 08/15, Parabellum LMG 14 či Bergmann LMG 15 n. A.

Ruská carská armáda šla do války především s kulomety Maxim M. 1905 a M. 1905, ke slovu se dostaly i starší kulomety Maxim-Nordenfelt M 1895 či Madsen 1904. Během války nakupovalo carské Rusko ve Spojených státech kulomety Colt-Browning M. 1895, M. 1914 a Colt-Vickers. Na ruskou frontu se dostaly i americké kulomety Lewis M. 1915.

Francouzská armáda disponovala nejen těžkými zastaralými kulomety Puteaux a St. Etienne Mle. 1907 T, ale především nepříliš perspektivním kulometem Hotchkiss Mle. 1914. Do francouzské výzbroje se ovšem dostaly v roce 1915 lehké, výrobně poměrně jednoduché kulomety C.S.R.G Mle. 1915, známé spíše pod jménem Chauchat, podle jeho konstruktéra Jacquese Chauchata. Jejich konstrukční uspořádání s dlouhým funkčním pohybem poměrně velkých hmot při výstřelu z nich nedělalo zbraň budoucnosti.

Italská královská armáda měla zaveden těžký kulomet Fiat-Revelli M. 1914, který svým konstrukčním řešením a neobvyklým zásobovacím mechanismem také nepředstavoval perspektivní konstrukci.

Anglická armáda používala především těžké kulomety Vickers Mk. I, Maxim a lehké, vzduchem chlazené Lewis. V americké armádě byly zavedeny nejen kulomety Colt-Browning 1895 a Vickers, ale vedle lehkých kulometů Lewis také francouzské Chauchat M. 1918 v ráži .30-06 Springfield, jež Spojené státy objednaly ve Francii. Jak patrno, jednalo se o velmi pestrou škálu zbraní.

 

Jaké vlastnosti měl ten „nejlepší“ kulomet?

Na kvalitu zbraně lze pohlížet z různých aspektů. Některé dobré vlastnosti – funkční spolehlivost v závislosti na míře znečištění, nenáročná údržba a obsluha – mohou vyvažovat řadu negativ: velká hmotnost, vodní chlazení apod. Takže je lépe se na problém podívat z druhé strany: které typy neobstály v náročných podmínkách bojových operací a v poválečném období se s nimi při profilování výzbroje již nepočítalo.

Nepochybně mezi ně patřily francouzské lehké kulomety C.S.R.G., i když se ve výzbroji některých států (Srbsko, Spojené státy, Polsko) udržely ještě po celá dvacátá léta. Italské kulomety Fiat-Revelli M. 1914 také neměly jistou budoucnost a dánské Madseny, ačkoli se dostaly do výzbroje řady zemí a provozně patřily mezi velmi spolehlivé, nebyly zbraní budoucnosti. Přestože vodou chlazené kulomety Maxim, Vickers zatěžovalo jejich vodní chlazení, a tím i jejich větší hmotnost, svoji spolehlivostí si zajistily „místo na slunci“. A to i v době, kdy již o dostatečnosti vzdušného chlazení hlavně nikdo nepochyboval.

 

Vydržely úspěšné kulomety až do 2. světové války?

Morální zastarávání probíhá u strojírenských výrobků pomaleji než v jiných odvětvích. Převážná většina kulometů, s nimiž se setkávali vojáci na bojištích první světové války, byla ve výzbroji armád ještě během druhého světového konfliktu. Anglická armáda zavedla do své výzbroje kulomety Vickers tři roky před válkou a definitivně je vyřadila z výzbroje až v roce 1968. Francouzská armáda používala těžké kulomety Hotchkiss Mle. 1914 ještě během druhé války, kdy se také staly součástí bohaté německé kořisti.

Výzbroj ruské a sovětské armády je neodmyslitelně spjata se systémem Maxim, modifikovaným naposledy v roce 1941. Páteř rakouské pěchotní výzbroje, kulomety Schwarzlose M. 7/12 se po válce udržely nejen ve výzbroji Bundesheeru, ale v adaptované verzi na náboj 7,92 mm Mauser je používala i československá armáda. V řadě států ale nezůstalo jen u původních vzorů, výzbroj se modernizovala, velkého rozvoje se dočkaly lehké kulomety, už vzhledem k rozvoji taktiky vedení boje.

 

Objevily se tehdy i některé samopaly?

V roce 1915, kdy Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, začala firma Officine di Villar Perosa v Pinerolo vyrábět na základě patentu Abela Bethiela Revelliho dvouhlavňovou automatickou zbraň, zařízenou na pistolové náboje 9 mm Glisenti. Italové ji zavedli pod označením Pistola Mitragliatrice Riv. Modelo 1915 a původně měla sloužit jako výzbroj osádek letadel. Záhy ale našla využití především u pěších útvarů.

Byla to zbraň poměrně lehká, ale její výkon limitoval pistolový náboj. Daleko progresivnější konstrukce se objevila na sklonku války v rukou německých vojáků. Strojní pistole – jak se jí tehdy podle německého označení říkalo – Bergmann 18,I přišla sice ke slovu pozdě, ale stala se archetypem řady pozdějších samopalů. Možnost nepřetržité střelby z malé, lehké automatické zbraně na krátké vzdálenosti tehdejší vojenská doktrína plně ještě nedocenila a o vývoj tohoto typu zbraně neměly výzbrojní složky ve dvacátých letech zájem. Obrat v nazírání na použitelnost samopalu v armádě přišel až v polovině třicátých let.

 

Vyráběly se pušky, pistole či kulomety i v českých zemích během války?

Ne. Jediným výrobcem zbrojního materiálu na našem území byly Škodovy závody v Plzni, jejichž hlavní program tvořil dělostřelecký materiál. Před válkou sice vyráběly v malém množství kulomety systému Salvator-Dormus, avšak ty se do výzbroje rakousko-uherské armády nikdy nedostaly. Proto také po vzniku republiky začínal zbrojní průmysl ohledně ručních palných zbraní skutečně na zelené louce. Zkušenosti s tímto strojírenským odvětvím zde zkrátka nebyly.

 

Jak bohatá je sbírka ručních či automatických palných zbraní VHÚ ve vztahu k 1. světové válce?

Co do rozsahu ji sice nelze srovnávat s řadou světových kolekcí, avšak celkovým průřezem ji můžeme považovat za velmi důstojnou, zejména co se týče dlouhých palných zbraní a kulometů. Řada exemplářů se do muzea dostala ze zemských zbrojnic, kde byly po válce shromažďovány zbraně zahraničního původu, s nimiž se ve výzbroji čs. armády nepočítalo. Řada z nich pochází z výzbroje čs. legií, i když jejich přesný původ je dnes již obtížně zjistitelný.

 

Máme i některé unikáty?

Nesporně. Můžeme se například pochlubit holandskou zákopovou puškou Mannlicher M. 95. Ve světě jsou známy pouze dva dochované exempláře, třetí je u nás. Máme také německý samopal Bergmann MP 18,I s výrobním číslem jedna a stejný typ, pokusně upravený pro střelbu v obou režimech. Ten má výrobní číslo 2. Druhý, stejným způsobem upravený kus se nachází ve sbírkách Wehrtechnische Studiensammlungen v Koblenzi.

Ve sbírkách máme také dva francouzské letecké kulomety C.S.R.G. Mle 1913, kterých se před válkou vyrobilo pouze 186 kusů, a ve Francii se zřejmě žádný nedochoval. Stejně tak se mohou naše sbírky pochlubit automatickou úpravou rakouské armádní pistole Steyr M 1912 s nábojovou schránkou na 16 nábojů, určenou pro osádky letadel.

 

Které zbraně se představí na výstavě V zákopech 1. světové války plánované na červen tohoto roku?

Z uvedených unikátů vystavíme holandskou zákopovou pušku, jelikož vhodně doplňuje informace o zákopovém charakteru války, zejména na frontách západní Evropy.

RED

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…